Práce SO ČBK na novém tématu pro rok 2024 začala
Na únorovém pracovní setkání SO ČBK bylo otevřeno nové téma pro rok 2024, jímž je chudoba, včetně jejích ekologických příčin a dopadů. Z hlediska sociální nauky církve, pro niž je opce pro chudé jedním z hlavním principů, jde o zcela zásadní otázku, která současně může pomoci účinně nasměrovat naši činnost pro příští období. Podle všech statistik, včetně mezinárodních, je chudoba v ČR jednou z nejnižších v OECD. To do značné míry kontrastuje s naší žitou zkušeností, nejen co se týče reálné existence mnoha skupin chudých lidí u nás, ale také ve srovnání životní úrovně ČR s jinými zeměmi EU. Na pracovním setkání jsme si proto kladli otázky po tom, co vlastně chudoba je a zda je to vůbec objektivně zjistitelná veličina.
Jako první vystoupil Tomáš Vyhnánek s příspěvkem Chudoba, její realita a vnímání, v němž se zaměřil na interpretaci základních dat poskytnutých Českým statistickým úřadem. Z dostupných údajů vysvítají při podrobné analýze některé vhledy zásadní pro práci naší skupiny, např. souvislost mezi mírou chudoby a krizí bydlení. Významná je z našeho hlediska rovněž široká skupina lidí, čítající přibližně jeden milión lidí, jejíž příjmy leží mezi 60 a 70 % příjmového mediánu. Tito lidé však nejsou současnými politickými stranami oslovovány a nikdo se nemá k hájení jejich zájmů – možná, že právě toto (a nikoli dezinformace apod.) stojí za vzrůstající podporou antisystémových stran. Z dat dále vyplývá, že třemi nejohroženějšími skupinami osob jsou samoživitelky, jednočlenné domácnosti důchodců a rovněž rodiny s více než třemi dětmi. Přitom podpořit právě tyto skupiny by nebylo ani těžké, ani nákladné.
V druhém příspěvku nazvaném Chudoba jako sociálně-etický problém vystoupil Jakub Jinek s pokusem uchopit ambivalentní povahu chudoby v naší kultuře a najít klíč k tomu, proč přes její pozitivní a motivující roli, jakou může hrát v našich životech, je úkolem politických autorit na společenské úrovni přispívat k jejímu odstranění. Na jedné straně předpokládá pomoc chudým určité vnitřní nastavení pomáhajících, včetně ochoty k oběti vlastního materiálního blaha, na druhé straně je v praktické politice třeba zaměřit se na zamezení těch podob relativní chudoby, které znemožňují aktivní participaci, a to při zachování napětí mezi solidaritou a subsidiaritou.
Ve třetím příspěvku s názvem Poškozování přírody, chudoba a globální sociální spravedlnost se Josef Zvoníček zaměřil na ekologickou souvilost chudoby. Rozvinul zde smělou tezi, podle níž za pocitem chudoby v naší společnosti stojí ve skutečnosti nízký duchovní kapitál, který máme a který zase úzce souvisí s nízkou úrovní péče o stvoření. Zlepšit péči o stvoření proto předpokládá získání nového duchovního kapitálu, k němuž může vést jedině evangelizace; aby ta však mohla být úspěšná, vyžaduje to od církve co největší otevřenosti všem potenciálním příjemcům evangelia.
Ve všeobecné diskusi byla pak pozornost zaměřena na konkrétní teoretické i praktické potíže, ale i na návrhy k řešení problému relativní chudoby. Zapojeny musí být různé nástroje, od poskytování služeb k přímé podpoře. Probírány byly rovněž některé konkrétní kroky k řešení problému, jakými je financování volnočasových aktivit dětí či částečný přesun odpovědnosti na municipality. Skutečná změna však vyžaduje daňovou reformu, a to jak v kapitole příjmů – zejména s ohledem na velmi nízké zdanění majetku u nás a na daňový dumping v rámci Evropy – tak v kapitole rozpočtového určení daní: zde jde zejména o zvýšení příjmů obcí, které by byly schopny účinněji odpovídat na skutečné potřeby chudých. Přestože diskuse o některých konkrétních návrzích byla relativně kontroverzní, jednoznačná shoda panovala na tom, že je žádoucí tyto problémy veřejně artikulovat, což v dnešní době takřka nikdo neděla a což by mohl být úkol právě pro SO ČBK.
Jakub Jinek
