Je dostatek potravin a vody záležitostí zemědělců? (Josef Rajchard)

Hlavní stránka > Archiv > Články rok 2014 > Je dostatek potravin a vody záležitostí zemědělců? (Josef Rajchard)

9.9.2014

Dostatek potravin je jedním ze zásadních problémů současného lidstva. Má přímou souvislost se zemědělstvím. Plochu orné půdy ve světě již nelze podstatně rozšiřovat, například na úkor lesů v kterémkoliv biomu: již dnešní stupeň likvidace lesů znamená vážnou hrozbu pro hydrologický cyklus, klima a další základní podmínky života na Zemi. Odlesněné plochy ztrácejí rychle vodu a takto získané plochy se stávají pro zemědělství bezcennými. Významným dopadem je také změna tepelné bilance odlesněných a odvodněných ploch. Bylo by však v technických možnostech lidstva zúrodnit některé oblasti pouští a polopouští – aniž by i rozsáhlé změny měly negativní vliv na krajinu a prostředí Země.

Intenzivní zemědělství v kterékoliv zeměpisné šířce znamená snižování kvality půdy, zejména její struktury; o obnově půdy pod intenzívními zemědělskými kulturami nelze hovořit. Nižší kvalita půdy znamená větší používání umělých hnojiv, dále degradující její kvalitu a ohrožující vodní zdroje i kvalitu potravin – a začarovaný kruh se uzavírá. Existují předpovědi týkající se vyčerpání zdrojů fosfátů vhodných k výrobě fosforečných hnojiv (za několik desítek let), přičemž jen velmi malá část fosforu jako makrobiogenního prvku je pěstovanými rostlinami skutečně využita, většina je splavována řekami a ukládá se víceméně nenávratně v mořských sedimentech. Degradaci půd napomáhá i používání těžké techniky při jejich obdělávání. To vše vyúsťuje v celkově negativní dopady intenzivní zemědělské činnosti na pedosféru. Dalším problémem je degradace pastvin: rozsáhlé oblasti zcela zpustošené intenzivní pastvou a přeměňující se v polopouště a pouště (Severní Afrika, střední Asie, ale i některé oblasti Středomoří a další). Tato skutečnost přímo souvisí s katastrofálními hladomory v některých takto postižených oblastech.

Určité naděje jsou vkládány do moří. V současné době je ročně vyloveno z moří cca 80 mil. tun ryb a dalších jedlých organismů. Toto využívání moří je výrazně výběrové - exploatace bohatství moří je zaměřena na poměrně málo druhů, z nichž mnohé byly početně značně omezeny, popř. přivedeny na okraj vyhubení (některé i vyhubeny), údajně však existují rezervy ve využití dosud opomíjených druhů (včetně například některých druhů mořského planktonu - krillu). Určitou cestou jsou záměrné kultivace některých organismů na vhodných lokalitách pobřežních moří (akvakultury), které však vyžadují další vstupy energie, dodávané člověkem.

Řada skutečností však naznačuje, že Země je zatím ještě schopna lidstvo uživit a hladovění části obyvatelstva planety jde na vrub posunu pořadí hodnot:

  • zřejmě malá část světové lidské populace má fyziologicky odpovídající množství a kvalitu potravin: značná část lidstva hladoví (nejen z hlediska kvantity potravin, ale i z hlediska jejich kvalitativního složení - např. trpí nedostatkem proteinů) a musí se tedy adaptovat na nedostatečné zásobování potřebnými látkami, popř. na nedostatečnou kvantitu (nedostatek energie);
  • další část lidstva (ve vyspělých zemích) má nadbytek potravin, organismus těchto lidí přijímá nadbytek energie se všemi z toho plynoucími patofyziologickými dopady (obezitou počínaje a řadou tzv. civilizačních chorob konče), resp. v různé míře jsou (či spíš nejsou) adaptováni na zvýšený příjem energie v potravě. Tedy přínos pro zdravotnicko-farmaceutický byznys!
  • zemědělská produkce je v řadě zemí omezována a zemědělství samo je v útlumu (i u nás). Vyspělé země mají nadbytek potravin a dochází zde k enormnímu plýtvání, popřípadě k likvidaci „nadprodukce“ potravin, které jinde chybí. Podle odhadů se stává až 60% produkce potravin odpadem, a to potravin finálních – nikoliv surovin –, do jejichž výroby již bylo vloženo značné množství energie na zpracování (primární zpracování, tepelná úprava, finální zpracování často několikastupňové atd.); tedy tato část potravin není nikdy vložena do úst hladovějícího člověka a skončí v odpadních nádobách, kontejnerech, skládkách a spalovnách odpadků, kanalizacích apod.;
  • i hustě zalidněná Indie je vývozcem obilí, Argentina se údajně potýká s přebytky zmrazeného masa, v Austrálii a v některých dalších zemích jsou likvidována stáda zdivočelých domácích zvířat (skotu, prasat, koz a dalších), pustošící krajinu, aniž by bylo jejich maso nějak využito;
  • současně ročně umírá hlady minimálně 10 miliónů dětí a neznámý počet miliónů dospělých.

Dvě třetiny lidstva trpí nějakou formou podvýživy, kvantitativní nebo kvalitativní (například již zmíněným nedostatkem proteinů).

Podobně jako v případě potravin má pouze malá část lidstva k dispozici vodu, která splňuje parametry vody pitné. Používání vody nesplňující tyto parametry způsobuje zdravotní problémy včetně šíření infekčních a invazních chorob.

Lidstvo má také stále stoupající spotřebu tzv. civilizační energie (vytápění budov, průmysl, doprava, zemědělství). Zemědělství se na tom například podílí dodatkovou energií, využívanou pro tvorbu primární produkce kulturních rostlin, tj. energie na agrotechniku – výrobu a dopravu hnojiv a pesticidů, pohon strojů, lidskou práci apod. Tento podíl energie stále stoupá. Lidstvo pro svou civilizaci využívá (často nešetrně) omezené zásoby fosilní energie, kterou je nutno započítat do toku energie způsobeného člověkem. Pro odlišení a úplnost je možno uvést „biologický tok energie“, tedy celkovou energii potravy, spotřebovávané lidstvem, což představuje trvalý tok energie ve výši 6,5 . 1011 W.

Co z toho všeho vyplývá? Že problém zabezpečení dostatku potravin a pitné vody pro lidstvo není ani tak biologický nebo ekologický, jako spíše ekonomický a politický.

Tisk   |   Poslat článek známému