... být trvalým světlem v pastoraci rodin...

Hlavní stránka > Rozhovor > ... být trvalým světlem v pastoraci rodin...

20.12.2018

... být trvalým světlem v pastoraci rodin... V malé anketě se ptáme na postřehy a dojmy některých z účastníků konference věnované Amoris laetitia (Č. Budějovice, 9.-10. listopadu 2018). Výběr byl do značné míry náhodný, velkou roli hrála ochota odpovídat, o níž se ukázalo, že vůbec není samozřejmá. Reprezentativnost daného vzorku spočívá snad jen v tom, že odpovídají lidé z různých regionů, muži i ženy, laici stejně jako příslušníci církevní hierarchie.

 

 

Představujeme:

  • Mgr. KRISTÝNA ZEMÁNKOVÁ, vedoucí Centra pro rodinu Biskupství královéhradeckého
  • P. Mgr. VÁCLAV HES, administrátor farnosti Týn nad Vltavou, jižní Čechy
  • PhDr. JANA MARKOVÁ, T.OCarm., dula a koordinátorka perinatálního hospice, Jihočeský kraj
  • Mons. Mgr. JOSEF NUZÍK, pomocný biskup olomoucký
  • PETRA KAFKOVÁ, Teplice
  • PhDr. ALENA POLÁČKOVÁ, vedoucí Diecézního centra pro rodinu, České Budějovice
  • RNDr. MIROSLAV VYKYDAL, matematik programátor, nyní senior, dobrovolník Rodinného centra Blansko

 

  1. Jaká byla Vaše motivace k účasti na konferenci týkající se apoštolské exhortace papeže Františka Amoris laetitia?

Zemánková:

Sledovala jsem již samotnou biskupskou synodu o rodině svolanou papežem Františkem v letech 2014–2015 a postsynodální exhortaci jsem s napětím očekávala. Nakonec se mi také podařilo účastnit se letos v létě Kongresu o rodině v Dublinu. Bylo proto pro mě přirozené účastnit se také této konference, která si kladla za cíl reflektovat výzvy obsažené v exhortaci přímo v našich českých podmínkách.

Hes:

Rád se zúčastňuji studijních setkání, abych doplňoval své vědomosti a lépe se orientoval v tématech, která se týkají mé služby duchovního správce. Myšlenky papeže Františka v jeho dokumentech jsou vždycky velmi inspirativní, ale zároveň často vzbuzují diskuze a kontroverze, a já rád naslouchám různým názorům. Navíc tematika rodiny je mi velmi blízká a mám zájem o to, abych pro práci s rodinami ve svých farnostech dostal další impulsy a podněty. A v neposlední řadě se i rád setkám s lidmi, kteří mají podobný zájem.

Marková:

Osobní i profesní zájem o problematiku manželství a párového doprovázení v církevním kontextu; také přátelství s přednášejícím.

Nuzík:

Exhortace je významný dokument, o kterém se v církvi už delší dobu diskutuje. Konference jsem se mimo jiné zúčastnil, abych zjistil, jak je exhortace vnímána v akademickém prostředí, a zda se objevují nějaké nové impulsy s cílem dostat tuto nauku do pastorační práce kněží a do manželského života.

Kafková:

Především osobní (laický) zájem o poselství papeže Františka a zájem o bližší seznámení s jeho dílem a myšlenkami. Exhortace Amoris laetitia se dotýká každodenního života téměř každého křesťana, a proto se domnívám, že je důležité, aby i laici s ní byli seznámeni.

Mou motivací k účasti na konferenci byla i možnost přinést bližší informace o exhortaci lidem kolem sebe a v neposlední řadě setkání s odbornou veřejností. Domnívám se, že takovýchto intenzivnějších setkání mezi laiky a odbornou církevní veřejností by mělo být víc. Když budu mluvit za laiky, tak se domnívám, že je to obrovským přínosem nejen z pohledu akademického, ale i osobního. V přítomnosti předních odborníků z řad církve a především otců biskupů, zajímavých kněží a angažovaných lidí člověk nabere spoustu nových sil do své vlastní práce.

Poláčková:

Dlouhodobá práce se snoubenci, manželskými páry a rodinami – exhortace přináší povzbudivé podněty v této oblasti kategoriální pastorace.

Vykydal:

Pochopit některé části AL, najít novou inspiraci – s ohledem na dlouhodobou práci (jako dobrovolný lektor doprovázím již 25 let svou manželku, „profesionální“ lektorku) v oblasti přípravy mladých lidí na manželství a programů pro manželské páry.

Vnímat jako laik (bez teologického vzdělání) reflexi AL v různých teologických oblastech. Mít čas k hlubšímu soustředěnému zamyšlení nad AL.

  1. V čem spatřujete největší přínos konference?

Zemánková:

V první řadě v již samotném faktu, že se konference na toto téma u nás uskutečnila. Vnímám to jako zcela konkrétní snahu nenechat závěry synodního jednání „vyšumět“, což jsem trochu pociťovala v souvislosti s Plenárním sněmem katolické církve ČR, který probíhal v letech 1997–2005. Uspořádání konference ve mně vyvolalo naději, že česká církev bere výzvy papeže Františka vážně.

Hes:

Bylo fajn, že se sešli odborníci i zájemci o toto téma z různých koutů republiky a věcně, kompetentně o daném tématu hovořili. Je vždy přínosné, když vedle přednášek je i práce ve skupinách, kde je dost možností některé aspekty tématu dále rozvinout a prodiskutovat.

Marková:

V poodhalení papežovy hloubky pohledu na vztah muže a ženy (jako na obraz Trojice), kterou přiznává i přirozenému (nesvátostnému) manželství.

V důrazu na nutnost kultivace svědomí v pastoraci a požadavku na individuální přístup k lidem, žijícím ledasjak a toužícím zároveň spolutvořit živou církev.

V inspiraci Východem – mrtvé manželství + možnost druhého manželství nesvátostného, leč církví požehnaného.

V odborném ubezpečení teologů, že papež není Antikrist, který exhortací prolamuje církevní učení o rodině a chce tak podříznout jeden z pilířů církve svaté, aby se tato konečně zhroutila…

Nuzík:

Za přínosné považuji zejména možnost poznat, jak na tento dokument nazírají zástupců různých oborů, a lépe pochopit, v čem pohled papeže Františka navazuje na postoje, které zastávali jeho předchůdci na Petrově stolci, a v čem je jeho přístup k manželství a rodinnému životu nový.

Kafková:

Pro mě osobně bylo velkým přínosem to, jak bylo dané téma na konferenci zpracováno. Mám na mysli především to, jak bylo o tématu hovořeno z mnoha úhlů pohledu. Velmi pozitivní pro mě bylo spojení duchovního pohledu na problematiku a navázání na zcela konkrétní a praktické otázky.

Práce v menších skupinkách byla pro mě na jednu stranu trochu stresující (vzhledem k tomu, že jsem zasedli k jednomu stolu s takovými osobnostmi), na druhou stranu to byla pro mě osobně velmi přínosná část.

Poláčková:

Velice si cením otevřené diskuze nad ožehavými otázkami současných párů i rodin.

Vykydal:

Je to impuls směrem do různých struktur naší národní církve, aby tento první krok nebyl krokem osamoceným nebo dokonce posledním.

Překvapivě přátelský postoj expertů k nám laikům, spontánní vstupy biskupů včetně jejich soustředěné účasti na konferenci.

Konference představila určité kvantum teoretických úvah zaměřených zejména do budoucna, většina příspěvků byla vedena snahou přiblížit obsah AL i těm, kteří nestačili exhortaci podrobně nastudovat. Vytvoření atmosféry společenství „jednoty v různosti“.

  1. Postrádal(a) jste na konferenci něco, co podle Vás nemělo být opomenuto?

Zemánková:

Nic mě nenapadá. Časem se jistě mohou objevovat další témata, ale nic nebrání tomu, aby se pořádaly další konference, které budou s těmito případnými novými tématy pracovat.

Hes:

Nevím, nic mne nenapadá.

Marková:

Aktivní účast konzervativců. Přišlo by mi zajímavé, kdyby zazněl i jejich pohled na exhortaci a praxi církve v dané oblasti. Ovšem organizátoři by pak byli postaveni před nelehký úkol udržet debatu v kultivované rovině a zabránit verbálním (pěstním?) bitkám – chápu, že do toho by se málokdo dobrovolně hrnul.

Nuzík:

Domnívám se, že tato konference a diskuze na toto téma jistě nebyla poslední. A věřím, že se bude dále rozpracovávat v různých rovinách, aby myšlenky z ní získávaly větší prostor při pohledu na každodenní život a péči o rodinu a manželství.

Kafková:

Ne.

Poláčková:

Jistě by byla řada dalších témat k rozpracování, témata vybraná na konferenci byla v rámci časové dotace konference aktuální, doufám, že nezůstane pouze u jednoho počinu tohoto typu.

Vykydal:

I když proběhla „reklama“ na časopis Salve 1-2 (2018) věnovaný exhortaci, byla málo zřetelná (apelativní) směrem k těm, kteří toho o AL vědí málo. Ve vlaku cestou domů jsem četl a podtrhával jako kdysi za studentských let, nelituji, že jsem po určitém váhání koupil.

Při přednesu některých příspěvků pečlivější uvádění odkazů na části AL, aby si méně zběhlí účastníci mohli dodatečně „nastudovat“ části z AL v relaci se slovním výkladem.

Uvítal bych hned po ukončení konference umístění všech prezentací (stačí po exportu ve formátu PDF) na www nebo Google Disk (popř. s heslem pro přístup účastníků). Šlo by rychle si spojit vlastní poznámky, prezentaci a části AL.

  1. Co si od daného dokumentu slibujete do budoucna?

Zemánková:

Že se nám stane trvalým povzbuzením k tomu, abychom se na našich pozicích (v pastoraci) snažili lidem svědčit o církvi jako o milující, přijímající a pečující matce, která si nehlásá své ideály někde „z nedostižné výšky“, odtržená od reality všedního života manželů a rodin, ale je jim nablízku, oporou.

Hes:

Moc bych si přál, aby témata tohoto dokumentu byla dál promýšlena a aby papežovy myšlenky pozitivně ovlivnily další vývoj v rodinných vztazích. Jak ty pozitivní impulsy, kterých je tam velmi mnoho, tak ta tematika 8. kapitoly, kde papež otevírá velmi potřebnou diskusi směřující ke kvalitnější péči o lidi ve složitých životních situacích (a takových mám ve svých farnostech víc než dost!). Bohužel se v církvi často setkávám se studeným zákonictvím, tak snad díky této exhortaci se aspoň někde více otevře prostor pro dotek Boží lásky i pro lidi na okraji.

Marková:

Že se na základě papežovy vybídky chopí naši biskupové zodpovědnosti a začnou činit konkrétní odvážné kroky k „v(z)tažení“ exhortace do podmínek církve v ČR a v její prospěch.

Že budou biskupové, nebo jimi pověřené osoby, ochotni a schopni kvalitně doprovázet lidi žijící v nestandardních formách soužití.

Nuzík:

Cesta každého dokumentu do praxe vyžaduje čas. Nemyslím si, že povede k jednoduchým návodům a vytvoření směrnice na řešení složitějších otázek rozpadlých a nových manželství, ale bude nás postupně učit hlubšímu vnímání situace těchto manželů a citlivějšímu rozlišování, jakým způsobem je možno jim pomoci.

Kafková:

Já moc chci věřit, že nejen tento dokument, ale celkově pontifikát papeže Františka přinese nový obraz církve. V každodenním životě zažívám setkávání s lidmi „nevěřícími“, kteří v podstatě prožívají nějaký vlastní vztah s Bohem, ale tvrdí, že se nemohou ztotožnit s církví a s jejími názory a problémy. Často si myslím, že jde o to, že se bojí určité konfrontace svého života s „desaterem“, které je pro ně určitým synonymem pro církev.

Já vnímám, že papež František mění „politiku“ odsouzení na „politiku“ přijetí. Tento dokument vnímám jako poselství lásky přijímající rozdíly, neodsuzující, ale zároveň kladoucí na člověka velké morální požadavky, ale právě ve jménu lásky a ne pod pohrůžkou „trestu“.

Takový skutečně křesťanský postoj je podle mého názoru velice důležitý, a to především v dnešní době.

Poláčková:

Zcela nutné je konkrétní zapracování podnětů exhortace do pastoračního plánu diecéze (ten chybí!), aby místní církev odpovídala reálně na potřeby současného člověka, jak jednotlivce, tak i společnosti.

Vykydal:

Využití především kapitoly 4 (plus 2 a 5) v přípravě mladých lidí na manželství, větší důraz v církvi na mezigenerační soužití („chytrá IT“-vnoučata, „pracovně unavení“ rodiče a „staromódní“ senioři z minulého století). Pokud církev (a to nejen sbor biskupů) oprávněně vnímá roli rodiny jako jednu z priorit, potom bychom měli v rámci svých možností něco udělat, aby AL nezůstala v „šuplíku“ nebo aby se obsah AL „miniaturně“ veřejně publikoval pouze jako otázka „rozvedení a svátosti“. Současně by se vztah k rozvedeným neměl řešit jen teoreticky, ale shromažďovat postupně a trpělivě praktické „návody“ z praxe. Jednou z možností jsou již fungující programy diecézních rodinných center pro rozvedené.

AL by neměla být jen výzvou pro teologické „bádání“, ale například i výzvou pro Národní centrum pro rodinu ČBK.

Části AL využít jako témata pro bakalářské, magisterské, disertační práce.

Zařadit AL jako námět na vystoupení expertů například na Akademických týdnech, Katolické charismatické konferenci (záznam pro TV Noe do „Noční univerzity“, i-archiv TV Noe), Studentském Velehradě (záznam přednášek na sociálních sítích VKH).

Opět vhodnou formou publikovat další zahraniční reflexe AL (nejlépe i s komentářem), věnovat AL pravidelně místo v Katolickém týdeníku.

Dát prostor i „odpůrcům“ AL formou buď „dialogu“ odlišných názorů („pro“ a „proti“) nebo publikováním samostatných příspěvků („pro“ a „proti“).

Stručně řešeno, aby AL nebyla jen „jasná hvězda“ (která proletí a zmizí), ale trvalým „světlem“ především v pastoraci rodin.

 

Děkuji. Lucie Kolářová

Fofogalerie:

     

   

 

Tisk   |   Poslat článek známému