Třetí část

III. ČÁST: POSLÁNÍ RODINY

56. Od začátku dějin byl Bůh v lásce ke svým dětem marnotratný (srov. LG 2), aby mohly mít plnost života v Ježíši Kristu (srov. Jan 10,10). Skrze svátosti křesťanské iniciace Bůh zve rodiny, aby byly uvedeny do tohoto života a mohly ho hlásat a odevzdávat ostatním (srov. LG 41). Jak nám naléhavě připomíná papež František, rodina má vždy poslání vycházet ven ze sebe, aby sloužila bratřím a sestrám. To je poslání církve, k němuž je povolána každá rodina, aby se na něm zúčastnila jedinečným a privilegovaným způsobem. „Na základě přijatého křtu se každý člen Božího lidu stá­vá učedníkem, kterému je svěřeno poslání“ (EG 120). Po celém světě můžeme v rodinách vidět mnoho štěstí a radosti, ale také mnoho utrpení a úzkostí. Chceme na rodiny hledět stejnýma očima, jakýma je viděl i Kristus, když kráčel mezi lidmi své doby. Chceme zaujmout postoj pokorného porozumění. Naší touhou je doprovázet každou a všechny rodiny, aby objevovaly ten nejlepší způsob, jak překonávat těžkosti, s nimiž se na cestě setkávají. Evangelium je vždy také znamením protiřečení. Církev nikdy nezapomíná na to, že velikonoční tajemství je středem radostné zvěsti, kterou hlásáme. Přeje si pomáhat rodinám, aby poznávaly a přijímaly kříž, když je potká, a mohly ho s Kristem nést po cestě směřující k radosti ze zmrtvýchvstání. Tato práce vyžaduje „konverzi v pastoračním a misij­ním působení, jež nemůže nechat věci takovými, jaké jsou“ (EG 25). Konverze se hluboce dotýká stylu a slovníku. Je třeba upravit slovník tak, aby byl výmluvný. Hlásání musí dávat zakoušet, že evangelium rodiny je odpovědí na největší očekávání lidské osoby – na její důstojnost a na plnou vzájemnou seberealizaci ve sdílení a v plodnosti. Nejde jen o představení nějakých normativů, ale o hlásání milosti, která dává schopnost žít dobra rodiny. Předávání víry vytváří dnes více než kdy jindy potřebu používat jazyk, který by byl schopen oslovit všechny, zvláště mladé, sděloval krásu lásky v rodině a dával pochopit význam takových termínů, jako je darování, manželská láska, věrnost, plodnost, plození. Potřebnost nového a vhodnějšího slovníku se ukazuje zejména ve chvíli, kdy se mají děti a dospívající uvádět do tématu sexuality. Mnozí rodiče a mnoho osob angažovaných v pastoraci mají problém s nacházením vhodného a zároveň ohleduplného slovníku, který by spojoval biologickou povahu sexuality s komplementaritou vzájemného obohacování, s přátelstvím, láskou a se sebedarováním muže i ženy.