První část

 

I. ČÁST: CÍRKEV NASLOUCHÁ RODINĚ

4. Tajemství života stvořeného na zemi nás naplňuje okouzlením a úžasem. Rodina založená na manželství muže a ženy je místem podivuhodné a nenahraditelné osobní lásky, která předává život. Láska se neomezuje na chvilkovou iluzi, láska není cílem sama o sobě, láska hledá důvěryhodnost v osobě druhého „ty“. Vzájemným slibem milovat se v dobrém i ve zlém vyžaduje láska kontinuitu života až do smrti. Základní touha vytvářet v rodině pevnou láskyplnou mezigenerační síť se ukazuje jako zásadní a konstantní a překračuje kulturní a náboženské hranice i společenské změny. Ve svobodném „ano“, které si muž a žena vyslovují na celý život, se zpřítomňuje a zakouší Boží láska. Pro katolickou víru je manželství posvátným znamením, v němž se láska Boha k jeho církvi stává působivou. Proto je křesťanská rodina součástí života církve – je „domácí církví“.

Manželská dvojice a manželský život nejsou něčím abstraktním a zůstávají nedokonalé a zranitelné. Proto je stále potřebná vůle obrátit se, odpustit a začít znova. Zodpovědnost nás pastýřů nás vede ke starostlivosti o život rodin. Toužíme naslouchat tomu, čím žijí a jaké mají problémy, a doprovázet je láskyplným pohledem evangelia. Toužíme dávat jim sílu a pomáhat jim, aby přijímaly své dnešní poslání. Toužíme doprovázet je se širokým srdcem i při jejich starostech a dodávat jim odvahu i naději vycházející z Božího milosrdenství.