Umění vést: Anglosféra nebo globální Británie?

Hlavní stránka > Texty > Umění vést: Anglosféra nebo globální Británie?

6.2.2017

Umění vést: Anglosféra nebo globální Británie? Toto je třetí dopis z Anglie o britském odchodu z EU ('BREXIT'). Dva předchozí dopisy „Analýza post mortem" a „Británie po brexitu: jak dál?" zkoumají příčiny překvapivého výsledku referenda v červenci a následné dění na podzim roku 2016. Oba jsou k dispozici v položce Archiv - Články rok 2016. Tento třetí dopis je věnován vývoji počátkem roku 2017.

 

 

Brexit 'měkký' nebo 'tvrdý'? Zrychlené dějiny před našimi zraky.

Až do začátku února letošního roku základní otázka, která byla v Britanii středem zájmu, zněla: bude brexit 'měkký' nebo 'tvrdý'? Může si Británie uchovat přístup do evropského společného trhu, byť v nějaké omezené formě, a při tom získat právo regulovat vstup Evropanů do země – 'měkký brexit'? Nebo je regulace vstupu neslučitelná s přístupem na společný trh a, chce-li vláda omezit vstup do země, Británii nezbývá než společný trh opustit – a tím zcela jednoznačně i Evropskou unii – 'tvrdý brexit'? Britská liberální veřejnost, zejména průmyslníci a finančníci, se donedávna utěšovali nadějí na schopnost politiků vyjednat měkký kompromis, ale hlasy z Evropské komise a od německých a francouzských politiků britskou vládu a veřejnost přesvědčily, že nezbývá než tvrdý odchod. Premiérka jej oznámila v projevu v úterý 17. ledna. Po dvoudenní debatě v parlamentu 1. února získala nezbytný souhlas – s více než 80% většinou – aby odchod zahájila. Formálně Evropské unii britský úmysl ohlásí v březnu s odvoláním na článek 50 smlouvy o EU. Začátkem února pak byla publikována Bílá kniha o odchodu Británie z EU a o novém partnerství (United Kingdoms exit from and new partnership with the European Union), která premiérčin projev dále konkretizuje. Bílou knihu předcházely dva významné vládní dokumenty. V listopadu to byla Zelená kniha o reformě řízení korporací (Corporate Governance Reform) a Zelená kniha o nové průmyslové strategii (Building our Industrial Strategy) z ledna 2017. Tyto tři dokumenty mám dávají konkrétní představu o plánech vlády premiérky Mayové.

Pro vysvětlenou dodejme, že jako "Zelená kniha" se publikují vládní dokumenty o návrzích, případně tématech k veřejné diskuzi. Může se stanovit termín, dokdy vláda nebo ministerstvo očekává připomínky (pro uvedené zelené knihy termíny jsou 17. února, respektive 17. dubna 2017). "Bílá kniha" předkládá návrh zákona v přípravném stádiu, až v prvním znění, jako základ pro debatu odbornou i veřejnou. Může být vydána "z příkazu Jejího Veličenstva" (by command of Her Majesty) s pořadovým číslem, na znamení závažnosti, což je i uvedená "Bílá kniha o odchodu", command cm 9417. Poznamenejme také, že rychlost, s jakou byly připraveny tyto tři zcela zásadní dokumenty, svědčí o kvalitě britské civil service – vládního úřednictva a vůdčí kvalitě premiérky.

Veřejnost si nesporně přeje regulovat přistěhovalectví, ale jak analýza hlasů v referendu ukazuje, hněv, který se v něm projevil, má hlubší příčinu: zakořeněný pocit, že "Británie je daleko méně férová, než bývala". Referendum ukázalo rozdělenou společnost a i to, že příkop je široký a na obou stranách stojí téměř homogenní skupiny. Především voliči 'ODEJÍT' jsou ve větší míře než voliči 'ZŮSTAT' přesvědčeni, že kapitalismus se zvrhl v "crony capitalism", v němž byznys, kapitál manipulují vládní politiku ve svůj prospěch a, stejně jako globalizace, ničí společnost (“forces for ill”). Rozdělení se však týká i sociálně kulturních názorů: 80% voličů ODEJÍT považuje multikulturalismus, imigraci a 'sociální liberalismus' (genderovou ideologii, podporu sexuálních menšin a volných potratů) za zlo, zatímco jen o málo menší procento voličů ZŮSTAT je přijímá jako pokrokové a prospěšné. (48:52 Healing a Divided Britain, str.21)

Jak zhojit rozpolcenou Británii?

Premiérka Mayová si je rozdělení a hněvu vědoma a vládní politiku vytváří tak, aby obnovila důvěru veřejnosti ve státní instituce a v politiku jako smysluplnou činnost ve prospěch společnosti. A zejména ve prospěch "obyčejných pracujících lidí (ordinary working class people)", jak pravila na konferenci Konzervativní strany dne 5.10.2016. Podobná slova použila také na závěr nedávné tiskové konference s prezidentem Trumpem v Bílém Domě (27.1.2017), když mluvila o tom, co ji s prezidentem spojuje. Musí postupovat opatrně. Její úmysl zákonem přivést zástupce zaměstnanců do správní rady je v Zelené knize o reformě podnikového vedení (Corporate Governance Reform Green Paper) předložen k diskuzi jako jedna ze čtyř variant možné institucionalizace vlivu zaměstnanců na vedení podniku. Ale v lednovém projevu o brexitu již řekla, že její vláda zajistí, aby správní rady akciových společností slyšely ('nově, poprvé') hlas dělníků ("this Conservative Government, we will make sure ... that the voices of workers are heard by the boards of publicly-listed companies for the first time").

Ve své předmluvě k Bílé knize o odchodu prokazuje kvalitu vůdčí političky v kritické obtížné době. Dodává odvahu, vyjmenovává silné stránky Británie a povzbuzuje sebevědomí. Píše: " .. jeden z důvodů proč britská demokracie byla úspěšná po tak dlouhou dobu, je síla naší národní identity a úcta, jakou si vzájemně projevujeme jako spoluobčané. Význam, jaký přisuzujeme našim institucím, projevujeme tím, že všichni respektujeme výsledek hlasování. Vítězové mají odpovědnost jednat velkoryse, odpovědnost poražených je příjmout legitimnost výsledku. A země se může sjednotit." Příliš krásné, než aby to bylo pravdivé? Během více než pětapadesátiletého života v Británii jsem se snažil porozumět zdrojům britské třístoleté společenské a politické stability – nikoliv stagnace (!) – spolu s trvalým předním místem ve společenském a hospodářském rozvoji (a pak jsem výsledné poučení pro Česko napsal do knihy Svobodný řád). Domnívám se, že paní premiérka věc vystihla správně. Dodržování pravidel a pevná vláda práva jsou pro Brity samozřejmé, o tom se zmiňovat nemusela. Smyslem celého jejího projevu a Bílé knihy je dát brexitu pozitivní sjednocující vůdčí ideu – VIZI: "Nejen že tvoříme nové partnerství s Evropou, ale také budujeme silnější, férovější a více globální Británii".  U nás se čas od času mluví o tom, že nám chybí vize. Nabízí se inspirace? Nikoliv pro Czexit, ale pro ujasňování si, co jsme a kam směřujeme.

Prezident Donald Trump

Co pro brexit znamená prezident Donald Trump? Východisko nebo pohromu?

Komentátor Financial Times, Gideon Rachman, jej považuje za pohromu. Píše: "americký prezident vidí svět zcela odlišně od Británie" a vyjmenovává body střetu: muslimští uprchlíci, svobodný globální trh, budoucnost Evropské unie, sankce proti Rusku. "Vyjednat dohodu o svobodném trhu se Spojenými státy by vyžadovalo obtížné ústupky ve státním zdravotnictví a zemědělských subvencích. To, že Británie opustí EU, ji daleko více upoutá do závislosti na Spojených státech".

Ale jednání premiérky Mayové a prezidenta Trumpa byla vedena v jiném, optimističtějším duchu –  alespoň podle toho, jak vyzněla jejich tisková konference. Mluvili o "zvláštním vztahu" mezi oběma národy, postaveném na dlouhé tradici spolupráce a společné politické kultuře svobody a vlády práva, a o připravované obchodní smlouvě. Jejich viditelný soulad připomněl myšlenku "anglosféry", kontroverzního projektu, či spíše shluku představ, který se čas od času objeví ve veřejném prostoru. Anglosférou se rozumí společenství anglicky mluvících zemí, Británie, Irska, USA, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu, které spojuje otevřenější obchodování, případně hospodářská a politická spolupráce, nebo snad i určitá politická struktura. Ale Bílá kniha nic podobného nenaznačuje, píše se v ní o "globální Británii", o zemi otevřené celému světu.

Objevil se i termín 'Singapur nad Temží' pro Londýn, případně pro celou hospodářsky světu otevřenou Británii, s minimálními daněmi, a to v negativním, kritickém smyslu. Na lednovém Davoském světovém ekonomickém fóru se Televize Bloomberg zeptala irského ministra financí Noonana, zda po odchodu z EU by Británie po vzoru Singapuru mohla lákat investory nízkými daněmi. Řekl jí, že Británie bude stále vázána pravidly OECD a nebude moci libovolně snižovat daně. Ostatně Bílá kniha naznačuje spíše opačný úmysl: jedním z dvanácti principů, jimiž se vláda hodlá řídit, je "chránit a posílit dosavadní práva pracujících", jiný zavazuje "zůstat nejlepším místem pro vědu a inovace ... v čele, v pokračující spolupráci s evropskými partnery". Podobně i Zelená kniha o nové strategii vytyčuje deset 'pilířů'. Hned prvním z nich je investovat do vědy, výzkumu a inovací, a druhým je rozšiřovat technické vzdělání a rozvíjet zručnosti (skills) potřebné v moderním hospodářství.

O co britská premiérka usiluje?

Do nastávajícího obtížného období se premiérka snaží Británii ideově posílit. Předkládá vizi a usiluje o vnitřní soudržnost. Zdá se, že si je vědoma rizik a že je ochotna je přijmout. Zahraniční vývoj může ovlivnit, ale ne určit – tam působí silní osobití hráči. Je si však vědoma, že čím bude Británie více semknutá a cílevědomá, tím silnější bude její vliv. Také zde bych viděl inspiraci pro malou zemi mezi velmocemi.

Luděk Rychetník

 

Odkazy:

CSJ + Legatum Institute 2016, 48:52 Healing a Divided Britain Department for Business, Energy and Industrial Strategy 2016 Corporate Governance Reform. Green Paper

HM Government 2017 Building our Industrial Strategy. Green Paper

HM Government 2017 The United Kingdoms exit from and new partnership with the European Union. White Paper cm 9417

Gideon Rachman, "Donald Trump is a disaster for Brexit", Financial Times 31.1.2017

James C Bennett 2004 The Anglosphere Challenge. Why the English-Speaking Nations Will Lead the Way in the Twenty-First Century. Rowman & Littlefield Publishers

(kromě Bennettovy knihy jsou odkazy přístupné na webových stránkách)

 

Tisk   |   Poslat článek známému