Migrace a uprchlictví (Petr Štica)

Hlavní stránka > Stanoviska > Migrace a uprchlictví (Petr Štica)

3.8.2016

 

Současný stav (léto 2016)

I. Stručný popis aktuální situace

a) Aktuální situace a trendy v mezinárodní migraci a uprchlictví

  • Mezinárodní migrace (stav 2015): 244 mil. migrantů představuje přibližně 3,3% světové populace – tento podíl sice v posledních letech mírně stoupl, je ale dlouhodobě víceméně konstantní (pohybuje se okolo 3%)
  • Uprchlictví: V posledních letech nicméně došlo k výraznému nárůstu uprchlíků:[1]

2013: 51 mil. uprchlíků → 2014: 59,5 mil. → 2015: 65,3 mil.

Meziroční nárůst:

2013 → 2014: +17%

2014 → 2015: +10%

Všichni uprchlíci dohromady by v současnosti tvořili 21. nejlidnatější národ planety. Jde o největší počet uprchlíků od druhé světové války.

Více než polovina uprchlíků pochází ze tří zemí – Sýrie (4,9 mil.), Afghánistán (2,7 mil.), Somálsko (1,1 mil.); u občanů Sýrie se jedná o výrazný meziroční nárůst. 51% uprchlíků je mladších 18 let.

Nejvýznamnější přijímající země: 1. Turecko (2,5 mil.), 2. Pákistán (1,6 mil.), 3. Libanon (1,1 mil. = 20% populace!)

Do Evropy dorazilo v roce 2015 přes Středozemní moře přibližně 1 mil. uprchlíků.

Jde bezpochyby o znamení doby a skutečnost která vyžaduje naléhavou teologickou a etickou reflexi.

b) Evropská azylová a uprchlická politika

Téma 1: Konstrukční chyby v evropské azylové a uprchlické politice

Společná vnější hranice a ‚první stavební kameny‘ společné uprchlické a přistěhovalecké politiky EU - VERSUS - Málo harmonizovaná a koherentní uprchlická a imigrační politika EU[2]

A. Znaky harmonizace (aktuální instrumenty harmonizované uprchlické politiky EU)

  • Dublinský systém – uprchlíci jsou povinni podat žádost o azyl v první zemi, v níž vstoupí na území EU – o jeho další podobě se v současnosti diskutuje
  • Existence databanky s otisky prstů žadatelů o azyl (EURODAC)
  • Evropská kancelář pro podporu v otázkách azylu (EASO)
  • Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX), včetně operace Sofia ve Středozemním moři
  • V plánu je společná ochrana vnějších hranic EU

B. Znaky nedostatečné harmonizace

  • Dublinský systém – nespravedlivé rozdělení zátěže (zátěž související s azylovým řízením a ochranou hranic leží na zemích na jižní hranici EU)
  • Různé standardy při uznávání práva na azyl v jednotlivých členských státech
  • Neexistuje společný seznam bezpečných zemí původu na úrovni EU
  • Smlouvy o navracení neúspěšných žadatelů o azyl probíhají převážně na bilaterální rovině, nikoli na rovině EU a daný stát

Téma 2: Politická situace uvnitř EU

V důsledku nárůstu počtu uprchlíků z Blízkého východu (zejména Sýrie) a faktickému nefungování dublinského systému v pozdním létě 2015 vznik humanitární krize na Balkánu a v Maďarsku a rychlá politická řešení na úrovni NĚM/RAK/MAĎ – dočasné vysazení Dublinského systému a zavedení kontrol na hranicích; vzápětí schválení kvót na závazné jednorázové přerozdělení uznaných uprchlíků, proti němuž se postavily čtyři východoevropské země (ČR, SVK, MAĎ, RUM) > ‚probuzení národních egoismů‘, uprchlická politika jako zkušební kámen solidarity mezi členskými státy EU.

Téma 3: Dohoda mezi EU a Tureckem

Sice tato politická dohoda, jež vstoupila v platnost v březnu 2016, přispěla ke snížení počtu uprchlíků přes Egejské moře, ale administrativně smlouva de facto nefunguje a navíc je zjevně ‚zatížena lidskoprávní hypotékou‘ (Turecko nemá moderní fungující azylový systém, je doloženo navracení uprchlíků do Sýrie a jiných zemí atd.) a je z etického pohledu sporná.

 

II. Otázky a výzvy

Klíčová otázka zní, jak lze vybudovat eticky odpovědný, lidskoprávně zakotvený a současně fungující systém evropské azylové a imigrační politiky. Mezi nejdůležitější výzvy patří následující body:

  1. úsilí o více koherentní a harmonizovanou evropskou uprchlickou politiku, která je lidskoprávně orientovaná
  2. hlubší evropeizace uprchlické a azylové politiky (společný azylový systém, společná zodpovědnost za azylové řízení, společná ochrana vnějších hranic)
  3. spolupráce se zeměmi původu a tranzitními zeměmi (finanční podpora, smlouvy o navracení neúspěšných žadatelů o azyl apod.)
  4. koherentní utváření těch oblastí politiky, které jsou s migrací a uprchlictvím de facto úzce spjaty (např. s rozvojovou politikou, politikou světového obchodu, politikou ochrany životního prostředí a klimatu)
  5. utvářet imigrační a uprchlickou politiku v souladu se základními hodnotami EU (lidská důstojnost/lidská práva; solidarita)

2. humanitární pomoc

  • záchrana uprchlíků na moři
  • efektivní boj proti převaděčům (současná opatření v posledku nedosahují na převaděče a vystavuje uprchlíky ještě většímu riziku)

3. ochrana migrantů, kteří potřebují ochranu

  • rychlá registrace žádostí o azyl
  • společná kritéria pro azylové řízení
  • v případě udělení azylu vytvořit podmínky pro vydařenou integraci
  • přerozdělení uprchlíků v rámci Evropy

4. umožnění koordinované a transparentní pracovní imigrace, která by byla jak v souladu se strategiemi přijímajících zemí, tak by odpovídala mravním kritériím, omezení neregulérní migrace a navracení neúspěšných žadatelů o azyl, které zároveň musí být v souladu s lidskoprávními standardy, do zemí původu

5. boj proti příčinám uprchlictví a migrace

Boj proti příčinám uprchlictví a migrace zahrnuje jak boj proti ‚akutním příčinám‘ uprchlictví a migrace (jakým je např. dlouhotrvající konflikt v Sýrii, který zásadním způsobem přispívá k nárůstu množství uprchlíků, jenž se nejvíce projevuje v sousedních zemích), tak boj proti dlouhodobým a strukturálním příčinám (jakými jsou např. světová chudoba, klimatické změny, nespravedlnosti plynoucí z uspořádání světového obchodu atp.)

 

III.  Etické orientační body

Úsilí o lidskou důstojnost a integrální rozvoj člověka, které se opírá o křesťanské pojetí člověka, představuje stálý referenční bod reflexe o migraci. Každý člověk – bez ohledu na svou státní příslušnost – má jedinečnou, neodnímatelnou důstojnost a je nositelem nezcizitelných lidských práv. K úkolům křesťanů patří zasazovat se zaručení lidských práv pro všechny lidi.

Křesťanská tradice nahlíží svět primárně jako společenství všech lidí (totus orbis), v němž si jsou všichni lidé principiálně rovni. Jako primární je chápána příslušnost k lidskému pokolení, zatímco příslušnost k určitému národu je vnímána jako skutečnost sekundární. Jednota světa má přednost před dělením na jednotlivé národní státy. Souvisejícím principem k principu jednoho světa pak je učení o univerzálním určení statků. Princip univerzálního určení statků pramení z vědomí, že „Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k užívání všem lidem a národům, takže stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou“ (GS 69).

Klíčovou roli hraje také princip solidarity. Solidarita je v návaznosti na uznání naší vzájemné závislosti chápána jako „pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědní za všechny“ (SRS 38). V globalizovaném, komunikačními technologiemi a hospodářskými vztahy stále úžeji propojeném světě je zřetelné, že tato odpovědnost překračuje hranice jednotlivých států, je odpovědností jak vůči lidem na útěku, kteří hledají útočiště v přijímajícím státě, tak vůči občanům přijímajícího státu. Státy mají mravní povinnost přijímat imigranty v akutní nouzi a zároveň mají právo kontrolovat hranice a imigraci podle eticky odpovědných kritérií regulovat.

Pozoruhodný společný dokument mexické biskupské konference a biskupské konference Spojených států amerických z roku 2003 Již nejste cizinci: společně na cestě naděje tuto skutečnost shrnuje slovy: „Církev uznává právo suverénních států kontrolovat své území, ale odmítá takové kontroly, které by byly uplatňovány pouze za účelem zajištění nadbytečného bohatství. Ekonomicky silnější státy, které jsou schopny ochránit a uživit své rezidenty, mají silnější povinnost vycházet vstříc migračním proudům“ (čl. 36). Církev stojí – jak to emfaticky zdůrazňuje papež František – na straně chudých a lidí bez práv (preferenční opce pro chudé).

Právo států na regulaci imigrace je z etického pohledu omezeno povinností chránit lidská práva migrantů. Tato skutečnost implikuje mravní závazek přijímání uprchlíků, poněvadž jestliže se člověku upírají v jeho zemi původu na základě politického pronásledování základní práva, musí mu jiný stát zajistit ta práva, na která má nárok jako člověk.

Morálním předpokladem regulace imigrace je povinnost bojovat proti příčinám migrace (srov. občanské války, extrémní chudoba, ekologické problémy atd.).

 

IV. Role církve

a) Kultivace a senzibilizace veřejné debaty

Všichni společenští aktéři a jednotlivci – mezi nimi církve a křesťané/křesťanky – by měli rozhodně vystupovat proti projevům netolerance a xenofobie a příspívat k věcnému, diferencovanému a lidskoprávně orientovanému zacházení s tématem imigrace a uprchlictví ve veřejných debatách. Papež František na tuto výzvu poukázal např. v Poselství ke Světovému dni migrantů a uprchlíků roku 2014 v souvislosti s rolí masmédií, která podle něj nesmějí ztratit ze zřetele úkol, aby „odhalovala stereotypy a nabízela korektní informace, aby tam, kde bude třeba, poukazovala na chyby některých, ale také přibližovala čestnost, poctivost a velkorysost většiny migrantů a uprchlíků. K tomu je zapotřebí, aby všichni změnili svůj postoj k migrantům a k uprchlíkům. Je třeba přejít od postoje obrany a strachu, nezájmu a sociálního vyloučení – které jsou vlastní právě ‚kultuře vyřazení‘ – k postoji, jehož základem bude ‚kultura setkání‘, neboť ta jediná je schopná vytvářet spravedlivější a více bratrský, lepší svět.“

b) Politická diakonie

Dalším příspěvkem je politická diakonie, jíž se rozumí „konstruktivní účast na diskuzích o návrzích přiměřených opatření a politických postupů“ (arcibiskup Silvano Tomasi). Křesťané a křesťanky se mají aktivně podílet na společenské diskuzi o této problematice a zasazovat se za spravedlivou, lidskoprávně orientovanou a eticky odpovědnou integrační, imigrační a uprchlickou politiku formou veřejných prohlášení či kritických postojů k aktuálním politickým rozhodnutím.

c) Sociální pomoc

Sociální pomoc může mít např. podobu poskytování informací a bezplatného právního poradenství, pomoci při shánění práce a ubytování či organizování jazykových kurzů.

d) Oblast vzdělávání a informování

Integrační a s imigrací spjaté angažmá církve necílí výhradně na imigranty, nýbrž zahrnuje také místní obyvatelstvo. V rámci vzdělávání by farnosti, církevní média a církevní zařízení (např. školy) měly s patřičnými znalostmi a porozuměním informovat veřejnost o cizincích, jejich kultuře a zvyklostech. Obavy a strach z cizího plynou často z neznalosti či předsudků. Informovaní o cizincích, či ještě lépe setkání a rozhovor s nimi mohou přispět ke vzájemnému poznání, sblížení a vydařenému soužití.

 

Odborný garant: Petr Štica

 


[1] Data se opírají o oficiální statistiky Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky při OSN (UNHCR) – srov. http://www.unhcr.org/statistics/unhcrstats/576408cd7/unhcr-global-trends-2015.html [2016-08-01]. Započítávají se sem všichni migranti, kteří spadají pod ochranu Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky, tzn. vnitřní uprchlíci, uznaní uprchlíci a žadatelé o azyl. K tomu přistupují palestinští uprchlíci.

[2] V návaznosti na teroristické útoky ve Spojených státech, Španělsku a Velké Británii na začátku nového tisíciletí se proces harmonizace uprchlické a imigrační politiky EU zpomalil a zároveň se do popředí uprchlické a imigrační politiky EU dostaly bezpečnostní aspekty.

 

 

Tisk   |   Poslat článek známému