Proběhl seminář ekonomické sekce

Obsah přednášky:

1) úvod

• depresivní společnost se projevuje spíše maniodepresivně (poslední desetiletí jsou “ve znamení mánie“)
• je důležité si uvědomit, že se nejedná o izolované depresivní jedince, nýbrž o společnost jako celek = sociologický fenomén
• i když se do určité míry zvýšila naše vnímavost symptomů, je legitimní se ptát, zda jsou dysfunkční lidé, či prostředí (společnost), kde tito lidé žijí
• ideál současnosti vystihují vlastnosti jako: výkonný, racionální, inovativní, energický – problémem je, že ne všichni tyto vlastnosti mají, a ani ti, kdo je mají, je nemají neustále → tyto vlastnosti rozhodně nelze maximalizovat donekonečna (pokud ano, pak za to platíme nějakou daň…)

2) vytyčení pojmu

• pojem deprese postihuje
  • tělo – biologická úroveň znamenající nedostatek neurotransmiterů a změnu citlivosti receptorů; projevy jako poruchy spánku, velká únava, zpomalení, neschopnost soustředění, zpomalený (přetížený) mozek, nechutenství; tato úroveň je měřitelná, nejde ale o biodeterminismus
  • duše – psychologická úroveň projevující se sklíčeností, úzkostí, nízkým sebehodnocením, sebeobviňováním, pocity bezmoci; ženy více než muži
  • duch – pocity nesmyslnosti života; zvýšená nutnost vybírat a rozhodovat se (problém přemíry); důraz na život pro „teď a tady“ (jako společnost nepočítáme s přesahem); život jako perpetuum mobile; život je ve vleku toho, co člověka potká a co se zrovna děje kolem něho

3) kontext

• 6–7% návštěvnost u psychiatra – dnes už to není stigmatizováno
• diagnostikována 4% lidí (více žen), během pár let 3x větší nárůst užívání antidepresiv

4) kořeny moderního myšlení (osvícenství)

• znaky osvícenství: rozum a racionalita, výchova, osvěta, vzdělání, emancipace, pokrok
• „umělý projekt“ (jako francouzská zahrada) = maximalizovaný prostor, dobře míněný, ve kterém se ve skutečnosti žije mnohem hůře než v lese, kde roste i plevel…
• digitalizace jako pokračování projektu, kdy si opět stavíme svůj svět podle sebe, ale vytváříme čím dál méně žitelné prostředí
• hovoří se o duchu nového kapitalismu: dříve se ve společnosti používalo „sociální já“, nyní se používá „interní já“ (zaměstnavatel nás má celého, člověk dává vždy celého sebe sama) – s prací stojí a padá integrita jedince

5) Lipovetsky a jeho Hypermoderní doba

• pojem hypernarcis: on vidí prázdnotu předchozího životního stylu, ale sám nemá duchovní výbavu k tomu, aby to zvládl
• už ne chorobné požitkářství, ale strach: svět vnímán jako prostor ohrožení (ovšem přehnaná, zbytečně vyděšená perspektiva) – hypernarcis je hysterický a ochromený

6) potlačení stínů, adorace zdraví

• de-prese znamená potlačování negativních stránek (stínů) společnosti, jak je to zjevné například v adoraci zdraví

7) duchovní rozměr deprese (šance)

• je třeba si uvědomit negativa a „odkrýt stíny“ – signály dává například:
  • nemoc (ne potlačovat, ale přijímat a zhodnocovat, a to právě i ve společenském měřítku)
  • slabost (je to normální a patří k člověku)
  • smutek (to, že nemáme možnost, odvahu a čas „držet smutek“, oslabuje naši psychiku)
  • bolest (signál, že něco není v pořádku) a utrpení
  • stáří (nejde o obtížnou a obtěžující část života)
  • smrt (přes tabuizaci a vytlačování (děti se neúčastní pohřbů, pohřby se případně vůbec nekonají...) zde i částečné zlepšení – viz hospicová péče)

Závěr:

• potřeba celistvosti (nejen negativa, nejen pozitiva)
• to, že se deprese staly viditelné, dává šanci přehodnocovat, uvědomit si potřebu transcendentna i pro moderního člověka a opět vpustit duchovní rozměr do života
• šance ukázat, že také náboženství může skutečně prakticky pomoci, samotné jádro křesťanství se vypořádává se slabostí člověka, jeho obavami, nemocemi, vyloučením, utrpením, úzkostí a nabízí cestu k celistvosti, přijetí sebe sama a druhých a skutečně pomáhá a umožňuje ty druhé opravdu pochopit

Zapsala: Lucie Kolářová, autorizováno