Proběhl seminář na téma "Důchodový systém a mezigenerační konflikt". Motto: „Státy jsou povolány zavádět politiku, prosazující centrální postavení a integritu rodiny, jež je založena na manželství mezi mužem a ženou, první a životodárné buňce společnosti, a starat se o její ekonomické a finanční problémy s ohledem na její vztahovou podstatu.“ (Caritas in veritate, čl. 44)

 

Dne 16.5. proběhl v Praze seminář politicko-sociální sekce na téma

Důchodový systém a mezigenerační konflikt

Na programu byly příspěvky hostů (J. Bartošek, M. Kupka), členů SO (O. Hampl, K. Pelán) a průběžná diskuze.

 

Směrodatné odkazy na ideová východiska sociálního učení církve (SUC), vztahující se k tématu semináře: Evangelii Gaudium čl. 182, 184Kompendium sociální nauky církve čl. 214, 253Caritas in veritate čl. 44.

Důrazy: interpretace sociální reality je věcí diskuze; rodina jako základ společnosti; principy solidarity a subsidiarity.

 

 

Ing. J. Bartošek, místopředseda Parlamentu ČR a místopředseda KDU-ČSL

Plánovaná transformace 2. pilíře

Jako východisko načrtl model ideálně fungující společnosti vzhledem k důchodovému zabezpečení a vysvětlil podstatu tzv. 1. (průběžného) pilíře. V zaměření na aktuální situaci v ČR a s ohledem na dlouhodobější prognózy poté zdůraznil jak problematičnost stávající koncepce tzv. 2. pilíře, tak nutnost transformace celého systému. Politický klíč ke zlepšení spatřuje Bartošek ve vytvoření dlouhodobého, stabilního a funkčně vybalancovaného systému, přinášejícího alespoň nějakou míru kontinuální jistoty. Ta už může být sama o sobě do značné míry motivující ke změně v chování a postojích lidí dané společnosti. Následná diskuze se týkala možností a povahy politických a ekonomických faktorů, které by měly účinně ovlivňovat „sociální klima“ ve společnosti. Bartošek zdůraznil zejména nutnost systémových řešení (dlouhodobá podpora střední třídy např. daňovým zvýhodněním vzhledem k práci i k péči o děti, podpora částečných úvazků, apod.).

 

Ing. M. Kupka, CSc., ředitel investičního výzkumu a hlavní ekonom ČSOB

Makroekonomický pohled na penzijní reformu

Východiskem jeho příspěvku byla myšlenka o relativnosti a tudíž změnitelnosti jakýchkoliv prognostických předpokladů. Po historické skice, situující (penzijní) zabezpečení primárně vždy do rodiny, sekundárně do státu, následovala prezentace různých schémat penzijního zabezpečení (PZ); zmíněno negativum PZ: domyšleno do důsledku dezintegruje rodinné vztahy tím, že podporuje vzájemnou nezávislost a emancipaci členů rodiny. Kupka se dále věnoval současné situaci (týž trend u nás i na Západě), kdy lidé v produktivním věku musejí finančně zajistit i lidi v neproduktivním věku (děti a důchodce, přičemž dlouhodobě jedněch ubývá, druhých přibývá), ovšem platič není jeden a tentýž (penze vyplácí stát z peněz daňových poplatníků x děti „jsou vydržovány“ rodiči z vlastních prostředků). Otázkou současnosti a budoucnosti je, jak získat do systému peníze, aby nezkolaboval (bankrot státu). Závěrem Kupka nastínil možná řešení: zkrátit započitatelnou dobu (to by např. znamenalo škrtnout matkám MD), zvýšit věk odchodu do důchodu, řízená imigrace (zkušenosti ze zahraničí ukazují, že to moc nefunguje), navýšit procento odvodů, podpořit dobrovolné penzijní spoření (aniž ohrozíme průběžný systém), navýšit vnitřní a vnější dluh, podporovat pozitivní změnu demografického trendu, atd. Závěr vyzněl – podobně jako u prvního příspěvku – v důrazu na akutní a nutnou trasformaci stávajícího systému. Z diskuze vyplynulo, že stát musí dělat systémová opatření a nemůže spoléhat na změnu mentality (třeba vzhledem k porodnosti) či vytváření ideových motivací k určitému jednání; jde také o to, stanovit společenským konsenzem hranici úrovně sociálního zabezpečení.

 

Ing. O. Hampl, Ph.D, člen SO ČBK

Narovnání ekonomických transferů mezi rodinou a společností

Nastavením určitých předpokladů lze věci změnit a stimulovat. Nynější situace se týká 2 zásadních trasferů: od rodin s dětmi k firmám (investice do lidského kapitálu je nastavena jinak než investice do kapitálu firem, tj. je tu nerovnost v možnosti odečítat z daňového základu reprodukční náklady na investice) a od rodin s dětmi k bezdětným (nerovné postavení rodin vůči bezdětným v systému veřejného pojištění vede ve výsledné bilanci ve prospěch bezdětných; jedná se o nespravedlivou výši odvodů a přerozdělení v podobě výplat důchodů a poskytovaných zdravotních a dalších služeb). Hampl zdůraznil, že je potřeba (politickými prostředky) zvrátit stávající nasměrování transferů (aby se rodinám nezdaňovalo to, co „investují“ nejen pro sebe, ale pro celou společnost): máme zde co činění s nespravedlností transferu uvnitř generací.

 

RNDr. K. Pelán, MBA, člen SO ČBK

K návrhu stanoviska za ekonomickou sekci

Východisko: přerozdělování od chudších k bohatším není solidaritou, ale nespravedlností; systém, ve kterém k němu dochází, nemůže dlouhodobě dobře fungovat; je nutno změnit nastavení systému = narovnat generační transfery. Pro pochopení věci je důležitá metodika – vyžaduje delší výklad, měla by se stát součástí veřejné debaty. Pelán zdůraznil některé základní obsahové body: řada státních výdajů je „paušálně“ veřejně prospěšných, některé výdaje však jdou výhradně k důchodcům (penze) či výhradně k dětem (školství); výdaje směrem k důchodcům nezakládají generaci plátců jako celku žádný nárok do budoucna (jde o splátku předchozím generacím a rodiče měl každý), to, co jde na děti, nárok zakládá. Status quo v danou chvíli (a vzhledem k trendu ještě výrazněji v blízké budoucnosti) v ČR: výdaje státu na důchodce jsou vyšší než na děti, bezdětní plátci jsou systémově zvýhodněni oproti těm, kteří děti mají, neboť od následujících generací dostanou více, než jim dali. Návrh stanoviska: stát nemá organizovat přerozdělování od chudších k bohatším, ale to právě v případě mezigeneračních transferů činí.

 

 

Semináře se zúčastnilo celkem 19 lidí.

     

                                                                                                                                                                                                                                                     

         Jan Bartošek                                                                                             Martin Kupka