Společenské výzvy evangelia (Jiří Šenkýř)

Hlavní stránka > Texty > Společenské výzvy evangelia (Jiří Šenkýř)

11.1.2019

Společenské výzvy evangelia (Jiří Šenkýř) K úvaze o společenských výzvách evangelia mě přiměl rozhovor, který pod názvem Wow, to je punk! vyšel s jedním českým knězem dne 26. 12. 2018 ve slovenském konzervativním deníku (www.postoj.sk).

Zaujalo mne tvrzení dotyčného, že dochází k politizaci církve – například tím, že se klade důraz na jednotu v těch oblastech církve, které byly podle něho tradičně ponechány k volné úvaze katolíků. Jako příklad uvádí otázky migrace a stavu životního prostředí.

Já však mám za to, že – v duchu evangelia – mnoho a mnoho podobných jevů právě nemůžeme zahrnout do volné úvahy katolíků, jak se tvrdí ve shora uvedeném článku, nýbrž musíme hledat konkrétní řešení problémů. Nechci se ale pouštět do polemiky, nechci vyvolávat emocionální reakce, které dopředu ovlivňují vnímání a posunují „spor“ do jiné roviny. Ani se nechci proti nikomu vymezovat a dělat negativní reklamu kritizovaným postojům. Nechci šířit myšlenky, s nimiž nesouhlasím, a to tím spíš ne, neboť od polemiky je jen malý krůček k vyvolání nenávisti. I když můj původní impuls byl polemický, nabízím tematické, nikoli polemické zamyšlení…

V čem spatřuji trvalé společenské výzvy evangelia?

Přečteme-li si 25. kapitolu Matoušova evangelia, víme, podle čeho budeme souzeni „až přijde Syn člověka“. „Měl jsem hlad.“ V úzkém slova smyslu můžeme dát krajíc chleba hladovému, ale v dnešní společnosti nabývá stále více na významu úkol uspořádat společnost tak, aby všichni si mohli obstarat jídlo. To si uvědomila církev už v 19. st., kdy úsilí několika hnutí o změny v rodící se kapitalistické společnosti završila encyklika Lva XIII. Rerum novarum. Od té doby papežové toto sociální učení aktualizují. „Měl jsem žízeň.“ Máme podat sklenici vody, kterou natočíme z vodovodu, žíznivému. Jenže dnešní klimatické změny působí tak, že voda z kohoutku může přestat téci. Papež František napsal sociální encykliku Laudato si´, kterou vyzývá všechny lidi na zeměkouli, aby změnili své chování a naši planetu zachránili. Pro katolíky jsou encykliky závazné, nikoliv ponechané osobní úvaze katolíků. „Byl jsem na cestě a ujali jste se mě“. Zde je trochu problém s překladem, protože v řeckém originálu je slovo xenós, což znamená migrant.[1] Opět to není pro katolíky věc ponechaná na osobní úvaze, ale povinnost. Konkrétní plnění této povinnosti má mnoho podob – od přijetí rodiny migrantů na katolickou faru po politický tlak na přijetí mezinárodních dokumentů o migraci. „Byl jsem nemocen a ve vězení.“ Zatímco nemoc je nám jasná, s rozsahem toho, co je „vězení“, může být problém. V úzkém slova smyslu je to budova, kde jsou lidé „zavřeni“. Evangelium ani neřeší, zda jsou zavřeni právem, nebo ne. Znakem vězení je omezení svobody a lidských práv, často zde dochází k ponížení lidské důstojnosti. Tak bychom mohli pod pojem vězení zahrnout i drogově závislé, ponižované ženy, domácí násilí, atd.

Pokud bereme evangelium vážně a „milujeme bratry“, musíme se dívat kolem sebe, zda někdo něco nepotřebuje. Globální jevy (jako klimatické změny, migrace, apod.) vyžadují řešení ze strany celé církve. Místní jevy řeší místní církev a individuální problémy se řeší individuálně. Když papež napíše Laudato si´ reagující na klimatické změny, které ohrožují naši planetu a zejména její nejchudší obyvatele, je žádoucí, aby se katolíci připojili a podle svých schopností a možností pomohli. Nejde vůbec o okrajové jevy. Škoda, že slova „sociální nauka církve“ tak málo zaznívají z kazatelen.


[1] Závěrečný dokument biskupské synody Mladí lidé, víra a rozlišování povolání z října 2018 má stať (čl. 25–28) nadepsanou Migranti – paradigma naší doby. Z ní vybírám: "Starost církve se obzvláště týká těch, kteří utíkají z války, před násilím, před politickým nebo náboženským pronásledováním, před přírodními katastrofami, v důsledku klimatických změn a před extrémní bídou: mnozí z nich jsou mladí. … V některých zemích vyvolává fenomén migrace poplach a strach, který je často živený a využívaný k politickým cílům. Šíří se tak xenofobní nálady, uzavřenost a egocentrismus, na který je třeba rozhodně reagovat. … Iniciativy v oblasti přijímání migrantů, které vycházejí z církve, mají z tohoto hlediska důležitou úlohu a mohou společenství ochotná k přijetí migrantů oživit."

 

 

Tisk   |   Poslat článek známému