Činnost Charity je dílem samotné církve (L. Curylo)

Hlavní stránka > Rozhovor > Činnost Charity je dílem samotné církve (L. Curylo)

24.3.2016

Činnost Charity je dílem samotné církve (L. Curylo) Mgr. et Mgr. Lukáš Curylo, český politik, člen KDU-ČSL, studoval na Filosofické fakultě v Ostravě a na Cyrilometodějské TF UP v Olomouci. Od r. 2013 jej ČBK jmenovala ředitelem Charity ČR. Od r. 2015 je také členem Výkonného výboru Charity Evropa a Evropského hospodářského a sociálního výboru. Žije v Ostravě.

 

 

 

  1. Je Vám známa činnost SO ČBK? Dokážete si představit, jak by mohla taková skupina konkrétně a smysluplně naplňovat jeden ze svých hlavních cílů, jímž je podpora odborného dialogu o sociální problematice v rámci církve a široké veřejnosti?

Upřímně musím říci, že činnost Pracovní skupiny pro sociální otázky při České biskupské konferenci mně ani mým kolegům není příliš známá. Jsem v Charitě 9 let a nikdy jsem neslyšel o konkrétní spolupráci ať už s Radou ředitelů, Radou prezidentů či odbornými kolegii. Je to škoda a podle mého názoru i promarněná příležitost.

Domnívám se, že sociální učení katolické církve je natolik inspirující a podnětné, že by mohlo oslovit mnoho lidí v naší společnosti. Přivítal bych větší diskusi nad aktuálními problémy a to jak se zástupci veřejné správy, tak i se zástupci organizací, které se sociálním službám věnují. Mrzí mě, že i odborná veřejnost mimo církev, která se věnuje sociální problematice, málo čerpá ze sociálních encyklik a dalších dokumentů církve, které jsou nadčasové nebo často předběhly dobu.

  1. Jako ředitel Charity ČR jste jedním z kompetentnějších k tomu, abyste posoudil, zda (a nakolik) je v naší zemi veřejný prostor v sociální oblasti naladěný na věcnou notu…

Nevím, co přesně znamená „být naladěný na věcnou notu“? Veřejný prostor hledá odpovědi a řešení na aktuální sociální otázky. V současnosti je hodně diskutovaná otázka minimální mzdy, sociálního bydlení, kvality a financování sociálních služeb, migrace, zrovnoprávnění žen, ale i otázka udržitelného rozvoje, lidských práv apod. Právě v těchto oblastech by mohlo sociální učení církve vnést nové pohledy či připomenout židovsko-křesťanské kořeny naší společnosti.

  1. Jak si myslíte, že do vnímání a hodnocení sociálně citlivých otázek společnosti (např. systém veřejného pojištění, sociální bydlení atp.) zasahuje současná imigrační krize?

Imigrační krize je otázka, nad kterou přemýšlí celá Evropa. Vždy se v těchto situacích objeví novodobí nacionalisté, xenofobní skupiny a „vůdci“ s krátkozrakými řešeními. Je přirozené, že lidé mají strach z něčeho nového, cizího. Je tedy pochopitelné, že zejména na úrovni municipalit se tato migrační krize určitě latentně či extenčně, pozitivně či negativně promítá do rozhodování místních samospráv. Na národní úrovni zaznamenávám velmi ambivalentní postoj. Na jednu stranu všichni ví, že v dané otázce nemůžeme dávat hlavu do písku a tvářit se, že se nás to netýká, ale na druhou stranu je to téma velmi nepopulární a širokou veřejností velmi často negativně vnímané. Jenom silné osobnosti jsou schopné vidět dál a i v této oblasti vést konstruktivní a zodpovědný dialog. Strach o znovuzvolení a populismus nejsou dobrými rádci.

  1. Domníváte se, že Evropská unie přispívá ke stabilitě a kultivaci mezinárodního společenství?

Evropská unie je společenstvím mnoha států s často s různými postoji a názory na problémy, které musí řešit. Je však pozoruhodné, že zatím ve většině případů dochází k nalezení kompromisů a společných stanovisek. V tomto ohledu určitě přispívá ke kultivaci. Posledních 60 let dává za pravdu zakladatelům evropské myšlenky, že vykročili správným směrem. V dnešním globalizovaném světě a při řešení nadnárodních problémů je žádoucí být ve společenství, kde se hledají společná řešení. Často se zapomíná, že Evropská unie patří mezi nejsilnější seskupení na světě a například její humanitární a lidskoprávní aktivita je nezastupitelná.

  1. Charita ČR se věnuje programům, v nichž zaznívají témata jako „globální rozvojové vzdělávání“ nebo „naše společná planeta“. Pomáháte v Evropě a postsovětských republikách, v Asii, na Blízkém východě, v Africe, Americe …. Jsou zde nějaké (geografické, náboženské atd.) hranice, za něž vaše pomoc nesahá? Z kapacitních, nebo prinicipiálních důvodů?

V současnosti Charita ČR, včetně arci/diecézních charit, působí ve 28 zemí světa. Kde je to možné, tak působíme ve spolupráci s místními charitami, řády, farnostmi. Kde ne, tak hledáme seriózního partnera nebo zakládáme vlastní organizace. U rozvojové spolupráce  jsou nejvíce limitující naše finanční možnosti. U humanitární pomoci jsme limitováni zejména nemožností pomáhat z důvodu špatné bezpečnostní situace (válka, terorismus), zničenou infrastrukturou (povodně, vichřice) a také nedostatkem finančních prostředků. Občas se potýkáme i s nedostatkem lidských kapacit, protože na tyto lidi jsou kladeny vysoké nároky. Naše pomoc vždy vychází z křesťanských principů a směrnic Caritas Internationalis. Principiálně bychom nemohli pomáhat tam, kde bychom nemohli realizovat naši pomoc v souladu s těmito zásadami.

  1. Jakou roli hraje ve strategickém plánování i v konkrétních krocích Charity ČR skutečnost, že jste jako organizace navázáni na římskokatolickou církev?

Charita je zřizovaná katolickou církví a tak je tato role fundamentální. Součástí struktury Charity jsou také prezidenti jednotlivých arci/diecézních charit, jež jsou takovými „delegáty“ biskupů v Charitách a jejich stěžejním úkolem je zabezpečit duchovní rovinu naší práce i samotné organizace. Naše práce vychází z potřeb lidí a našich možností, ale vždy by měla být propojena se spoluprací Charity a místních církví. Obzvláště na této úrovni se vzájemné spolupráci ještě učíme. Jedním z dobrých příkladů této spolupráce je Tříkrálová sbírka nebo Postní almužna. Hodně nám v této spolupráci pomohla encyklika Benedikta XVI. Deus Caritas est, ve které tento papež postavil charitní činnost na stejnou úroveň jako liturgii či hlásání Božího slova. Tím byla v podstatě potvrzena naše činnost jako dílo samotné církve.

  1. Myslíte si, že lze v sociální oblasti hovořit o spolupráci mezi církví a společností? V čem spatřujete její pozitiva či negativa, případně jaký je potenciál této spolupráce do budoucna?

Tato spolupráce se v podstatě již vede. Charita jako největší poskytovatel sociálně-zdravotních služeb v České republice je na různých úrovních členem různých veřejnoprávních orgánů, věnujících se této oblasti. A tak se vede permanentní dialog o podobách, rozsahu či charakteru sociální práce. Vstupujeme také do legislativních procesů při vzniku nových zákonů ovlivňujících sociálně-zdravotní oblast. V  posledních letech rovněž úzce spolupracujme s ČBK a hledáme společné strategie při prosazování našich oprávněných zájmů. Spolupráce mezi církví a společností nejen v sociální oblasti je nutná a je součástí samotného poslání církve. Jeden z konkrétních pozitivních příkladů komunikace mezi Charitou-církví a společností je vydávání tzv. stínové zprávy Caritas care o stavu České republiky v některých sociálních oblastech, kterou zasíláme do všech relevantních institucí (ministerstva, parlament…). Poslední naši zprávu jsme prezentovali v Evropském domě v Praze a byl o ni ze strany odborné veřejnosti i médií veliký zájem. Obzvláště pak o stav chudoby v naší zemi. Domnívám se, že potenciál spolupráce je veliký a bude nutné i do budoucna na to myslet a posílit i pro tuto oblast lidský potenciál v našich řadách.

Děkuji za rozhovor. Lucie Kolářová

 

 

Tisk   |   Poslat článek známému