K otázce násilí páchaného na ženách: dvě řešení problému? (Jiří Šenkýř)

Hlavní stránka > Stanoviska > K otázce násilí páchaného na ženách: dvě řešení problému? (Jiří Šenkýř)

20.12.2018

K otázce násilí páchaného na ženách: dvě řešení problému? (Jiří Šenkýř) V krátkém zamyšlení nad otázkou násilí páchaného na ženách Jiří Šenkýř představuje jako "řešení" myšlenky papežské exhortace Amoris laetitia zejména z článku 54. Vedle toho - vlastně jen tak letmo - zmiňuje druhé "řešení" takzvané Istanbulské úmluvy. Nestaví je nutně do protikladu ani nepřichází s nějakým kategorickým stanoviskem. Zato však - a možná především - apeluje do vlastních řad...

 

 

V článku 54 Amoris laetitia se říká (mírně zkráceno), že

…byť došlo ke značnému zlepšení v uznání práv ženy a její účasti na veřejném životě, v mnohých zemích ještě zbývá mnoho vykonat k prosazení těchto práv. Nepřijatelné zvyky nejsou ještě úplně vykořeněny. Především hanebné zneužívání, jehož jsou někdy ženy oběťmi, násilí v rodinách a různé formy otroctví, které nejsou projevem mužné síly, ale zbabělého úpadku. Slovní, fyzické a sexuální násilí, které je pácháno na ženách v některých manželstvích, přímo protiřečí povaze manželského svazku. Papež dále pamatuje na mrzačení ženských genitálií v některých kulturách, ale také na nerovný přístup k důstojným pracovním příležitostem a k pozicím spojeným s rozhodováním. Dějiny nesou těžké stopy výstřelků patriarchálních kultur, v nichž byla žena považována za bytost druhé třídy, ale připomíná se také praxe „náhradního mateřství“ nebo „vykořisťování a komercializace ženského těla“ v současné mediální kultuře. … Stejná důstojnost muže a ženy je důvodem k radosti, protože jejím přijetím dochází k překonávání starých forem diskriminace… I když vznikají formy feminismu, které nelze považovat za vhodné, současně je možné v ženských hnutích žasnout nad dílem Ducha, který působí jasnější uznávání důstojnosti ženy a jejích práv.

Jedno řešení problému násilí páchaného na ženách tedy nabízí papež František v článku 54 své exhortace a druhé Rada Evropy v Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva). Věcně jsou oba texty velmi podobné.

Křesťané by si nejprve měli odpovědět na otázku, zda znají papežovo řešení a co pro to (alespoň od roku 2016) už udělali. Docela je zvláštní, že když papež říká, že „nepřijatelné zvyky nejsou ještě úplně vykořeněny“, tak nikdo z církve nemyslí na velikonoční pomlázku. V článku 56 Amoris laetitia se píše, že „biologické pohlaví (sex) a jeho společensko – kulturní roli (gender) je možné odlišovat, stejně jako duši a tělo, ale ne oddělovat“. Proti zde použitému výrazu gender nikdo z katolíků zatím neprotestoval. V minulosti křesťané bohužel duši a tělo oddělovali; když nyní podobně někteří oddělují sex a gender, tak katolíci křičí. Měli by ale křičet s velkou pokorou, protože v minulosti tělo a duši nejenom odlišovali, ale často oddělovali...

 

 

Tisk   |   Poslat článek známému