K právní ochraně dětí (v návrhu novely občanského zákoníku)

Hlavní stránka > Stanoviska > K právní ochraně dětí (v návrhu novely občanského zákoníku)

17.10.2016

K právní ochraně dětí (v návrhu novely občanského zákoníku) Pracovní skupina pro sociální otázky (SO ČBK) je znepokojena některými pozměňovacími návrhy, které byly předloženy v rámci projednávání novely občanského zákoníku (tisk 642). O této novele by měla Poslanecká sněmovna hlasovat ve třetím čtení po 18. říjnu 2016.

Jedná se o pozměňovací návrhy poslankyň H. Válkové (ANO) a H. Aulické Jírovcové (KSČM). Poslankyně navrhují, aby o dítěti, které bylo odebráno soudem rodičům a svěřeno do některého z více než 200 dětských domovů a dalších výchovných zařízení, nadále již nerozhodovaly opatrovnické soudy, které jinak rozhodují o poměrech mezi rodiči a dětmi příp. dalšími osobami. Poslankyně navrhují, aby dítě do péče konkrétního ústavu teprve následně po „nařízení ústavní výchovy“ svěřoval ředitel některého ze 13 školských diagnostických ústavů ve správním řízení.

Tyto pozměňovací návrhy zcela otáčí trend postupného opouštění pravidel předpisů z doby před rokem 1989, kdy byla řada zásahů do právních poměrů rodičů a dětí vyňata z působnosti soudů a svěřena správním orgánům. Rozhodovat mohly jak tehdejší národní výbory, tak právě i diagnostické ústavy. Dosavadní trend reprezentují především rozhodnutí Ústavního soudu, který již v roce 1995 jako protiústavní zrušil úpravu bývalého zákona o rodině, která dovolovala, aby o odebrání z dítěte z rodiny rozhodovaly správní orgány sociálně-právní ochrany dětí, neboť takový závažný zásah do práv rodičů a dětí může učinit pouze nezávislý a nestranný soud. Podobně v roce 2005 zrušil úpravu, která dovolovala právě řediteli diagnostického ústavu svěřit dítě, jemuž před tím soud nařídil výchovu v ústavu, do individuální péče tzv. smluvních rodin. Tyto pozitivní trendy v důsledné ochraně práv rodičů a dětí respektoval i předchozí Parlament, když v novém občanském zákoníku, účinném od ledna 2014, zrušil možnost, aby dítě s nařízenou ústavní výchovou bylo pouhým správním rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřováno bez ingerence soudu do tzv. předadopční nebo předpěstounské péče. A v neposlední řadě občanský zákoník obnovil pravidlo, že do péče konkrétního ústavu může dítě svěřit rovněž pouze soud. Ke stejnému vývoji došlo i na Slovensku, kde bylo rozhodování o svěření dítěte do péče konkrétního ústavního zařízení (dětského domova) upraveno zákonem již v roce 2005. Rovněž ostatní správní rozhodování o péči o dítě byla na Slovensku zrušena, když tamější Ústavní soud v roce 2007 zrušil možnost svěření dítěte s nařízenou ústavní výchovou do předpěstounské péče pouhým rozhodnutím orgánu sociálně-právní ochrany dětí. A to s obecně platným odůvodněním, že rozhodnutí soudu o odloučení dítěte od rodičů je vždy spojené s rozhodnutím o tom, kdo bude vykonávat náhradní péči o dítě. O obou těchto zásadních otázkách podle slovenského Ústavního soudu rozhoduje soud uno actu, přičemž ochranu poskytovanou dětem podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (platné v ČR i v SR) a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte není možné vykládat restriktivním způsobem tak, že by se vztahovala jen na samotné rozhodnutí o odloučení dítěte proti vůli rodičů, neboť součástí základního práva dítěte na to, aby mohlo být od svých rodičů odloučeno jen rozhodnutím soudu, je z povahy věci i právo, aby výhradně rozhodnutím soudu bylo určeno, komu bude svěřeno do náhradní péče.

Pozměňovací návrhy jsou motivovány v první řadě požadavkem, aby rozhodování o svěření dítěte do péče ústavního zařízení a o jeho změnách bylo rozhodováno rychleji. Návrhy byly podle dostupných zdrojů zpracovány v úzké spolupráci právě s představiteli ústavních zařízení, kteří si rovněž stěžují na to, že dnes soudy plně respektují požadavek platného zákona dbát „na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých“. Což je ovšem nezbytným předpokladem, aby rodiče mohli dítě navštěvovat a aby mohla účinně probíhat spolupráce s rodiči i dítětem tak, aby se dítě co nejdříve mohlo do jejich péče vrátit. Právě zásada umísťování dětí odebraných rodičům co nejblíže bydlišti rodičů nebyla v minulosti řediteli diagnostických ústavů vždy dodržována.

Podle SO ČBK by navrhované změny představovaly nebezpečný precedens. Mohly by otevřít prostor pro další požadavky na přenos rozhodovacích pravomocí o závažných opatřeních o péči o ohrožené děti z nezávislých soudů na správní orgány. Mohly by otevřít prostor pro požadavky, aby rozhodování o poměrech rodičů a dětí bylo „rychlejší“ či „operativnější“ bez ohledu na to, že by tím dále došlo ke snížení soudní ochrany základního lidského práva na ochranu rodinného života a práva rodičů rozhodovat o svých dětech. Práva, do něhož by v demokratické společnosti měl mít možnost zasahovat pouze soud.

SO ČBK vyjadřuje naději, že problematické návrhy, omezující dosažený stav soudní ochrany práv rodičů a dětí, budou Parlamentem odmítnuty.

pro SO ČBK vypracoval Adam Křístek

Tisk   |   Poslat článek známému