Seminář ekonomické sekce

Hlavní stránka > Stalo se > Rok 2015 > Seminář ekonomické sekce

16.5.2015

Seminář ekonomické sekce Dne 15.5.2015 proběhl seminář ekonomické sekce, věnovaný analýze postojů současného papeže Františka z hlediska ekonomického.

TÉMA: Ekonomické výzvy v myšlení papeže Františka

Průběh semináře:

  1. Ekonomické výzvy v myšlení papeže Františka (doc. Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D.)
  • papežovo působení je třeba vidět v kontextu jeho latinsko-amerického původu a teologie osvobození; dále nutno zohlednit kontext současné doby jako přelomové (řada konkrétních ekonomických ukazatelů, rovněž rozvoj nových teorií, jež jsou výrazem hledání nových cest a řešení); papež vybízí a podněcuje k hledání (i, ale nejen) ekonomických alternativ
  • hlavní téma a východisko papežových vyjádření: lidská důstojnost (papež se vymezuje vůči tzv. skartační kultuře, kde vládne bůžek peněz a lidé jsou odepisováni jako nepotřební (člověk jako předmět; diskriminace věková, pohlavní, rasová, platová, …)
  • některé body papežovy kritiky současného ekonomického systému:
    • pseudonáboženská role peněz (uctívání peněz) – jsme ochotni pro to vést války
    • vykořisťovatelská práce (do vyspělých zemí se vracejí trendy z rozvojových zemí – tzv. prekarizace práce; klesá faktor sociální mobility; problém tzv. pracující chudoby, kdy pracující člověk nemůže bez další podpory přežít ze své mzdy)
    • nerovnost (zejména obrovské rozevírání nůžek mezi bohatými (1% nejbohatších vlastní tolik majetku jako 99% ostatních lidí); rentiérské struktury a další)
    • nezaměstnanost (nezaměstnanost se stává nezaměstnatelností: papež upozorňuje na to, že čísla o nezaměstnanosti nevypovídají skutečně o celém kontextu – viz pracující chudoba)
    • daňové úniky, daňové ráje, obcházení daní (problém zejména nadnárodního finančního kapitálu, který oproti pracovní síle disponuje rychlostí a mobilitou, díky čemuž se může rychle přemisťovat bez patřičných následků – vymyká se národním (státním) hranicím, lze jej těžko kontrolovat)
  • některé papežovy podněty k řešení:
    • uvědomělá spotřeba (nelze se stávat spoluvinným na tom, že jsou lidé zotročováni a zbavováni lidské důstojnosti); tzv. etické nákupy (nepodporovat, nekupovat zboží pocházející z vykořisťování druhých)
    • podpora lokální ekonomiky a lokálně ekonomických cyklů v duchu zásady „myslím globálně, jednám lokálně“
    • družstevnictví (nově nárůst v zemích postižených velkou recesí, předpokládá to iniciativu zdola; družstva by měla podporovat zaměstnanost a uvážlivě investovat dobré prostředky do dobrých děl; družstevnictví je stabilnější a odolnější vůči krizím); papež podtrhuje dlouhou tradici družstevnictví, jež se nezakládá na vlastnění, nýbrž na sdílení – příklady z Itálie, Španělska, či USA kde krachující firmy přebírají zaměstnanci, nebo příslušníci ostrakizovaných menšin; papež vybízí k družstevnictví nejen konfesijně homogennímu, nýbrž jako projevu a odvaze být i s jinými lidmi (při uchování vlastní náboženské identity)

Závěr: Papež citlivě vnímá aktuální trendy a reaguje na ně, klade na člověka intelektuální a mravní nároky, apeluje na angažovanost pro člověka a proti soudobým ekonomizujícím tendencím.

Související postřehy doc. Švihlíkové z následné diskuze:

  • kapitalismus je v určitých fázích dějin účinnější než jakýkoliv jiný systém, neboť je tzv. pracovnětvorný, inovativní, výkonný, má schopnost pojmout moderní technologie a rozvíjet je, některé však mohou být pracovně-úsporné (vidíme od 70. let 20. st.). Je otázkou, zda tato podoba kapitalismu jako systému odpovídá v tuto chvíli současnému globalizovanému světu, tedy zda nezačínají převažovat negativa. Neboť od 80. let lze zaznamenat řadu znepokojivých faktorů:
    • klesá (dlouhodobě a citelně) postavení faktoru práce, tzn. váha mezd je relativně slabší a váha kapitálu (zisku) je větší
    • rozpojuje se produktivita práce a mzdy (už to neroste v souladu, roste práce, roste podíl zisku)
    • zisk hledá uplatnění v nereálné sféře, tedy reálně se neinvestuje, nýbrž jde o finanční investice (např. derivátový kapitál je údajně až 10x větší než veškeré HDP)
    • vzrůstá nerovnost, zhoršuje se sociální mobilita
    • globální dělba práce je dnes bezprecedentně dalekosáhlá, týká se jednotlivých operací a dílčích úkonů (odkud je pak výrobek, čí je zodpovědnost, daně?)
    • země se dnes specializují na činnost spíše než na produkty
    • rozpojuje se vliv úvěru na HDP (úvěry, tedy život na dluh, narůstají, avšak HDP nikoliv)
    • čím dál menší procento lidí vlastní čím dál více majetku – strukturální kořeny v nastavení systému
    • pracující chudoba jako jednoznačný trend
    • vzrůstá trend k úspornějším technologiím, které už nezaměstnávají lidi (tzv. se např. vrací výroba do USA, ale plně digitalizované provozy nemusejí zaměstnávat jediného člověka, např. Apple)
    • nerovnost dnes nejenže reprodukuje sebe samu, nýbrž vytváří intenzivní bariéry, snižuje sociální mobilitu – nevyužívá se tedy potenciál, který je v lidech, což je morálně nedůstojné a ekonomicky hloupé
    • kooperace ekonomické a politické moci (řada nadnárodních korporací je schopna dělat si zákony na míru; silní nesoutěží, ti si rozdělují)
  • trh není synonymem kapitalismu; trh jako redistributivní systém existoval samozřejmě dávno před kapitalismem x kapitalismus se jako systém vyznačuje určitými znaky, mezi něž patří i trh (hlavní znaky zejména: dominance soukromého vlastnictví, zisk jako hlavní motiv činnosti, námezdní práce, …)
  • přitažlivost papežových vyjádření: osobní autentičnost, latinsko-americké kořeny predisponující k určitému vnímání reality, „načasovanost“ (společnost pojmenovávané skutečnosti opravdu vnímá a zakouší)
  • alternativa nového řádu, k níž papež poukazuje, musí být dosažitelná kombinací (iniciativy) zdola i (regulačních opatření) shora – je třeba uvážit, že oproti 2. pol. 20. st. si dnes nekonkurují firmy (v globálním měřítku spolupracují), nýbrž státy; dnes nemáme fiskální politiku státu – státy jsou ovšem vůči nekontrolovanému nadnárodnímu kapitálu bezradné; stát by měl být měnový suverén, aby mohl lidem zaručit zaměstnanost, dluh pak není problémem (pokusně se bude zavádět na Islandu)
  • konkrétní tip na zúročení církevního majetku: etické banky
  1. Papež František a jeho podněty k ekonomickému myšlení (Ing. Otakar Hampl, Ph.D.)
  • byly představeny některé vybrané podněty z apoštolské exhortace Evangelii gaudium:
    • důstojnost člověka a obecné dobro jako základní kritéria pro strukturování politiky a ekonomiky
    • pozitivní význam politiky: forma činorodé lásky, hledající společné dobro
    • ne ekonomii vyřazování a nerovnosti (tato ekonomie zabíjí, protože praktikuje zákon silnějšího)
    • ne teorii tzv. prospěšného úpadku (ekonomický růst favorizovaných nedokáže sám o sobě vytvořit větší rovnost a sociální inkluzi)
    • ne zbožňování peněz (idol peněz jako projev hluboké antropologické krize – negace primátu lidské osoby); peníze mají sloužit, nikoli vládnout
    • ne absolutní autonomii trhů a finančních spekulací (neviditelný trh povýšený na absolutní zákon)
    • nutnost přehodnotit vztah k majetku, potažmo k daním (daně ne jako trest za majetek, nýbrž jako příspěvek ke společnému dobru)
    • neideologizovaná etika – umožňuje vytvářet rovnováhu a lidštější sociální řád
  • závěrem byly nadhozeny související aspekty ekonomické teorie: mýty v ekonomickém uvažování, otázka funkce peněz, realita není shoda s ekonomickou teorií a praxí, paradox šetrnosti, co považujeme v životě za absolutní?, možné varianty hospodářského růstu, ekonomické zázraky?
  1. Interní seminář členů SO ČBK - proběhl odpoledne; na programu byla průběžná zpráva z jednání expertní důchodové komise a dále aktuální a provozní informace skupiny.

 

 

Celkem 18 účastníků.                                                                                                                                        zapsala: Lucie Kolářová

 

Tisk   |   Poslat článek známému