Jiří Šenkýř

A/ teologický rozměr

Od více katolíků jsem slyšel větu: „Ta ekologie je nové náboženství“. Bodejť by nebylo, když my katolíci nenabízíme křesťanský pohled na péči o přírodu, která je místem Boha a bez které nemůže člověk žít. Teologie přírody a místo člověka v péči o ní je skvěle popsána v encyklice Laudato si papeže Františka. Jen je potřeba její text dočíst do konce, neboť ji najdeme na posledních stránkách.
Laudato si končí „Modlitbou křesťanů a celého stvoření“. V první strofě je Bůh Otec označen jako ten, jehož přítomnost a něha naplňují všechny tvory. Za to máme Otce chválit. Představuje to pro nás závazek velké
úcty ke všem tvorům (od savců po mikroorganismy), protože Otec je stvořil a neustále je provází. Musíme překonat zažitou představu, že je Bůh „jen“ stvořil, protože On svět stále tvoří. Nejvíce to vidíme v pokroku lidské společnosti: čí dílo je věda a technika, jak vznikl internet? Jak vzniká dobře organizovaná
společnost, která umožňuje důstojný život miliardám lidí. A naším závazkem je chránit celé Boží stvoření. Tvory i lidskou společnost a její rozvoj.
Ve druhé sloce papež mluví k Ježíši, který stvořil všechny věci, díval se na svět lidskýma očima a nyní je „živý v každém tvoru slávou svého vzkříšení“. Naše představa, že po vzkříšení Ježíš odešel z tohoto světa někam do nebe, je špatně pochopený pojem „nebe“ jako nějaké „místo“. To nebe je ale tam, kde je Kristus
a ten je „v každém tvoru slávou svého vzkříšení“. Kristus je přítomen v každém kousku hmoty. Richard Rohr říká: „Buď vidíme Boha ve všem, nebo jsme ztratili základ umožňující vidět Boha vůbec v něčem“. Proto naši adoraci Krista v Eucharistii rozšiřujme na celý svět.
Třetí strofa mluví k Duchu svatému, který provází sténání stvoření a který nás vede k dobru. Kéž slyšíme i my toto sténání a zapojíme se do záchrany světa – tvorstva i lidstva. Nemůžeme zůstat neteční k tomuto volání. Nemůžeme říkat: „Bože udělej to za nás“.
Čtvrtá strofa označuje Trojjediného Boha za „úžasné společenství nekonečné lásky“. Vyzývá nás, abychom Boha hledali „v kráse veškerenstva“ a prosili o obdarování citem pro „spojení se vším, co existuje“. Vztahy jsou jiné slovo pro Trojjediného Boha.
Poslední sloka nás označuje za nástroje Boží lásky vůči všem bytostem této země; „chudí i země křičí“: Pane, ujmi se nás, připravuj každému lepší budoucnost, ať přijde tvoje království.

B/ náměty pro naši činnost

S rostoucí teplotou – vlivem klimatické změny – se voda z krajiny rychleji vypařuje. I když množství srážek je více méně stejné, vody ubývá. Nejvíce vody zadrží zdravá půda; taková, která obsahuje množství humusu. Ale právě takové půdy v posledních desetiletích ubyly. Zemědělská půda má více funkcí: slouží k pěstování plodin – zejména jako potravin a krmiva, zadržuje vodu, chrání před erozí, zajišťuje biologickou rozmanitost a je krásná. Poškozená půda sice umožňuje pěstování plodin, neboť půda bez humusu stále „upevňuje“ rostliny
v zemi a živiny dodá chemie. Taková půda ale nezadrží vodu v krajině, voda při dešti rychle odteče a zbytek se vypaří. Zhutněná půda zamezí zasakování vody pro doplňování podzemních vod.
Jak zajistíme potraviny a současně dostatek vody v příštích letech? Je to téma, kterým se zabývají orgány Evropské unie i vlády národních států. Hlavním nástrojem jsou dotace. Nezdá se ale, že by se stav naší krajiny zlepšoval. Důsledky klimatické změny jsou zde, ale obnova půdy a krajiny potrvá
desetiletí. Takže už to nestihneme včas. Velikost a závažnost problému vyvolaného klimatickou změnou si naše společnost stále dostatečně neuvědomuje. Věnujeme se tisícům věcí, ale abychom v příštích letech měli co jíst a pít, to společností nehýbe. Někteří ještě spíše věří některým politikům než vědcům a zpochybňují realitu klimatické změny, nebo si nepřipouští, že záchrana krajiny bude trvat desetiletí a v některých směrech už nebude možná. A tak budou stále volit politiky slibující to či ono, ale nezajímá je, bude-li co jíst a pít. Mělo by to ale zajímat mladé lidi, kteří budou chtít žít v této zemi ještě za padesát let a také ty, kteří považují za
svou povinnost chránit stvoření a dát „jíst hladovému a pít žíznivému“ (podle Matoušova evangelia).
Jaké konkrétní kroky by bylo možné udělat?

- Vzdělávat se. Sledovat výsledky vědeckých studií a jejich doporučení.

- Zapojit se do organizací usilujících o ochranu životního prostředí.

- V politických stranách zvýraznit ochranu půdy a vody.

- Komunikovat se zemědělci a jejich organizacemi o regenerativním, precizním a ekologickém zemědělství.

- Ptát se vodohospodářů na budoucnost zdrojů podzemní a povrchové vody.

- V každé obci zajistit mapu vodních zdrojů, ze kterých je obec zásobována (povodí vodních nádrží nebo území zasakování vody u podzemních zdrojů).

- Zřizování obecních komisí pro klimatickou změnu

- Organizování kulatých stolů k obnově krajiny v katastru obce (za účasti hasičů, myslivců, studentů, zemědělců, zastupitelů, učitelů, farníků,…)

Ochrana přírody a vody zvlášť není jen technická, ekonomická a politická záležitost. Je to kulturní výzva určená všem lidem. Když to nepřijmeme, nebude nám pomoci.