Před 135 lety vydal papež Lev XIII. encykliku Rerum novarum („O věcech nových“), dokument, který se stal základem moderní katolické sociální nauky.
Text reagoval na hluboké proměny společnosti konce 19. století – industrializaci, vznik dělnické otázky, napětí mezi kapitálem a prací i nástup socialismu. Nešlo však jen o reakci na ekonomické změny. „Novou věcí“ byla podle encykliky sama moderní společnost: sekularizovaný svět, do něhož církev, chtěla-li být slyšet, musí vstoupit novým způsobem.
Přes opatrný a klidný tón, jímž se encyklika vyznačovala, měla průlomový charakter. Vstoupila totiž na tehdejší scénu, dnes bychom řekli do „veřejné debaty“, jiným způsobem než dosavadní příspěvky. Když kritizuje návrhy na zrušení soukromého vlastnictví, neříká to po vzoru politické ideologie typu liberalismu či konzervatismu, jejichž cílem je bezprostřední akt politické participace. Neříká to však ani formou ucelené sociální teorie. Spíše formuluje několik zásadních principů vycházejících z přesvědčení o neměnné důstojnosti člověka a jejich prizmatem poměřuje aktuální jevy; tím zůstává metodicky mimo aktuální politický střet. Lev XIII. odmítal zrušení soukromého vlastnictví, protože člověk podle něho není jen bytostí pudovou, ale také rozumovou a odpovědnou. Majetek je proto třeba chápat jako přirozený výsledek práce a současně zhmotnění prozíravosti hospodáře pečujícího o domácnost a rodinu.
Z dnešního pohledu bývá encyklika interpretována jako jeden z myšlenkových základů pozdějšího sociálního tržního hospodářství. Je pravda, že její reformní a sociálně realistická orientace ovlivnila katolické sociální myšlení na celé další století. Ona sama však, jak již bylo naznačeno, není návodem k politickému jednání a ani politickým programem.
Letošní výročí encykliky získává mimořádně aktuální rozměr. Vatikán oznámil, že papež Lev XIV. zveřejní 25. května svou první encykliku s názvem Magnifica Humanitas. Dokument, podepsaný symbolicky 15. května – tedy v den 135. výročí vydání Rerum novarum se bude věnovat ochraně lidské osoby v době umělé inteligence. Zatímco „novou věcí“ konce 19. století byla průmyslová revoluce a dělnická otázka, dnes se pozornost církve obrací k digitální revoluci, proměně práce, mezilidských vztahů i lidské důstojnosti ve světě formovaném algoritmy a AI technologiemi.
