předmluva, obsah, úvod

 

Předmluva

Předcházející papežové psali sociální encykliky pro učence, teology, filozofy, právníky, ekonomy. Jan XXIII. mluví k lidem. Ti mu rozumějí a jsou rádi, že chápou, co jim papež hodlá říci. Než encykliku vydal, zavolal si poradce a spolupracovníky, aby vypracovali návrh encykliky, ale to, co mu předložili, striktně odmítl, protože nechtěl, aby tak fundované dílo vyšlo pod jeho jménem. On není tak vzdělaný a podepíše jen to, co sám pochopí a co potom budou moci pochopit i obyčejní lidé, které chce touto encyklikou oslovit. Úspěch encykliky mu dal za pravdu.

Smrt papeže Pia XII. ukončila jedno období církevních dějin. Papežové od Lva XIII. po Pia XII. totiž argumentovali filozoficky a podle přirozeného práva - argumentaci motivovali teologicky, zatímco od Jana XXIII. se začíná argumentovat empiricko-sociologicky.

Druhá světová válka znamená i pro sociální nauku církve významný mezník. Po válce se společenská situace podstatně změnila. Společná snaha o obnovu odstranila dosavadní třídní rozpolcenost a vedla během několika let k pozoruhodným výsledkům.

Papež Jan XXIII. využil sedmdesátého výročí encykliky Rerum novarum k tomu, aby sociální nauku církve přizpůsobil novým poměrům. Příprava nové encykliky byla namáhavá a zdlouhavá. A to nejen proto, že papež si přál, aby základní zaměření encykliky bylo více pastorační, ale také proto, že množství nových problémů vyžadovalo spíše podat praktické návody k řešení než objasňovat základní principy.

Encyklika Mater et Magistra se zabývá těmito problémy:

Poukazuje na rostoucí množství sociálních vztahů mezi lidmi. Zdůrazňuje, že je nutno využít jejich předností a zmírnit jejich nevýhody; vzniká totiž nebezpečí, že bude omezena svoboda jednotlivce i společenských skupin; musí se proto dbát principu subsidiarity.

Hospodářský blahobyt národa se nemá posuzovat podle množství zboží, které je na trhu, ale spíše podle toho, jak spravedlivě se rozděluje.

Dělníci právem požadují aktivní účast na životě podniku, kde však musí jít také o vytvoření pravého lidského společenství.

Příjem z práce má být větší než příjem z kapitálu, protože práce je cennější než bohatství vnějších statků.

Sociální otázka byla původně omezena jen na dělnickou třídu; postupně se však rozšířila na všechny vrstvy společnosti, národy i mezinárodní společenství a stala se otázkou světovou. Vyvstává problém třetího světa. Papež se obrací proti ideologiím, které se snaží získat masy, ale nezaměřují se k jednotlivému člověku, jenž má být nositelem, tvůrcem i cílem veškerého společenského života. V těžišti těchto snah jsou tři duchovní síly: pravda jako základ, spravedlnost jako cíl a láska jako hnací síla.

 

Obsah

Úvod

Část I: Nauka encykliky Rerum novarum a její rozvinutí v učení Pia XI. a Pia XII.

Část II: Vysvětlení a rozvedení nauky Rerum novarum

Část III: Nové stránky sociální otázky

Část IV: Nové uspořádání společenského života v pravdě, spravedlnosti a lásce

 

 

Ctihodní bratři a milovaní synové,

pozdrav a apoštolské požehnání!

Úvod

1.           Matkou a Učitelkou všech národů je katolická církev. Je ustavena Kristem, aby všechny, kdo v průběhu dějin mají dospět do její náruče, dovedla k plností vyššího života a spásy. Tuto církev, "která je sloupem a pevnou oporou pravdy"[1], pověřil její zakladatel dvojím úkolem: má mu darovat syny a dcery; učit je a vést. Přitom se církev má s mateřskou péčí ujímat života jednotlivců i celých národů. Velikost a vznešenost tohoto života měla vždy ve veliké úctě, bděla nad ním a ochraňovala ho.

2.           Křesťanství jakoby spojuje zemi s nebem, protože chápe člověka v jeho celistvosti, jako tělo a duši, rozum a vůli. Povznáší jeho mysl od proměnných skutečností tohoto pozemského života do oblastí života věčného, kde jednou dosáhne nepomíjející blaženosti a pokoje.

3.           Jakkoli tedy je posláním církve především přivádět duše ke svatosti a dát jim účast na nebeských statcích, přesto se stará i o každodenní potřeby lidí. Nejde jí však jen o to, co je k životu nezbytné. Stará se též o blahobyt a prospěch lidí v nejrůznějších kulturních oblastech, jak to doba žádá.

4.           Tím církev svatá uskutečňuje pověření svého zakladatele Ježíše Krista - On má na mysli především věčnou spásu člověka, když říká: "Já jsem cesta, pravda a život"[2] a na jiném místě: "Já jsem světlo světa."[3] Když však při pohledu na hladovějící zástupy s pohnutím volá: "Je mi líto zástupu"[4], ukazuje tím, že mu záleží i na pozemských potřebách lidu. Tuto svou péči dokázal božský Spasitel ve svém životě nejen slovy, nýbrž i skutky, když vícekrát zázračně rozmnožil chléb, aby utišil hlad zástupů.

5.           Tímto chlebem daným za pokrm tělu zároveň naznačil onen nebeský pokrm duší, který chtěl lidstvu darovat "večer před svým utrpením".

6.           Je proto pochopitelné, že katolická církev, navazujíc na Kristovo učení a plníc příkaz Kristův již po dva tisíce let, totiž od ustanovení prvních jáhnů až po naši dobu, udržuje tento plamen lásky živý. Činí to jak svou naukou, tak i nesčetnými příklady svého konání. Tato láska harmonicky spojuje příkaz vzájemně se milovat a jeho naplnění. Podivuhodně v sobě zahrnuje i dvojí úkol církve, dávat: dar sociální nauky a dar sociální činnosti.

7.           Zvláště působivým svědectvím této sociální nauky a činnosti, kterou církev po staletí vykonává, je bezpochyby encyklika Rerum novarum[5]. Vydal ji před sedmdesáti lety náš předchůdce Lev XIII. a vyložil v ní své zásady pro řešení dělnické otázky ve smyslu křesťanského učení.

8.           Málokterý papežský projev vzbudil ve světě takový ohlas jako tento. Je tomu tak pro závažnost a šíři jeho obsahu i pro přesvědčivou sílu jeho jazyka. Tyto směrnice a napomenutí byly opravdu natolik důležité, že nemohly upadnout v zapomenutí. Od toho okamžiku se působení katolické církve očividně rozrůstá. Její nejvyšší pastýř na sebe bere utrpení, nářky a snahy chudých a utlačovaných a vystupuje jako obhájce a ochránce jejich práv.

9.           Od té doby uplynula dlouhá řada let, avšak poselství této encykliky zůstává stále živé a platné. Nástupcové Lva XIII. se ve své sociální nauce stále odvolávají na jeho slova, dále je rozvíjejí, hlouběji ozřejmují jejich význam a čerpají z nich podněty k novému úsilí katolických křesťanů. Vliv tohoto poselství je patrný také v zákonodárství mnoha států. Zamyslíme-li se důkladně nad zásadami, praktickými pokyny a napomenutími, které v této významné encyklice dal z otcovské lásky náš velký předchůdce, pak je zřejmé, že dodnes neztratila nic ze své staré autority. Naopak, může i dnešním lidem poskytnout nové a cenné podněty k posouzení povahy a rozsahu sociální otázky v naší době a k převzetí patřičné zodpovědnosti.


[1] Tim 3,15

[2] Jan 14,6

[3] Jan 8,12

[4] Mk 8,2

[5] Acta Leonis XIII, XI, 1891, s. 97-144

 

 

Harmonogram akcí

Celý harmonogram

Rozhovor

Sledujte nás

Naši patneři

  1. Česká biskupská konference
  2. Cirkev.cz
  3. Teologicka fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovících
  4. JUPAX
  5. Víra.cz
  6. Národní centrum pro rodinu
  7. Česká křesťanská environmentální síť
  8. Katholische Sozialwissenschaftliche Zentralstelle
  9. Caritas et veritas
  10. Hnutí křesťan a práce
  11. Communion and lxiberation
  12. Catholic Social Teaching
  13. Demografie
  14. Webarchiv
  15. Františkova ekonomika
  16. COMECE