Seminář politicko-sociální sekce

Téma:

Nábožensky (islámský stát) a nacionalisticky (Ukrajina) motivované válečné konflikty; možnosti jejich politického řešení (sankce, vojenský zásah, …)

Průběh:

1) V úvodu doc. Šrajer přivítal pozvané přednášející hosty i všechny účastníky. Téma semináře uvedl v kontextu výroků papeže Františka, vybízejícího k tomu, abychom v dnešním světě konfliktů a válek hledali účinné nástroje k jejich odstraňování a neopomíjeli přitom strádání mnohých, kteří si zasluhují naší rychlé pomoci.

2) Vystoupil Mgr. Daniel Kroupa, Ph.D s příspěvkem Náboženství a válka:

• historický kontext:
  • 20. st. jako století válek a revolucí (1. světová válka ve znamení nacionalismu a expancionalismu, 2. světová válka ve znamení ideologie)
  • otázkou je, zda bude 21. st. stoletím náboženských válek (již v 90. letech 20. st. poukázal P.L. Berger na to, že oproti původnímu očekávání moderny nehledáme ani tak poslední enklávy náboženské, jako spíše sekularistické = vzestup islámu, ale také např. nárůst počtu fundamentalistických křesťanů) – nelze jednoznačně zodpovědět
• analýza totalitních ideologií:
  • východisko: proudy vedoucí k násilí, agresi a terorismu jsou pokračováním totalitních ideologií, nikoliv vyústěním náboženství
  • jako primární se ukazuje tzv. ideální utopická vize absolutní moci, vytvořená absolutní jednotou společnosti (např. jednotný národ) = eschatologizace „my“; je to vize pozemské moci, která zbožštila sebe samu; tato utopická vize je klíčem k vytvoření jakéhosi avantgardního společenství a toto zároveň legitimizuje (např. v Číně pokračuje komunismus i za změněné doktríny, protože je tu vazba na mocenskou vizi); racionální argumentace nehraje roli, neboť racionalita v totalitních hnutích slouží k potvrzování vlastního záměru; oproti živé víře (jež je provázena tápáním, napětím) je tu hybnou silou vztah k sebezbožštěné pozemské moci (oddanost společné vizi)
  • náboženství slouží jako sekundární legitimizace, je-li třeba (islám islamistům, pravoslaví putinismu), pomáhá upevňovat expandující moc totalitní ideologie; jedná se o zástěrku, kterou je v případě potřeby možno vyměnit (neboť primární je utopická vize)
  • totalitní ideologie vždy vytváří nepřítele – antiosobu:

                         UV (utopická vize)     — — — — — —     VN (velký nepřítel)

                            |  doktrína (zaměnitelná, odstranitelná)  |

                       „MY“ (eschatologizované „my“)  — — —  KN (konkrétní nepřítel)

• závěr:
  • totalitní moc je z principu neomezená (x liberální demokracie představuje moc omezenou shora (vládou) i zdola (lidskými právy)
  • kritika papežova citátu: totalitní hnutí nelze podceňovat, nelze s ním uzavírat dohodu (na rozdíl od autoritářských hnutí), neboť nejde o spor dvou pohledů na svět a o racionální diskuzi
  • naše civilizace a kulturnost stojí před dilematem chránit sebe samu; z povahy totalitních hnutí nebude možná nenásilná obrana

3) Vystoupil PhDr. Ivan Gabal s příspěvkem Vývoj české politiky k Ukrajině a soudržnost české politiky:

• zpětný pohled:
  • celá studená válka stála na rovnováze hrozeb; Rusko si za 70 let komunismu vzalo část území všech svých sousedů
  • 90. léta 20. st.: demontáž Varšavského paktu, sjednocení Evropy, v důsledku pokles obranných výdajů; ČR vstupuje do NATO
  • geopolitický transfer byl páteří přerodu u nás, důležitější než ekonomický transfer
• současnost:
  • východisko: 25 let evropského politického bezpečí neodvratně skončilo; nerovnováha hrozeb; otázkou je připravenost Evropy, potažmo ČR k obraně
  • v tuto chvíli není ČR schopna ani technicky (60% pokrytí armády, munice k obraně státu na týden, atd.), ani morálně (kdo by skutečně dokázal převzít zodpovědnost za jakékoliv vojenské rozhodnutí?) ustát vlastní obranu (naopak Poláci se v tomto smyslu aktivně připravují) = vnitřní soudržnost naší společnosti (schopnost unést zodpovědnost a vůbec rozhodovat) nefunguje, vědomí ohrožení se prosazuje pomalu (rok trvalo v parlamentu, než začala být akceptována vážnost ukrajinského konfliktu, přestože byly k dispozici všechny relevantní informace)
  • ČR musí jednak navyšovat vojenské výdaje, ale také pěstovat vědomí zodpovědnosti vůči NATO (nenarušovat soudržnost aliance), jež má zodpovědnost za obranu a nasazení vojska a je jedinou instancí potenciální záchrany (přestože veřejné mínění bývá zpravidla masírováno proti zájmům NATO)
  • historicky se zdá, že svět islámu nebyl nikdy tak znesvářený jako v tuto chvíli; IS je nestátní útvar (tzn. nemáme regulérního partnera k jednání), je to zločinecké, dobře organizované hnutí (rekrutující lidi rozličného ražení a rozličných pohnutek); v tuto chvíli nelze do věci vstoupit „globálně“ (nevíme, zda se schyluje k velké válce uvnitř islámu, k šíitsko-sunniteskému konfliktu apod.)
• závěr:
  • tváří v tvář válce na Ukrajině a hrozbám IS stojí Evropa před zásadní otázkou, jaký dnes nalezne politický mechanismus společné zodpovědnosti a rozhodnutí
  • systém kolektivní zodpovědnosti silně testuje kvalitu a sílu nejslabšího článku (výzva pro ČR i další alianční země, aby neblokovaly společnou zodpovědnost, neboť síla systému spočívá na síle nejslabšího článku)
  • Evropa musí přísně zvažovat jednotlivé kroky; válečný konflikt je krajní řešení, které by v tuto chvíli Evropa nezvládla, přednost mají politická řešení (vstoupit do války na Ukrajině znamená vstoupit na Putinovu šachovnici se všemi důsledky; vstoupit do války mimo Evropu je v danou chvíli naprosto nemožné)

4) Odpoledne: interní seminář členů SO ČBK

• k problematice sociálního bydlení (Daniel Hůle)
• info projekt 2016
• návrh k diskuzi: status člena SO, externího spolupracovníka a garanta odborného grémia
• on-line komunikace v rámci SO: diskutovat aktuální témata + stanoviska

Počet účastníků semináře: 17.

zapsala: Lucie Kolářová