Pracovní skupina pro sociální otázky (SO ČBK) uskutečnila začátkem října víkendový výjezd v bývalém klášterním komplexu v severočeských Hejnicích. Cíl byl rovnou několikanásobný: vzdělávací aktivity, duchovní posila, prožitek mezilidské sounáležitosti, relaxační pobyt v pěkné přírodě.
Z diskuzí na tamních odborných seminářích vzešlo několik podnětných myšlenek – pokud bychom tedy chtěli uvažovat o církvi a její další podobě:
- jako potřebný do budoucna se ukazuje požadavek zjišťovat veřejné mínění mezi křesťany (různorodými typy výzkumů); dvojí důvod: zpětná vazba pro samotné křesťany (sebereflexe) i signál vyslaný křesťanskou komunitou na veřejnost (jak jinak se má společnost dozvědět, co si o aktuálních otázkách myslí křesťané)
- výsledky zatím předběžně vyhodnoceného (nereprezentativního) průzkumu mínění křesťanů k problematice migrace a uprchlictví (prezentován na semináři Dr. M. Opatrným) ukázaly:
- existují nikoli zanedbatelné rozdíly mezi většinovým veřejným míněním a postoji křesťanů
- křesťané vykazují ohledně zkoumané problematiky převážně spíše racionální než iracionální přístup a spíše pozitivní než negativní vnímání
- křesťané zároveň projevují značnou názorovou nevyhraněnost, jejíž důvody nejsou zřejmé
- deklarovaná (teoretická) vstřícnost jako by nekoreluje s projevovanou pasivitou ohledně konkrétních praktických kroků
- čeští křesťané preferují církev jako instituci před církví coby charitativní platformou
- z výsledků sociologického výzkumu, vypracovaného ze zadání MPSV (prezentován na semináři Mgr. Čadou) na téma sociálně vyloučených lokalit vyplynuly výzvy pro církev:
- Dokáže církev vstoupit do oblasti sociální a charitativní práce jako nezávislý samostatný subjekt, který by – na rozdíl od státu – mohl v mnohých směrech zacíleněji a efektivněji pomáhat k uskutečňování obecného dobra?
- Dokáže církev v rámci systémových změn vyčlenit pravidelnou část svých příjmů na činnost s tímto spojenou?
Z diskuzí vyplynulo mnohé. I když platí, že se v dnešní extrémně proměnlivé a názorově roztříštěné době o církev a její vlastní poslání nikdo příliš nestará, neznamená to, že by pro ni v naší společnosti neexistoval (potenciální) prostor. Výzkumy dokonce zaznamenávají v tomto směru určitá očekávání… To ovšem předpokládá jednak (sebe)výchovu křesťanů k aktivitě a samostatnosti, jednak ochotu hierarchie přijmout systémová opatření k proměně církve v instituci sloužící.
