Evropa na cestě k spravedlivé ekologické proměně (J. Jinek)

Hlavní stránka > Texty > Evropa na cestě k spravedlivé ekologické proměně (J. Jinek)

28.11.2019

Evropa na cestě k spravedlivé ekologické proměně (J. Jinek) Ve dnech 20.–21. listopadu 2019 se v Bruselu konalo pracovní zasedání Sociální komise COMECE na téma ekologické transformace. Jde o téma navýsost aktuální, jež je intenzivně diskutováno v médiích a dnes již také tvoří významnou část agendy vlád zemí EU i nastupující Evropské komise. V povědomí většiny Evropanů figuruje jako věc krajní důležitosti a stalo se rovněž podnětem k občanské aktivizaci zejména mladých lidí.

 

Církev nechce stát stranou, jak dosvědčuje nejen první „ekologická“ encyklika Laudato si či právě skončená synoda o Amazonii. Jak vyplynulo z úvodní diskuse národních delegátů na bruselském setkání, rovněž na úrovni biskupských konferencí prakticky všech členských zemí COMECE je tomuto tématu věnována vážná pozornost. Obvykle je jmenován biskup pověřený péčí o tyto otázky a v jednotlivých diecézích vznikají koordinační centra a pracovní skupiny. Někde již biskupové publikovali svoje stanoviska a rovněž i praktická doporučení směřující do života farností i jednotlivých křesťanů. Je patrné, že církev o sobě v této věci nechává slyšet a stává se tak aktivním hráčem na tomto poli, a to i silou vlastního příkladu. 

Příspěvky prvního bloku zasedání COMECE reagovaly na aktuální církevní dění v této oblasti. Podle účastnice zmiňované synody o Amazonii Josianne Gauthierové, tajemnice mezinárodní asociace katolických organizací pro sociální spravedlnost, může synoda, ač je sama pouze završením dlouhodobějšího procesu, představovat bod obratu v postoji církve a skutečný počátek nápravy. Michael Kuhn ze sekretariátu COMECE představil projekt Evropské aliance pro Laudato si, která chce propojit různé partnerské katolické organizace působící na poli sociálním a ekologickém a přispět k tomu, aby myšlenky této encykliky, jež má potenciál oslovit rovněž lidi stojící mimo církev, byly uplatňovány na evropské úrovni.

V další části prezentoval Georg Zachmann z ekonomického think-tanku Bruegel výsledky rozsáhlého výzkumu, který se věnoval distributivním důsledkům možných politických opatření k ochraně klimatu. Hlavním zjištěním tohoto výzkumu – pro mnohé posluchače překvapivým – bylo, že naprostá většina obvyklých politických nástrojů typu zdanění či tlaku na inovace má velmi komplexní důsledky, které negativně ovlivní zejména ty nejchudší. Jediným jednoduchým opatřením, které podstatně přispěje k ochraně klimatu a chudých se přitom nedotkne, je zdanění letecké přepravy. Další kroky pak musí být jednak dobře koordinovány na evropské úrovni, a jednak musí být velmi uvážlivé a současně „vynalézavé“. Z hlediska SO ČBK, která se nově věnuje rovněž krizi bydlení, bylo velmi potěšující, že jako jeden z možných nástrojů takovéto politiky doporučil Zachmann podporu ekologické výstavby sociálních bytů.

Další blok byl věnován ekologické transformaci v zemědělství. Jak upozornili oba další řečníci, Cristiana Palmová a Lothar Kleipass reprezentující dvě různá mezinárodní katolická zemědělská sdružení, zemědělci celé Evropy se ocitají pod tlakem ze dvou stran. Jednak pociťují důsledky klimatické změny, jednak čelí podezření veřejnosti, že jsou spoluviníky ekologické krize. Výsledkem je pocit nespravedlnosti a toho, že zemědělci jsou vládami ponecháni svému osudu. Jak ubezpečil zejména L. Kleinpass, mezi zemědělci je silná vůle k ekologické transformaci, avšak nejprve musí být vyřešeny problémy sociálně-ekonomické povahy, s nimiž se celá tato sféra potýká (zejména nerovnost v rozdělování dotací a koncentrace majetku v rukou nemnohých).

Následující den prezentovali své referáty představitelé evropských institucí. Aleksandra Tomczaková z Evropské komise se ve svém příspěvku soustředila především na problémy, které zatěžují evropské regiony dotčené těžbou uhlí. Právě v této oblasti je nejzřejmější, že ekologická transformace je vždy současně velkou sociální výzvou. Zkušenost z regionů, kde nebyl útlum těžby proveden dost citlivě a uvážlivě, tedy například z hornických oblastí ve Velké Británii, jsou varující: dodnes jsou zde silně rozšířeny sociální patologie, jako je alkoholismus, užívání drog či těhotenství mladistvých. Ukazuje se, že snížení emisí CO2 pomocí utlumení těžby a navazujícího průmyslu je jen první částí úkolu a že další kroky je třeba provést na poli sociální transformace (rozumné rekvalifikace, aktivizace, udržení ducha pospolitosti atd.).

Poslanec EP Pierre Larrouturou se ve svém živém příspěvku zasazoval o rychlý vznik konkrétních evropských institucí a norem pro sociálně přijatelnou ekologickou transformaci. Podle tohoto poslance z frakce evropských socialistů není nemožné prosadit tyto politiky v řádu měsíců, jak ukazují příklady jiných institucí založených v minulosti pod tlakem nutnosti. Musí však převážit politická vůle daná vědomím opravdové naléhavosti ekologického problému. Larrouturou přitom zdůraznil strukturní souvislost mezi ekologickou krizí a vzrůstající příjmovou nerovností a zadlužeností domácností i států. Proto je zapotřebí nového evropského ekologického dealu (New European Green Deal), jenž oproti „European Green Deal“ plánovanému novou Komisí von der Leyenové obsahuje ono nezbytné slůvko „New“ odkazující k Roosveltově politice masivních veřejných investic. Bez nich hrozí podle Larroutura značná sociální rizika.

V posledním příspěvku pak Sabine Frank z evropského think-tanku Carbon Market Watch podrobila kritice současnou praxi evropských států, které distribuují emisní povolenky z velké části zdarma. Tato praxe vedla v minulých 7 letech k ztrátě cca 160 mld. EURO, což jsou prostředky, které jdou do kapes soukromých firem (vydírajících státy hrozbou odchodu na východ) místo aby byly použity na zvládnutí sociálně spravedlivé ekologické proměny.

Výsledky dvoudenní série přednášek byly pro mnohé účastníky překvapivé. Předpoklady, s nimiž na zasedání přijeli, se v průběhu setkání proměnily v mnohem komplikovanější obrázek. Zatímco na nutnosti ekologické transformace se snadno shodneme všichni, její sociální důsledky si dosud uvědomují pouze nemnozí. Nutný závazek zachránit planetu nás přitom navrací k oněm starým známým otázkám nerovného rozdělení bohatství, náležitého zdanění, sociální spravedlnosti či primárního ohledu na člověka. Je nezbytné, aby nastávající ekologická transformace držela tyto otázky stále v patrnosti. Netřeba dodávat, že právě zde se nabízí možné pole působnosti pro církev, která by mohla a měla znovu sobě i světu připomenout svoji základní opci – opci pro chudé.

Jakub Jinek

 

Tisk   |   Poslat článek známému