Budeme regulovat audiovizuální mediální služby? (Jiří Šenkýř)

Hlavní stránka > Stanoviska > Budeme regulovat audiovizuální mediální služby? (Jiří Šenkýř)

21.1.2019

Budeme regulovat audiovizuální mediální služby? (Jiří Šenkýř) V tomto článku chci informovat o podstatných změnách legislativy, které se týkají regulace médií. Uvažované opatření upravuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018 (viz Úřední věstník Evropské unie L 303/69). Co přináší novela Směrnice o audiovizuálních mediálních službách?

 

 

 

Regulace médií přináší tyto změny:

1/  nově zařazuje do regulace služby platforem pro sdílení videonahrávek a služby sociálních médií

2/  rozvíjí podmínky koregulace a samoregulace médií

3/  řeší transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků

4/  rozšiřuje ochranu nezletilých na nová média

5/  podporuje nezávislost regulačních orgánů

6/  klade větší důraz na mediální gramotnost

7/  zřizuje odborný orgán ERGA

 

Videonahrávky a služby sociálních médií se dělí o stejné publikum a také o stejné příjmy jako stávající audiovizuální mediální služby (televize a služby na vyžádání). Evropští mediální odborníci již řadu let řeší otázku, jak naložit s novými technologiemi, které umožňují sdílení videonahrávek a další služby sociálních médií. Je-li podobný segment médií, tj. televize a služby, na vyžádání regulován, získávají nové neregulované služby výhodu: mohou vysílat bez omezení, bez rizika sankcí, a protože se dělí o stejný trh, mají finanční výhodu. Neregulovaný obsah však může ohrozit občany, zejména mladistvé. Největší ohrožení v současné době představuje podněcování k násilí nebo nenávisti. Zmiňované diskuze byly velmi kontroverzní. Na jedné straně stáli zastánci naprosté svobody internetu či ti, kteří chtěli omezení dané jen trestním právem. Někteří požadovali úplné zrušení regulace médií. Výsledkem debat je rozšíření regulace u nových médií, odůvodněné oprávněným veřejným zájmem. Uvedený dokument představuje způsob, jak se vyrovnat s požadavky na svobodu projevu a současně na ochranu společnosti. Jednou ze zásad Směrnice je například to, aby se regulace videonahrávek nevztahovala na činnosti nehospodářské povahy (soukromé internetové stránky a nekomerční zájmové společnosti). Nyní bude na členských státech EU, jakým způsobem implementují Směrnici do vnitrostátního práva.

Samoregulace a koregulace byla již zavedena Směrnicí o audiovizuálních mediálních službách v roce 2010. Po vyhodnocení zkušeností se nyní požaduje existence legislativní pojistky. Kodexy, které provozovatelé přijímají, mají mít stanoveny konkrétní cíle umožňující „pravidelnou, transparentní a nezávislou kontrolu vyhodnocování cílů“. Někdy se totiž stávalo, že samoregulace byla „měkčí“ než požadavky vysílacího zákona. Pro provozovatele to znamená, aby byli kreativní a ne jen žili v obavách, že jejich sebeomezení bude znamenat nižší zisky.

O vlastnictví médií Směrnice píše: „Transparentnost vlastnictví sdělovacích prostředků má přímou souvislost se svobodou projevu, jež je základním kamenem demokratických systémů“. Uživatelé by měli mít informace o vlastnické struktuře médií a také vědět, kdo za obsah služeb odpovídá. V internetovém prostředí bývá problém dohledat, kde jsou poskytovatelé platforem pro sdílení videonahrávek usazeni – zda v některém členském státu EU, nebo mimo EU. Navrhuje se dohledávání dceřiných podniků v členských zemích, aby se podniky nemohly snadno vyvázat z regulace. Jistě to nebude pro regulátory snadné.

Ochrana nezletilých by měla být na stejné úrovni, jaká dnes platí pro televizní vysílání. Jedná se o ochranu před obsahem, který může narušit tělesný, duševní a mravní vývoj nezletilých osob. Požaduje se ochrana osobních údajů nezletilých (které firmy získávají ze systémů zabezpečení dětí před škodlivým obsahem) tak, aby nebyly využívány pro obchodní účely. V oblasti reklamy se požadují opatření v případě alkoholu, nezdravých potravin a nápojů, tabákových výrobků a podpory hazardních her. V souvislosti se skutečností, že nezletilé osoby stále více konzumují audiovizuální obsah, zdůrazňuje Směrnice ochranu před škodlivým obsahem a nenávistnými projevy.

Regulační orgány národních států by měly mít „prostředky nezbytné k výkonu své funkce v podobě lidských zdrojů, odborných znalostí a finančních prostředků“. Směrnice definuje též cíle těchto orgánů: „pluralitu sdělovacích prostředků, kulturní rozmanitost, ochranu spotřebitele, řádné fungování vnitřního trhu a podporu korektní hospodářské soutěže.

Mediální gramotnost stále nabývá na významu. Občané potřebují pokročilé dovednosti v této oblasti, aby byli vybavení „schopností kritického myšlení potřebného k vytvoření úsudku, analýze komplexních skutečností a rozeznání rozdílu mezi názorem a skutečností“. Tento úkol směřuje Směrnice k provozovatelům médií při zapojení všech aktérů a žádá „aby pokrok v této oblasti byl důkladně sledován“. To je nadlidský úkol a bude zajímavé sledovat, jak se s ním ČR vypořádá.

ERGA je skupina odborníků, kterou Komise již zřídila v roce 2014 a Směrnice její existenci formálně ustavuje. ERGA znamená Evropská regulační skupina pro audiovizuální sdělovací prostředky a jejím cílem je poskytovat Komisi technické poradenství a pomáhat zajišťovat zavádění Směrnice v členských státech. Je složena ze zástupců regulátorů jednotlivých států.

 

Poznámka. Závěrečný dokument biskupské synody o mladých lidech (Řím, říjen 2018), článek 146, končí větou: „Dalším úkolem je hledat cesty, jak přimět veřejné autority, aby stále přesvědčivěji prosazovaly politiku a nástroje pro ochranu nezletilých na webu“. Implementace Směrnice do českého práva tak představuje příležitost pro mladé.

 

 

Tisk   |   Poslat článek známému