Politické strany zrcadlem sociální nauky církve

Hlavní stránka > Texty > Politické strany zrcadlem sociální nauky církve

19.10.2017

Panu Jiřímu Zajícovi, členovi SO ČBK, jsem položila tři krátké otázky k aktuálnímu dění. Po nich následuje jeho reflexe vybraných politických stran (hnutí).

 

Vážený pane Zajíci,

  • Co očekáváte od nadcházejících voleb?

Odpovím otevřeně: Očekávám vznik situace, kdy nebude možné sestavit většinovou vládu, neboť nebude ji možné sestavit bez ANO, s nímž ale téměř všichni předem tvrdí, že do koalice nepůjdou. Víc než 50 % získají strany, od nichž není možné očekávat společnou rozumnou, proevropskou a zodpovědnou politiku. Povede to k předčasným volbám, ale před tím – s přispěním, prezidenta Zemana – může ANO  (které on pověří sestavením vlády a které může samo vládnout v demisi řadu měsíců) napáchat velké škody.

  • Jak hodnotíte předvolební kampaň?

Já volební kampaně nesleduji, protože se politickým děním zabývám soustavně, takže od volební kampaně neočekávám vůbec žádnou pro mě užitečnou informaci. Osobně si myslím, že je dnes povinností každého občana zabývat se politickým děním soustavně, neboť bez toho nemá šanci , aby byl měl dostatek dobrých informací pro zodpovědné volební jednání. Volební kampaně pokládám za přežitek a nástroj manipulace neinformovaných lidí.

  • Jistě sledujete „diskuzi“ probíhající v katolickém časopise Monitoru. Lze jen těžko uvěřit , že zpolitizovaná a zideologizovaná podoba křesťanství, údajně bojujícího proti ideologiím multikulturalismu, genderu, environmentalismu a dalším, je sama něčím víc než strašidelnou ideologií... Není ostudou ukazovat světu takto zdeformovanou tvář křesťanství?

Záhy po roce 1990 se u nás začaly velmi aktivně projevovat skupiny, které pokládaly za potřebné využít prostor náboženské svobody k prosazování velice rigidní formy katolického křesťanství, jehož výrazným znakem je zákonické smýšlení, strach z kde koho a kde čeho a agresivita vůči všem ostatním katolíkům, kteří nesdílejí jejich přístup. Delší dobu byli jejich hlasateli lidé z okolí Václava Klause st.: Petr Hájek a Ladislav Jakl, případně lidé ze sdružení D.O.S.T., z nichž se asi nejvíc “proslavil” Ladislav Bátora. Překvapením spíš pro mě je, že se jejich platformou – přes Jiřího Fuchse – stal i RC Monitor. Jistě, že u určitých kruhů toto působení vyvolává nadšení, u jiných pohoršení. V dnešní silně polarizované české společnosti zpravidla to, co jedněm připadá ostudné, druzí velebí jako schopnost “pojmenovat věci pravým jménem”. Politickým průmětem toho je celkově zoufalá situace, o níž píšu výše. V ní je skutečně “darem  z nebe” současný papež František, který působí jako opravdový Ježíšův následovník. Také je za to mnohými “po zásluze” napadán.

děkuji, Lucie Kolářová

 

V zrcadle sociální nauky (Jiří Zajíc)

Před časem jsem byl jsem Katolickým týdeníkem požádán, abych zpracoval stručné srovnání sociální nauky církve s působením pěti politických subjektů, s jejichž zástupci uveřejňoval KT předvolební rozhovory. Tedy s ANO, ČSSD, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Přede mnou několik jiných možných autorů tuto žádost odmítlo. A není divu. Je to počin velmi nevděčný a riskantní. Už jen proto, že každý z nás přece jen inklinuje k nějaké politické straně. O mně je jistě známo, že jednu z těch pěti stran celých 27 let od roku 1990 volím. Ale potíže jsou ještě zásadnější: kde vzít spolehlivé kritérium pro posouzení působení oněch stran? Je to jejich aktuální volební program? Dost těžko. Všechny například v něm konstatují, že naše budoucnost je jen v Evropské unii. Jenomže jejich reálné působení tomu u všech zdaleka neodpovídá. Dnes nejhlasitější představitel ODS Václav Klaus mladší zcela ve stopách svého otce prohlásil, že „nevidí jinou cestu, než vypadnutí z Evropské unie“. Andrej Babiš se o EU vyjadřoval vždy s despektem, a dokonce i z ČSSD, která nepochybně má v Evropě velké zázemí, zní nejsilněji ubezpečování Milana Chovance, že naše občany před nesmysly z EU ochrání.

Tím ale zdaleka potíže nekončí. Volební programy stran se hemží samými silnými „prosadíme“, „zajistíme“, „nedopustíme“. Jako by každá strana měla získat přes 50 % hlasů a sestavovat vládu sama. Opak je pravdou: Při poměrném systému volby bude u nás vždy koaliční vláda složená z několika subjektů. Nutně to znamená celou řadu kompromisů a prakticky vytvoření nového, reálnějšího programu vlády. Zatím ale hlavně slyšíme, kdo s kým „určitě“ koalici nevytvoří. Kdyby to měla dotyčná uskupení po volbách opravdu dodržet, tak je jasné, že většinová vláda nemůže vzniknout. A konečně – zvlášť naléhavě tu platí upozornění Václava Havla z eseje Slovo o slově, že záleží nejen na tom, co se říká, ale ještě víc kdo, proč a v jaké situaci to říká. Zatímco každému, kdo se politickým děním, u nás vážně zabývá, je jasné, že ANO = Andrej Babiš a i TOP 09 bez Miroslava Kalouska by byla dost jinou stranou, tak v ODS i ČSSD není zdaleka jisté, kdo bude v následujícím období tím hlavním tahounem jejich směřování.

Rozhodl jsem se proto vyjít z šesti základních principů Sociální nauky církve a čtyř hodnot, na nichž stojí, a upozornit, která z oněch pěti stran (hnutí) je naplňuje zvlášť jasně, nebo naopak se jí to nikterak nedaří. Budu se opírat o vše, co má běžně o nich k dispozici ten, kdo se politickým děním u nás dlouhodobě a zodpovědně zabývá.

Primát lidské důstojnosti, vyplývající z toho, že každý člověk je obrazem Božím. Důsledky tohoto principu se projevují v prvé řadě ochranou života, lidských práv a rodiny. Trvalý zřetel k tomuto principu je doložitelný v působení KDU-ČSL – a to i za situace, že jeho hájení této straně odpuzuje řadu voličů. Zejména v zahraniční politice se tímto principem řídí i TOP 09, u níž se navíc zdá, že by mohla pro něj projevit více smyslu i ve vnitřní politice. ČSSD se soustřeďuje spíš jen na ochranu některých menšin. Na druhé straně je doložitelné, že pro tento princip mnoho porozumění nemá Andrej Babiš, a to nejen v politickém, ale hlavně svém podnikatelskému působení.

Společné dobro je princip, který vyplývá z důstojnosti, jednoty a rovnosti všech osob. Umožňuje všestranný harmonický rozvoj jak každému členu, tak i skupinám ve společnosti. Všichni mají právo využívat plodů společného dobra, ale zároveň mají za jeho uskutečňování odpovědnost. Tomuto principu se dlouhodobě vysmíval Václav Klaus a celkově je v českých poměrech něčím, co se veřejně hájit odvažují jen nemnozí – příkladně prof. Lubomír Mlčoch. Z hlediska směřování je tento princip blízký středovým politickým subjektům.

Univerzální určení statků stanovuje, že stvořené statky se mají dostat spravedlivou měrou všem. Soukromé vlastnictví je ve shodě s přirozeným řádem, ale člověk nemá statky vlastnit tak, jako by byly jen a jen jeho, nýbrž jako by byly společné. S tímto principem celkově mají potíž strany, které se pokládají za pravicové. Jelikož se TOP 09 v poslední době ústy svého ekonomického experta Luďka Niedermayera začala hlásit k „sociálnímu tržnímu hospodářství“, které tolik hájil Josef Lux, možná, že se spolu s KDU-ČSL a ČSSD přiřadí k těm, kteří tento princip pomáhají naplňovat.

Subsidiarita – společnost má být budována zdola prostřednictvím těch struktur, které jsou nejblíže jednotlivým osobám, a vyšší společenství musí nastoupit teprve tehdy, když nižší společenství příslušné úkoly plnit nestačí. Je základním pilířem budování občanské společnosti. S tímto principem – na rozdíl od předchozího, mají problém strany levicové, které příliš posilují moc a působení státu. Současně jej ale nepodporují ty strany, které se s despektem vyjadřují o občanské společnosti a „neziskovky“ jsou pro ně exponenty zla. Tedy ODS a ANO. Je to princip blízky KDU-ČSL a také STAN a Zeleným.

Spoluúčast (participace). Je to jednak zodpovědná účast co největšího počtu občanů na rozvoji sociálního, ekonomického, politického a kulturního života občanské společnosti, jednak jeden z pilířů demokratického uspořádání společnosti. Trvalou podporou spolků a jiných občanských iniciativ se tu hlavně angažuje KDU-ČSL, částečně TOP 09 a ČSSD.

Solidarita upozorňuje na společenskost lidské osoby, rovnost všech lidí co do důstojnosti i před právem, zodpovědnost jedněch vůči druhým a společné putování lidstva ke stále vědomější vzájemné jednotě. Tento princip býval hlavním tématem levice (u nás ČSSD), ale stejně tak i křesťansky zakotvených stran. Ve volebním programu TOP 09 se důraz na solidaritu a soudržnost společnosti projevuje až překvapivě silně. Tradičně to naopak není téma pro ODS a chybí i v zorném poli ANO.

Základními hodnotami sociální nauky církve jsou pravda, svoboda, spravedlnost a láska. S láskou jsme na štíru prakticky všichni. S pravdou a svobodou má zásadní potíže ANO – zejména kvůli svému předsedovi. Spravedlnost – a to nejen v právním slova smyslu, ale i společenském – to je samozřejmě téma ČSSD a do značné míry i KDU-ČSL.

 

Tisk   |   Poslat článek známému