Obsah

Obsah

 

I. Dědictví minulosti

1. Tlustá čára za minulostí není možná

2. Církve se hlásí ke svému dílu odpovědnosti

3. Všechny křesťany spojují pronásledování, utrpení a oběti obou totalitních režimů

4. Za neporozumění znamením doby a za slabost odporu vůči zlu se platí

5. Dědictvím naší minulosti je úpadek morálky jako důsledek odklonu od Boha

 

II. Listopadové události roku 1989

6. Skutečným Pánem lidských dějin je Bůh Ježíš Kristus

7. Díky Bohu za pokojný průběh převratných změn

8. Přílišná právní i politická kontinuita s minulým režimem byla a je zátěží

9. Bez dobré vůle a ochoty vypořádat se s minulostí se právní stát rodí těžko

10. Skutečná transformace nemůže být jen pouhou přeměnou struktur zla

 

III. Koncepce transformace a křesťanské sociální učení

11. Morální rozměr transformace byl podceněn

12. Pevný právní řád se nepodařilo ustavit, právo je odděleno od morálky

13. Staronové státní ochranářství a staronové struktury zla

14. Nová forma materialistické filosofie je rovněž mylná

15. Fundamentalistický liberalismus se stal náhradním náboženstvím

16. Divoké vlastnické přesuny bez pevného právního rámce musí skončit

17. Církve se staví za sociálně-ekonomický systém postavený na právním a mravním řádu

18. Společnost bez respektu ke společnému dobru chřadne

 

IV. Systémová změna: trh jako všelék a trh jako spása?

19. Transformace je celostní úkol o více dimenzích

20. Ekonomické hodnoty nesmějí být postaveny na vrchol pyramidy cílů

21. Trh může dobře fungovat jen v etickém prostředí – a to si jen trh sám nevytvoří

22. Trh může dobře plnit své funkce jen v prostředí soutěže – a to má chránit stát

23. Restrukturalizaci starých odvětví nelze provést bez účasti státu – trh sám si nestačí

24. Řada sektorů je svou povahou neredukovatelná na pouhou hru nabídky a poptávky

 

V. Stát a občanská společnost: obnova právního řádu a růst k odpovědnému občanství

25. Kontinuita s deformovaným právem minulosti je překážkou pro právní stát

26. Litera zákona sama o sobě zabíjí: návrat přirozeného práva je nutný

27. Samotné změny zákonů neučiní právní řád legitimním, nevynutitelné právo vede k bezpráví

28. Rovnost občanů před zákonem je podmínkou řádu

29. Zákonodárné moci má jít o spravedlnost

30. Zděděný zaopatřovací stát je nedokonalou náhražkou občanské společnosti

31. Výchova k právnímu vědomí a odpovědnosti kultivuje právní řád

32. Mezinárodní a evropské právo napomáhá obnově řádu doma

33. Subsidiarita a solidarita ve službě společnému dobru

34. Demokracie bez hodnot se snadno zvrhává v totalitu

35. Křesťan je zavazován k občanské a politické angažovanosti

 

VI. Modernizace hospodářství: člověk ve světě práce

36. Podnikatel je organizátor, koordinátor, člověk, který tvoří věci nové

37. Privatizace pro pouhé osobní obohacení nebyla řešením

38. Vysoká nezaměstnanost je společenským zlem – tvorba nových pracovních míst je záslužná

39. Křesťanské církve jsou na straně těch, kdož jsou vytlačováni na okraj společnosti

40. Odkládání potřebných změn v podnicích vyvolává nyní vysoké sociální náklady

41. Odbory jsou legitimní složkou společnosti

42. Demokratická kultura práce je alternativou a ekonomickou výzvou

 

VII. Humánní ekologie: člověk jako správce přírody a celého stvoření

43. I člověk je jen součástí stvořeného světa

44. Evropa stárne a vymírá, ale přesto má stále vyšší nároky na spotřebu

45. Výzvy a problémy globalizace

46. Reálný socialismus byl méně úspěšnou a ekologicky nešetrnou variantou vývoje

47. Ekonomická transformace již vedla k jisté nápravě napáchaných škod na životním prostředí. Rostoucí motorismus se stává ekologickou hrozbou

48. Záchrana a zlepšování životního prostředí jako zdroj nových pracovních míst

49. Ekonomie dobrovolné skromnosti, kultura služby a dávání

 

VIII. RODINA, VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM A VEŘEJNÁ MÉDIA

50. Rodina je v situaci vážného ohrožení

51. Společnost má vytvářet podmínky pro stabilitu rodiny

52. Obnova společnosti začíná v rodině – přínos rodiny k výchově

53. Následky ztráty integrující role křesťanství v kultuře

54. Vážným úkolem vzdělání je obnovit křesťanského ducha kultury

55. Školství nelze podřídit jen utilitarismu

56. Celoživotní vzdělávání a vzdělávání dospělých je nutností

57. Moc medií v současné společnosti: co se od nich očekává

58. Rizika zneužití masové komunikace

 

IX. Vize, naděje a ideály: Boží království mezi námi

59. Člověk, který žije jen ze dne na den, nemůže být spokojen a duchovně strádá

60. Normou našeho chování se nesmějí stát stávající poměry

61. Církve nesmějí mlčet, znamenalo by to jejich tichou spoluvinu

62. Křesťanská vize jako přiměřený program společenských změn směrem k řádu

63. Svoboda jako mravní úkol

64. Církve nabízejí nové přístupy - nebojme se jít proti větru

65. Konstanty křesťanského sociálního učení: „ano“ a „ne“ společenským koncepcím a vizím