Slova papeže Lva XIV. na Meetingu v Rimini a jeho výzva k autentickému realismu milosrdenství namísto falešného realismu, který vede ke zbrojení
„Proti falešnému realismu, který zbrojí mysl, slova i národy, musí dnes katolická kultura postavit realismus milosrdenství. V něm nejsou nepřátelé a všichni lidé, dokonce i naši protivníci, jsou bratři a sestry, kterým je třeba pohlédnout do očí a setkat se s nimi v pravdě.“
Těmito slovy se papež Lev XIV. obrátil na účastníky Meetingu v Rimini, zvláště pak na tisíce mladých lidí, kteří každoročně oživují toto velké setkání na sklonku léta, vzniklé ze zkušenosti hnutí Comunione e Liberazione. Nešlo přitom jen o slova pronesená při konkrétní příležitosti, ale o velmi přesnou výzvu. Především o výzvu, abychom se dokázali pozorně dívat na skutečnost, v níž dnes žijeme.
Už před čtyřiačtyřiceti lety připomínal svatý Jan Pavel II. při své návštěvě Meetingu krásu slov jako „setkání“ a „přátelství mezi národy“. Pronášel je v době, kterou sám označil za „dramatické okamžiky v dějinách světa“.
Dnešní mezinárodní situace je přitom snad ještě nejistější a křehčí než tehdy. Přibývá ozbrojených konfliktů, pokračuje zabíjení civilistů a dětí – stačí pomyslet na Gazu nebo Ukrajinu – a mnoho států vynakládá stále větší prostředky na zbrojení.
Tváří v tvář této skutečnosti papež připomíná poslání Meetingu. Nemá se stát „jakousi enklávou“, uzavřenou sama do sebe, ale naopak „křižovatkou“, místem setkávání a dialogu.
Právě nyní podle Lva XIV. nastává hodina odpovědnosti.
Následovat Krista dnes, po tragických zkušenostech 20. století, znamená přijmout skutečnost, že zlu nelze čelit dalším zlem. Jedinou skutečně křesťanskou odpovědí je láska – „metoda vykoupení“, kterou ztělesňuje ukřižovaný Mesiáš.
Těm, kdo dnes ve jménu údajného realismu – který papež neváhá označit za „falešný“ – chtějí zbrojit mysl, slova i národy, proto katolická kultura staví do protikladu jiný, autentický realismus: realismus milosrdenství.
V něm „nemohou existovat nepřátelé a všichni lidé, dokonce i protivníci, jsou bratři a sestry, kterým je třeba pohlédnout do očí a setkat se s nimi v pravdě“.
Potřebujeme proto odvážné průkopníky, kteří budou ochotni konkrétně usilovat o to, aby lidské soužití nebylo ovládáno podezřívavostí, aby se práce nevydávala napospas modloslužbě zisku a aby se technologie a finance nestávaly nástrojem obchodu se smrtí.
Lev XIV. zároveň vyzývá k odhalování „nespravedlivých mocenských vztahů“, které podle jeho slov stojí „u kořenů chudoby a nerovnosti, válek a ekologických katastrof“.
Jde o silnou a důslednou výzvu Petrova nástupce, který od prvního dne svého pontifikátu hovoří o „neozbrojeném a odzbrojujícím“ míru. Jeho slova bychom měli mít na paměti také jako jedno z měřítek, podle nichž lze posuzovat společenskou, a dokonce i politickou angažovanost katolických laiků.
Zvláštní význam má také papežova výzva účastníkům Meetingu, aby byli ochotni riskovat, osobně se angažovat a „rozšiřovat své vazby za hranice každého příliš úzkého pocitu příslušnosti“.
Pro hnutí Comunione e Liberazione to znamená, že jednotlivé skupiny a společenství se nemají uzavírat samy do sebe. Naopak se mají stát odrazovým můstkem pro vstup do celé šíře skutečnosti a bránit se všemu, co by jejich členy mohlo vzdalovat od bratří a sester jiné kultury, jiného smýšlení či jiného prostředí – „zejména od těch nejchudších“.
Za připomenutí nakonec stojí i papežova slova o tom, že v lásce nikdy není místo pro nátlak, indoktrinaci ani získávání lidí za každou cenu. Skutečná láska totiž může existovat pouze ve svobodě, v živém setkání a ve velkorysém darování sebe sama.
Přeloženo a redakčně upraveno z Vatican News https://www.vaticannews.va/en/pope/news/2026-08/hour-of-responsibility-pope-leo-editorial-meeting-rimini-visit.html?utm_source=chatgpt.com
