Zářijový seminář politicko-sociální sekce

Hlavní stránka > Stalo se > Rok 2015 > Zářijový seminář politicko-sociální sekce

3.9.2015

Zářijový seminář politicko-sociální sekce Dne 25.9. proběhl odborný seminář na téma Sociální práce a (rodinná) sociální politika. Zúčastnili se i pozvaní hosté z vybraných institucí.

 

 

Průběh semináře:

1) V úvodu doc. Šrajer přivítal pozvané přednášející hosty, přítomné členy SO i účastníky z řad odborné veřejnosti:

 - téma semináře uvedl v kontextu dlouhodobého záměru vytvořit cyklus každoročně pořádaných přednášek na téma sociální práce a sociální politiky: přednášky by se konaly v pravidelnou dobu (září) a byli by na ně cíleně zváni odborníci z odpovídajících odborných institucí (katedry VŠ, charity); stávající seminář může být chápán jako první z tematického cyklu těchto seminářů

2) Vystoupil Prof. PhDr. Libor Musil, CSc. s příspěvkem Uspokojovat potřeby, zprostředkovat vztahy, aneb Proč a jak rozlišit sociální práci a sociální služby?

  • východiskem je nutnost rozlišení „sociální práce“ a „sociální služby“ (sociální práci nelze redukovat na poskytování sociálních služeb) ve stávajícím systému, který je v ČR systémem institucionalizované individuální pomoci
  • důvody rozlišení:
    • instrumentální – vzhledem k účelu (dostupnost)
    • teoretické – teoretické očekávání vidí nesnáze obou zúčastněných stran ve vzájemných interakcích a snaží se o zprostředkování vzájemně přijatelných reakcí (působení na obě stray vyjednáváním a učením) => sociální práce je chápána jako činnost specializovaná na zprostředkovávání problémových interakcí, zatímco sociální služby zajišťují pomoc, která odpovídá situaci a potřebám konkrétního člověka (x oproti tomu stojí rutinní očekávání, které klade problém do oblasti osobního deficitu (jedná se o toho kterého jedince, který potřebuje pomoc), takže cílem je uspokojit potřeby kompenzací těchto osobních deficitů metodou saturace potřeb a úpravou deficitu (náhradou nebo učením) => sociální práce, sociální pomoc a sociální služby jsou zde synonymy a tomu odpovídá zaměřenost na saturaci potřeb)
    • teologické – viz analogicky význam podobenství o milosrdeném Samařanovi (lidem se má pomáhat, ale otázkou není, „kterým“ lidem, nýbrž že se to týká právě mé osoby, tj. „já mám pomáhat zlepšovat vztahy“….)
  • z rozlišení vyplývá, že nejde jen o fungování společnosti (zajišťované pomocí zaměřovanou na jedince), nýbrž o vzájemné vztahy; neboť vztahy ve společnosti, jež jsou pro nás vesměs nepřehledné, určují mnohdy podmínky našeho života mnohem silněji než osobní vztahy (jakkoliv obtížné je rozlišit osobní deficit a potíže ve vztazích mezi jedinci, skupinami a organizacemi)
  • řešením není pracovat individuálně s potřebnými jedinci, nýbrž aktivně vstupovat do těch interakcí a měnit je
  • předpokladem systémových změn je společenské klima = vědomí, že lidem je třeba pomáhat, což se tedy týká i „druhé strany“, tedy těch, kteří tzv. pomoc nepotřebují

3) Vystoupil Doc. PhDr. Pavel Navrátil, Ph.D. s příspěvkem Religiozita a ochrana dětí (konkrétně u pěstounské péče)

  • východiskem otázka, zda religiozita ovlivňuje životní zvládání dětí a mládeže v péči o děti a zejména pak v pěstounské péči; argumenty pro platnost východiska: religiozita jako faktor stála u zrodu řady organizací, které poskytují sociální práci v oblasti ochrany dětí
  • řada výzkumů (35 kvantitativních studií) zaměřených v tomto smyslu na děti v péči rodičů vykazuje religiozitu (při její obvykle dlouhodobé konzistenci) jako významný faktor pozitivního prospívání i zvládání života: zlepšuje u dětí stabilitu, výkon, zdravé dospívání, snižuje existenciální úzkost, u rizikové mládeže může fungovat jako nárazník (může dávat nový rozměr); religiozita rodičů (zvláště pak homogenita náboženského prožívání) se vykazuje též jako faktor lepšího životního zvládání dětí a jako ochranný faktor pro děti
  • vyšší religiozita rodiny vede k uzavření sociální sítě (stabilizační a ochranný faktor) a k eliminaci určitých kulturních vlivů, což se pro dítě ukazuje jako spíše pozitivní; negativum: častěji autoritářská rodičovská praxe
  • důsledky pro praxi: jakkoliv působení pěstounů je odlišné od rodičovské péče, i zde lze předpokládat důležitost faktoru religiozity => není důvod vytěsňovat religiozitu z rodinné sociální politiky, konkrétně například i z procesů umisťování dětí do rodin, naopak je žádoucí zahrnovat religiozitu jako jeden z faktorů umisťování a zohledňovat například náboženskou homogenitu s původní rodinou
  • v diskuzi byly zmíněny další související problémy: nutnost diferencovat pojem religiozity, s nímž výzkumy pracují; nutnost odlišovat pěstounství jako celoživotní rodičovství či jako (dlouhodobou či krátkodobou) sociální pomoc; potřebnost vlastních výzkumů, mapujících stav v České republice

 

Počet účastníků: 14 členů, 7 hostů

zapsala: Lucie Kolářová

PREZENTACE PŘEDNÁŠKY PROF. MUSILA

UPOZORNĚNÍ: S PREZENTACÍ JE TŘEBA ZACHÁZET JAKO SE SERIÓZNÍM ZDROJEM, V PŘÍPADĚ POUŽITÍ INFORMACÍ ŘÁDNĚ CITOVAT!

 

 

 

 

Tisk   |   Poslat článek známému