Voda pro Brno (Jiří Šenkýř)

Hlavní stránka > Texty > Voda pro Brno (Jiří Šenkýř)

19.11.2019

Voda pro Brno (Jiří Šenkýř) - přednáška byla pronesena v Husově sboru v Brně-Tuřanech, říjen 2019

 

 

Možná jsem zvolil nezáživné téma. Přece doma otočím kohoutkem a voda teče. Tak co!?

Pokud vás ale zajímá, co bude s vodou za rok, za pět nebo deset let, tak zůstaňte. V naší době se takřka v přímém přenosu mění klima. Žijeme v době klimatické změny. Výzkumy to jednoznačně potvrzují, i když pár pochybovačů by se našlo. Tyto klimatické změny jsou obrovskou výzvou pro celé lidstvo, zvláště pro nastupující generaci: pokusit se klimatické změny zmírnit a připravit se na ně. Vědecký potenciál máme. Náročnější bude změnit naše myšlení a zaběhnutý životní styl. Proč bychom měli měnit něco, co nám vyhovuje a na co jsme zvyklí!? Řecké slovo „metanoia“, užívané v křesťanství. znamená obrátit se, změnit smýšlení, otočit se.

Co se vlastně děje? Začalo to před 200 lety průmyslovou revolucí. To známe ze školy – parní stroj, železnice, automobil, elektřina, telegraf. Postupně se chudý život (mnohdy bídný) začal zlepšovat – více potravin, lékařská péče, strojní práce, sociální zabezpečení. Zvláště po druhé světové válce nastal velmi rychlý rozvoj. Ani jsme si nevšimli, jak rychle spotřebováváme zásoby uhlí a ropy vytvářené miliony let a že už žijeme na úkor budoucích generací. Vlivem nárůstu koncentrace CO2 v ovzduší se začíná zvyšovat teplota na Zemi. Nárůst teploty je patrný od roku 1960. Aktuálně vidíme důsledky poklesu vlhkosti vzduchu, který začal někdy před 16 lety: umírají nám smrky, které takové sucho nesnesou. A kůrovec oslabené stromy jen dorazí… Vymírají rostlinné a živočišné druhy. Ubývá opylovačů. (Kolikrát jste za léto umývali čelní skla aut?) Do vody, půdy a ovzduší se dostávají jedovaté látky a nikdo neví, jak a po jakou dobu budou škodit. Roste množství odpadů.

Jak je to se zásobením Brna vodou? Každou vteřinu spotřebuje Brno průměrně 950 litrů vody. Hlavním zdrojem je prameniště kolem Březové nad Svitavou. Odtud se přivádí dvěma přivaděči cca 800 l/s. První přivaděč slouží, a to bez poruchy, od roku 1913. Druhý je z roku 1975. Druhým zdrojem je povrchová voda z Vírské nádrže, která je upravena na úpravně vody ve Švařci. Kapacita úpravny je 1840 l/s, odebírá se 400 l/s., už se plánuje 600 l/s. V roce 2013 byla definitivně zrušena úpravna v Pisárkách, která brala vodu ze Svratky a poslední roky sloužila jako záložní zdroj. V oblasti Brna se nachází jezero podzemní vody. (Balbínův pramen zřejmě souvisí s tímto zdrojem.) Bylo by ale riskantní ve větší míře čerpat tuto vodu, protože na povrchu se nacházejí staré skládky (Tuřany, Slatina, …) a staré brněnské fabriky. Došlo by k znehodnocení této podzemní vody a pravděpodobně i narušení statiky některých budov. Když to spočítáme, zjistíme, že Brno má dostatečnou rezervu vody. Tak v čem je problém? Problém je v tom, že klesá vydatnost prameniště Březová a ve Víru je málo vody. Pravděpodobnou příčinou na prameništi Březová jsou: zhutněná půda, ztráta humusu a vyhubení půdních organismů (jako jsou žížaly). Když naprší, voda zůstane v horní písčité vrstvě, ze které se při vyšší teplotě rychle vypaří. Magistrát města Brna si spolu s Brněnskými vodovody a kanalizacemi objednal v září 2019 studii, která má prozkoumat prameniště a navrhnout řešení. Studie zřejmě potvrdí příčinu v nešetrném hospodaření na pozemcích a to pak ale nemá řešení. Nikdo nepřinutí průmyslové zemědělce, aby změnili svůj vztah k půdě. Někdo mi vyprávěl, že při návštěvě Rakouska se jeden sedlák chlubil svojí půdou. Vzal hůl a rukou ji zapíchl půl metru do země… Nevím, co by se muselo stát, aby se naši průmysloví zemědělci chovali podobně. Jsem pesimista a jako reálné řešení vidím spíše přerušované dodávky vody se všemi důsledky. A proč je ve Víru málo vody? Problémy s krajinou jsou stejné. K tomu přibydou ještě holiny po kůrovcové kalamitě, které aspoň na čas zvýší odpar vody. Je zde i problém půdní eroze, kdy přívalové srážky ze svažitých pozemků odnesou půdu i s chemií a hnojivy do toků a následně do nádrže Vír. Pokud dojde k extrémním srážkám, mohou se vyplavit i staré skládky, které se v povodí Svratky nacházejí. Aktuálně se z Víru vypouštějí 2000 l/s, aby se zajistila voda v řece Svratce, hladina od jara klesla o 8 metrů, takže žádná rezerva pro větší odběr vody pro pitné účely není. Výhodou nádrže je to, že zachytí jarní vody a vytvoří zásobu vody na léto. Ale nemusí tomu tak být vždy. Na území nad Vírem zatím žádná studie nebyla zadána. A i když je velká část tohoto území v CHKO Žďárské vrchy, k ochraně vody to nestačí.

Co dělat? Pokud občané Brna nepochopí, že zde bude v blízké budoucnosti problém se zásobováním pitnou vodou a začnou se ozývat, až bude přerušována dodávka vody, bude už pozdě. Revitalizace krajiny („kyprá půda plná žížal“) bude trvat desetiletí. Začít dnes je pozdě a každé zpoždění bude směřovat k nevratným změnám. Co zmůže občan, když v dnešní společnosti jsme odkázáni na veřejnou sféru? Těžko najdeme politika, který by před volbami sliboval něco, co lidi nezajímá. Pokud lidé budou brát vodu jako samozřejmost, tak tuctoví politici nic neudělají. Někteří politici nás také budou chlácholit: nesmíme změny dělat rychle, protože se sníží životní úroveň. Jenže pokud změny neuděláme rychle, v horizontu desetiletí zažije budoucí generace krušné časy. Pozor – netýká se to velmi bohatých, ti si místa pro přežití vždycky zajistí. Voliči musí mít znalosti, musí vědět a chtít a mít odvahu něco měnit. Společnost zaměřená na krátkodobé cíle jde do pekel.

Kde začít?  Říká se, že u sebe. Na jednom semináři mě zaujala aktivistka hnutí Fridays 4 Future Lucie Smolková, když řekla, že lidi nezajímá budoucnost, ani budoucnost vlastních dětí, a že tedy problém ekologie je problém hodnotový. Dávám jí za pravdu. Na jakých hodnotách vlastně stojí naše společnost? Jsme postkřesťanská Evropa. Zůstaly zde fragmenty křesťanství, které jsou nesrozumitelné, protože už netvoří celek. A přitom křesťanství je snad jediná nauka, která chápe svět ve všech souvislostech. Každý člověk a každá rodina jsou obdarováni možností radostně žít „integrální ekologii“, tj. být ve vztahu s přírodou, se společností a mít Boží pokoj v srdci.

Znamená to změnit svůj životní styl: cítit zodpovědnost za druhé (i za budoucí generace) a za přírodu. Vzdělávat se a uskromnit se.

„Lidská rodina je v nebezpečí a nezbývá již čas na odklady. Ekologická krize není fantazií někoho, kdo se vyžívá v destabilizaci. Příliš dlouho jsme ignorovali vědecké analýzy, pohlíželo se na ně s jistým pohrdáním, a někdy dokonce ironicky. Máme ještě čas, abychom obrátili tendenci vedoucí do propasti.“

Ekologie a teologie

Když sledujeme ekosystémy, nenechávejme se zmást tím, co nás učili ve škole, že totiž všude se odehrává boj a vítězí silnější. Šelmy žerou býložravce, lev je král zvířat, atd. Takové vidění se hodí některým politikům, kteří obhajují třídní boj. Když zkoumáme ekosystémy, dojdeme spíše k poznání, že fungují na principu dávání a přijímání. Fotosyntéza mění anorganické látky v organické, býložravec spase trávu, dravec uloví býložravce. A sám lev se stane potravou supů, hmyzu a bakterií. Rozložené tělo se vrací na začátek… V lidské společnosti také jedna generace rodí novou a předává jí svoje majetky, zkušenosti a znalosti. V denním životě vyměňujeme zboží, poznatky, žijeme z přátelství a sociálního kapitálu založeném na důvěře. Dokonalou institucí založené na výměně darů je manželství. Při svatbě prohlašují: „já … se odevzdávám tobě … a přijímám tě…“ Z ekologie v nejširším slova smyslu můžeme vyčíst, že prazákladem světa je přijímání a dávání.

Teologie ve svých úvahách postupuje následovně. Vychází od Ježíše, který ukázal na svůj vztah k nebeskému Otci. Otec všechno, co má, dává svému Synu Ježíšovi. Ježíš všechno přijímá a Otci odevzdává. A dar mezi osobami v božském řádu může být jen opět osoba, kterou jako křesťané nazýváme Duch svatý. A bible učí, že obrazem Boha, který není samotář, ale společenství osob, je manželství. Člověk je muž a žena vytvářející jednotu. A podobně hledá teologie Boží obraz v přírodě, která je plná úžasného dávání a přijímání. Každý ekosystém je svým způsobem Božím obrazem, a proto je naší povinností přírodu chránit.

                                                Jiří Šenkýř

 

Tisk   |   Poslat článek známému