Konzumní advent? (J. Šrajer)

Hlavní stránka > Texty > Konzumní advent? (J. Šrajer)

30.11.2019

Konzumní advent? (J. Šrajer)

Vstupujeme, resp. vstoupili jsme (záleží na tom, kdy tento příspěvek čteme) do doby adventní, která je pro nás křesťany, a snad nejenom pro nás, opětovnou příležitostí ke ztišení, usebrání, k lepšímu poznání sebe sama a novému či opětovnému otevření se Bohu, který k nám přichází v podobě bezbranného malého dítěte. Je to dobrá příležitost. V křesťanských kostelích, periodicích, na webech, … je a bude tato příležitost v těchto dnech opakovaně připomínána. Neměli bychom ji promarnit. Může nám v tom však něco zásadního bránit? Nečíhá na nás někde skryté nebezpečí, past, do které můžeme snadno upadnout?

Blížící se advent a Vánoce neavizují paradoxně prvotně křesťané. Činí tak již někdy ke konci měsíce září reklamy na vánoční nákupy a zhruba někdy od druhé poloviny října i obchodní domy – výzdobou, hudbou, obalem nabízených produktů. Důvod je prostý. Cílí se tím zvláště na nízkopříjmové skupiny obyvatel. Ty si velké vánoční nákupy nemohou dovolit. Obchodní strategie proto velí útočit na jejich peněženky s dostatečným časovým předstihem, aby si na vánoční nákup našetřily, nebo si ho zajistily s předstihem, případně si na něho půjčily. Jisté procento populace nabízeným půjčkám neodolá. Nedomýšlí přitom, že se tak nezřídka vystavuje nepřehlédnutelnému nebezpečí, že posílí řady dnes již tak astronomického počtu dlužníků v ČR zatížených exekucemi (cca. 880 tis.), což je zhruba 10 % populace. To zásadnější, o co tu ale nakonec jde, je ukryto hlouběji. S ohledem na duchovní rozměr adventu a Vánoc to nelze přehlédnout.  Nizozemský autor Henri J. M. Nouwen to vystihuje víc než pregnantně:

„Konzumní ekonomika žije z toho, že manipuluje nízkým sebevědomím svých konzumentů a vzbouzí v nich rádoby duchovní očekávání, splnitelná uspokojením materiálních potřeb. Dokud mě udržuje v pocitu mé nedostatečnosti a potřebnosti, může mě svádět k nakupování věcí, k navštěvování happeningů a zajímavých míst, čímž mi slibuje – byť klamně – radikální proměnu mého sebepojetí. Ale kdykoliv této manipulaci podlehnu, najdu jen další důvody, abych se cítil méněcenný a nahlížel se jako nechtěné dítě.“

V adventní, předvánoční době, tak jde víc než kdykoliv jindy o problém mého sebeobrazu. Nechat se pohltit konzumní mentalitou znamená propadnout falešné, neživotné iluzi o sobě samém. Poselství Vánoc, na které se máme během adventní doby připravovat, tuto faleš demaskuje. Dotýká se našich nejhlubších otázek a očekávání. Vybízí nás k tomu, abychom přijali skutečnost, že nás, mě, tebe, Bůh osobně hledá. Touží po tom, aby mohl být se mnou bez toho, že by mne manipuloval. Odpovídá na můj pocit méněcennosti, vstupuje do centra mého duchovního zápasu, mého boje s odmítáním sebe sama, s pohrdáním sebou a sebeodsuzováním.

Všudypřítomná konzumní nabídka prožívání adventu a Vánoc dokazuje, že nás čeká lítá bitva. Stojí však za to odolat pokušení podlehnout s ní spojené falešné iluzi o sobě samém, myslet si, že nestojím za nic, že jsem zbytečný, nestojím za povšimnutí, že jsem nechtěné, zbloudilé, zapomenuté dítě. Dítě Ježíš je připomínkou toho, že jsme jeho, že mu patříme. Nezapomínejme na to!

Jindřich Šrajer

 

                                                    

Tisk   |   Poslat článek známému