Přirozený zákon stojí mimo Písmo i mimo vědu. Je to jakýsi aristotelovsko-tomistický názor. Apoštol Pavel by ho asi zařadil mezi „lidské nauky“ (1 Kor 2).

Katolíci se stále odvolávají na tento přirozený zákon. Jen v Katechismu katolické církve je na něj 14 odkazů. Přirozený zákon je něco neuchopitelného, jeho zastánci řeknou: „to je přece jasné, to je přirozené“.

Přirozený zákon nemá původ v Písmu, ale v řecké filosofii. Nicejský koncil prolomil hranici mezi Písmem a filosofií, když při formulaci Kréda použil řecký pojem „homoúsios“. Od té doby se směšují křesťanství a řecké nauky.

Přirozený zákon a manželství. Je přirozené, aby byl muž nadřazen ženě? Je přirozené, aby byli sobě rovní, i když jsou různí? Přirozený zákon převzatý z patriarchální společnosti hlásá nadřazenost muže. Ježíšovo chování k ženám bylo jiné: vracel jim lidskou důstojnost. Chránil ženy před rozvodem. Pověřoval ženy a muže podobnými úkoly (Marii z Magdaly oznamovat vzkříšení, Petra „pást ovce“). První křesťanská století pokračovala v Ježíšově linii, i když v patriarchální společnosti to jistě bylo obtížné. Od čtvrtého století se církev přizpůsobovala římským zvyklostem. Od Augustina přes Tomáše Akvinského až po 20. století se stále ženy považovaly za podřadné a podřízené mužům. Tomáš Akvinský na otázku, zda je manželství obrazem Trojice, říká, že „je to nerozum na první pohled“ (Sth I, q. 93 a.6 ad. 2). Předpokládám, že důvodem je právě nerovnost muže a ženy, kdežto v Trojici jsou osoby sobě rovné.

Přirozený zákon je argumentační nástroj katolické církve, který ale nemá oporu v Písmu a mnohdy je s ním v rozporu. Předpokládá neměnnost „přirozenosti“ a tím odmítá kulturní změny. V diskusi se sekulární společností jej nelze používat.

Příklady používání přirozeného zákona:

• Papež Lev XII. zakázal očkování proti neštovicím, neboť je to proti přirozenému zákonu
• Svaté oficium přirozený zákon v roce 1866 využilo k výpadům proti zrušení otroctví s odůvodněním, že vlastnění člověka člověkem je plně ve shodě s přirozeným zákonem (pozn. bez ohledu na Gal 3, 28)
• Přirozené je psát pravou rukou, proto leváci byli považováni za „ďáblovy děti“ a přeučováni na praváky
• Sex je podle přirozeného zákona určen k plození. Protože homosexuální jednání k tomuto cíli nesměřuje, je už i homosexuální orientace považována za „objektivní poruchu“. Nikdo nezkoumá důvody takové orientace.

Odpověď Kateřiny Šolcové Jiřímu Šenkýřovi

Děkuji za Vaši reakci, se zájmem jsem si ji přečetla. Jak bylo z mého referátu zjevné, jsem, na rozdíl od Vás přesvědčená o platnosti a významu „tomášského” přirozeného zákona a pokusím se stručně vysvětlit proč.  Nejprve ale k Vašim námitkám ohledně jeho původu a výkladu.

Souhlasím, že původ přirozeného zákona není v Písmu svatém (jakkoli k němu svatý Pavel odkazuje, Řím 2); jeho původem je totiž stvoření samo – takže je z tohoto hlediska mnohem starší.  Ve své snaze o rozumové pochopení lidské existence si jej povšimli antičtí filosofové a popsali jako něco neměnného, zakotveného ve vesmírném řádu. Svatý Augustin přirozený zákon vyložil jako odraz zákona věčného, jímž je Bůh sám. Svatý Tomáš na tento koncept navázal, rozvinul jej, zpřesnil a včlenil do své etické soustavy. Odtud jej převzala katolická církev, a to i do oblasti manželství, jež je důležitou součástí jejího morálního učení.

Morálním zásadám v této oblasti vyplývajícím z přirozeného zákona jsem se podrobněji věnovala ve zmíněném referátu, nebudu se k nim tedy vracet. Jen připomenu, že manželé jsou si rovni co do lidské důstojnosti, jejich role v rodině se ovšem (přirozeně!) liší. Líbí se mi jednoduchý, ale výstižný příměr, totiž že muž je hlavou a žena srdcem rodiny. Že je hlavním účelem manželství založení rodiny a výchova dětí, zůstává zakotveno i v českém právním systému.

Netvrdím, že byly zásady přirozeného zákona vždy vykládány správně; vlivem okolností a kulturních vlivů (!) mohlo dojít k jejich překroucení či dezinterpretaci a jistě k nim docházelo a dochází. Nemyslím ale, že je to důvod k odmítnutí přirozeného zákona jako celku. Podobně bychom museli odmítnout např. parlamentní demokracii, došla-li někdy k chybnému rozhodnutí. Spíše to chápu jako výzvu k hlubšímu promýšlení tohoto konceptu.

Říkáte-li, že přirozený zákon je něco neuchopitelného, jakýsi přežitý historický konstrukt, který je chybně založen na neměnnosti lidské přirozenosti, dostáváme se, myslím, k jádru sporu. Ten mezi filosofy (ale i biology, antropology etc.) probíhá odedávna a neutichá ani v současnosti. Zastánci i odpůrci neměnnosti lidské přirozenosti předkládají své argumenty, je možné se s nimi seznámit. Já jen velmi stručně představím svůj, snad trochu osobní pohled:

Lidská přirozenost, již chápu jako společné neměnné znaky a náklonnosti, které mě pojí s ostatními lidmi, stojí v základě mých vztahů k lidem i k samému Bohu. Na tomto základě mohu pochopit chování svých současníků i svých velmi dávných předků a případně se od nich poučit. Na tomto základě předjímám chování svých potomků a podle toho zařizuji své dnešní záležitosti. Tento základ mě spojuje s lidmi, kteří žijí ve zcela odlišném kulturním prostředí.  A co je pro mne nejdůležitější: Bůh svou dobrou zvěst předal prostřednictvím člověka, který měl stejnou přirozenost jako já, přátelil se s lidmi téže přirozenosti a téhož druhu byli i jeho nepřátelé. I proto zůstává Jeho příběh stále živý, srozumitelný a navzdory časové vzdálenosti ve své podstatě neměnný.

To jsou tedy důvody, pro které se domnívám, že by se Církev měla v tak závažných věcech, jakými jsou manželství a rodina, svého tradičního učení přidržet. Také věřím, že i když jeho zásady snad nezní v současném sekulárním světě příliš líbivě, právě dnešní člověk čelící všemožným změnám a kulturním vlivům jeho pevnost a stabilitu nakonec ocení.