Ing. et Ing. Marek Drápal, Ph.D. (nar. 1979) vystudoval biomedicínské inženýrství na elektrotechnické fakultě ČVUT, postgraduálně lékařskou biofyziku na 1. lékařské fakultě UK, a poté ekologické zemědělství na ČZU.
Žije v malé obci v podhůří Jizerských hor stylem ohleduplným k přírodě. Má pět dětí a devatero zaměstnání, nejvíce živí rodinu dálkovou správou serverů.
Je předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE. Založil a řídí Českou křesťanskou environmentální síť.
Vážený pane Drápale,
- Vaše profesní rozkročenost je fascinující. Otevírám jeden z pomyslných šuplíků a zjišťuji, že na 1. lékařské fakultě jste se zabýval primárním výzkumem neuronálních modelů prostorového slyšení. Co přesně jste zkoumal a proč jste se tomu po deseti letech přestal věnovat?
Jak funguje prostorové slyšení u člověka je stále do značné míry zahaleno tajemstvím, na rozdíl třeba od netopýrů, kde byla identifikována tzv. zpožďovací linka. Samozřejmě i u lidí už určitou představu o funkčnosti máme, ale srovnáme-li to například s mírou detailu poznání, jakou máme v genetice, lze říci, že jsme na samém počátku. Já jsem se pohyboval na rozhraní matematiky, neurologie a programování a navrhoval jsem možné zapojení neuronů tak, aby to jednak odpovídalo výsledkům experimentů na zvířatech a současně aby prostorové slyšení „fungovalo“. Přesah takových modelů je i do ryze praktických věcí jakými jsou binaurální kochleární implantáty atp. V souvislosti s tím bylo pro mě velmi zajímavé zjištění, že na kochleární implantáty se mnohé hluché páry nedívají jako na něco, co by mohlo umožnit jejich dětem „normální život“, ale jako na „genocidu neslyšících“.
V průběhu mého doktorátu na 1. lékařské fakultě UK jsme se odstěhovali z Prahy a postupně se nám narodily čtyři děti, a tak jsem práci v tomto oboru po ukončení doktorátu opustil. Pokračoval jsem proto v práci v oblasti bezpečnosti IT, kterou jsem mohl provádět vzdáleně, doslova z obýváku a jen na částečný úvazek.
Mé zkušenosti se senzory a současně počítačovou bezpečností se po několika letech protnuly v projektu snímače pro nákladní automobily, který umožňuje sledovat, že řidiči dodržují povinné přestávky v jízdě.
- Senzory bránící řidičům tiráků, aby nepřekračovali dobu jízdy – to je v jádru etická záležitost, už víceméně rozhodnutá (ano, musíme kontrolovat dobu jízdy) a Váš tým řeší technickou stránku věci (počítačovou bezpečnost). Teď Vám položím pravděpodobně zbytečnou otázku: Dokázal byste se podílet na aplikovaném výzkumu, s nímž byste měl morální problém? Lidé přece mnohdy takovou práci vykonávají a zdůvodnění je vždycky po ruce. I když se teď pohybujeme v blíže neurčeném hypotetickém prostoru – kde jsou pro Vás hranice toho, co už je neobhajitelné?
Myslím a pevně doufám, že je to vyloučené, abych se účastnil něčeho takto morálně pochybného. Zatím jsem doufám obstál a minimálně jednu nabídku od jednoho z největších znečišťovatelů ovzduší v České republice jsem odmítl. To, že někdo takovou práci dělá a současně si to pro sebe zdůvodní, je přirozené, jinak by se z toho ti lidé museli zbláznit. Ovšem utéci se před tím nakonec nedá…
Určit přesně hranici toho, co je neobhajitelné, je nadlidským úkolem, etických směrů je celá řada, ale vždy je pro mě primárním rozhodovacím klíčem biblická zvěst.
- Později jste přesedlal na další instituci – Českou zemědělskou univerzitu. Vedly Vás k tomu důvody osobní hodnotové, nebo spíše pragmatické?
Před narozením pátého dítěte se nám podařilo po dlouhé době shánění koupit nedaleko od našeho domu pole a po čase jsme se rozhodli oficiálně hospodařit jako ekologičtí zemědělci. Protože pro získání některých dotací bylo potřeba určité minimální zemědělské vzdělání, rozhodl jsem se, že dálkově vystuduji obor Ekologické zemědělství na ČZU. Studium mě velmi bavilo, především proto, že jsem – na rozdíl od svých spolužáků – většinu diskutovaných témat sám v praxi řešil.
Po úspěšném ukončení studia jsem se na ČZU vrátil, tentokrát na Fakultu životního prostředí, kde jsem převzal po Matúšovi Kocianovi výuku předmětu Etika životního prostředí.
- Není myslím překvapivé, že učíte právě tento předmět. Chápete etický přístup jako něco, co zastřešuje různorodé odborné perspektivy? A jak to berou studenti? Od některých pražských studentů medicíny totiž vím, a je to až zarážející, jak velká část studentů tam nebere vážně předmět etiku, dokonce ani když ji výborně přednáší takový Marek O. Vácha…
Myslím si, že pro studenty FŽP je studium ekoetických směrů důležité, protože otázka „Jak chránit životní prostředí?“ nemá jednoduchou ani jednoznačnou odpověď. Je skvělé, že takový předmět Matúš Kocian přinesl a napsal skvělá, velmi srozumitelná skripta. Pokud jde o studenty, byl jsem z počátku trochu skeptický, jak si poradí s předmětem, který značně vybočuje z přírodovědného směru k filosofii, ale byl jsem a zůstávám velmi mile překvapen. Studenti předmětu rozumí a řada závěrečných esejí je velmi dobrých. A sami studenti často vnímají, že jim předmět otevřel nové obzory a vytříbil jejich názory.
- Velkou pestrostí se rovněž vyznačuje Váš osobní a rodinný život, který je ovšem velmi propojený s tím profesním. Vy doopravdy neodcházíte do práce, Vy se neustále nacházíte v některé z tvůrčích poloh. Vlastníte ekologické hospodářství, s kolegou jste koupili mlýn. Co všechno obhospodařujete, co pěstujete, co vyrábíte, a jak?
Ochranou životního prostředí se na dobrovolnické bázi zabývám zhruba od 18 let a už od samého začátku jsem se snažil, abych byl ve svých postojích konzistentní se svým životem. Obsáhnout všechny detaily by bylo na dlouhé povídání, alespoň tedy stručně. Topíme, vaříme a ohříváme vodu odpadním dřevem z místní pily. Od jara do podzimu, pokud svítí slunce, vaříme a ohříváme vodu přebytky elektřiny vyráběné v naší ostrovní fotovoltaické elektrárně. Ta nás zásobuje elektřinou celoročně, ale v zimním období to znamená opravdu silně omezit spotřebu. Pokud jde o vodu, využíváme v domácnosti čtyři druhy: obecní, studniční, dešťovou, šedou a letos připravujeme zapojení přečištěné vody z naší kořenové čistírny odpadních vod, kterou jsme na zahradě postavili. Pereme mýdlovým slizem z vlastnoručně vyrobeného mýdla. Na poli pěstujeme žito, pšenici, tritikale, brambory, česnek, cibuli, mrkev, mák a jetelotravní směs. Ve zmíněném mlýně si meleme mouku z vlastního obilí, kterou pak používáme na pečení. S manželkou máme rozdělené role, já peču chléb, ona jemné pečivo a koláče. Vysadili jsme ovocný sad, malou viničku a chmelničku, obnovili jsme meze výsadbou dalších ovocných stromů. Chováme králíky, slepice, kachny pižmovky a včely. Na zahradě máme skleník a pěstujeme další zeleninu a ovoce. Na jaře vyrábíme javorový cukr, na vlastní slámě pěstujeme houby (hlívu, límcovku).
Na nákupy, za příbuznými či na výlety jezdíme výhradně na kole či vlakem, dokonce jsme se díky pomoci kamarádů kompletně přestěhovali pomocí kol s přípojnými vozíky. Našich pět dětí ještě nikdy nejelo autem. Přesto ale nesedíme jen doma, před pár lety jsme na kole dojeli až k moři, v létě před COVIDem jsme týden jezdili na kole po ostrově Bornholm, kam jsme dojeli vlakem a trajektem. Minulé léto jsme s dětmi projeli pořádný kus severních Čech na kole. Díky tomu, že spíme ve stanu a jedeme na kole, tak na dovolené v podstatě ušetříme J.
Založili jsme místní organizaci ZO ČSOP Kokonín, kde se aktivně věnujeme zkoumání a dokumentaci historie Kokonína, mapování okolní přírody, účastníme se správních řízení dle ZOPK a pracujeme s dětmi v oddílu mladých ochránců přírody Vlaštovky.
- Nejste vlastníkem mobilu, svůj webhosting a mailhosting poháníte z obnovitelných zdrojů. Vadí Vám velká ekologická náročnost mobilů?
Nejen mobilů, ale celé infrastruktury spojené s IT. Množství energie, kterou spolknou datová centra a komunikace je dechberoucí. To mě vedlo k založení serveru, který je plně poháněn přímo energií ze slunce (žádné offsety) a umožňuje mít tak alespoň částečně čisté svědomí, pokud jde o posílání e-mailů či provoz webových stránek.
- Bylo či je Vaším cílem stát se pokud možno zcela soběstačným a nezávislým na centralizovaných, resp. zasíťovaných systémech (voda, potraviny, energie, doprava)? Je to vůbec možné?
Samozřejmě že úplná soběstačnost je nemožná, ale na druhou stranu je to fantastický prostředek, jak mít z environmentálního hlediska vše plně pod kontrolou. Často se šíří mýtus, že soběstačnost je časově extrémně náročná. Je pravdou, že v dnešní době je pět kliknutí v on-line obchodě vždy rychlejší, ale třeba mýdlo jsem vařil jen dvakrát v životě a i když je používáme i na praní, tak podle zásob vidím, že nám vydrží ještě několik let. A to jsem na něj použil jen odpadní ovčí lůj od kolegy biozemědělce. Mně osobně dává soběstačnost ještě další rozměr a tím je hmatatelný kontakt se „skutečným životem“.
- Čeho všeho jste schopen a ochoten se vzdát – Vy sám, Vaše rodina? Považujete toto za cestu pro ostatní? Ti ale možná vsadili na to, že environmentální problémy mají pouze systémová a technologická řešení a teď jde o to, abychom je včas a správně nastavili…
Zatím musím říci, že se ani manželka ani děti necítí nějak ochuzeny. Spíše naopak, zážitky z řízení vlastního kombajnu, vybírání brambor, radost z překonání vzdálenosti pěšky či na kole, denní pobyt venku atd. jsou sice věci, které nás odlišují, ale negativně se jich projevuje málo. Snad jen pletí a sběr mandelinek nepatří mezi příliš oblíbené činnosti, ale to je jen párkrát do roka. Celkově lze říci, že nás naše „environmentální poustevnictví“ sice v řadě oblastí omezuje, ale přesto pozitiva převažují. Relativně bezproblémová implementace tohoto životního stylu a postoje v naší rodině bude dána mj. tím, že se jedná nikoliv o skokový, ale dlouhodobý a plynulý transformační proces.
- Jste rovněž aktivním členem Českobratrské církve evangelické. Ovšemže se nejedná o nějakou z dalších aktivit, které se věnujete jednou týdně, a dost. Nejde ani o to, že jste předsedou poradního odboru pro otázky životního prostředí (volené vedení církve), členem staršovstva, náhradníkem seniorátního výboru či předsedou České křesťanské environmentální sítě. Spíše se dotýkáme samotného zdroje Vašeho života. Čím je Vám víra?
Víra je pro mě samozřejmá součást života, někdy až tak příliš samozřejmá, že zapomínám, jak těžké musí být žít bez ní. Neustále v přírodě okolo sebe objevuji, jak je Boží stvoření úžasný dar. Jsem za to Stvořiteli moc vděčný. Odpovědí na vděk ale nemůže být jen nečinné přihlížení tomu, jak je v současnosti tato hřivna, svěřená od Boha, ničena. To je důvod, proč se angažuji v otázkách životního prostředí v církevním prostředí.
- Vzhledem k řečenému se nemohu nezeptat na papeže Františka. Váš životní styl a celkové nasměrování se podivuhodně kryje s tím, co se tento papež snaží uskutečňovat, o čem mluví a píše. Tomu říkám praktický ekumenismus! Pro mě jako katoličku se jedná o vůbec prvního papeže, kterého respektuji nejen formálně, z titulu jeho úřadu, nýbrž pro kterého mi zahořelo srdce. Jak to vidí křesťan, který při vší otevřenosti zůstává každým coulem českým bratrem?
Papež František je z mého pohledu fantastický muž na skvělém místě. Mám obrovskou radost z názorů, které šíří do světa a moc bych si přál, aby ovlivnil co nejvíce křesťanů v České republice i na celém světě.
Děkuji za rozhovor.
Lucie Kolářová
Pro zájemce:
