Sociální otázka má dnes světové rozměry

 

Encyklika Pavla VI. o rozvoji národů z 26. března 1967

 

OBSAH

SOCIÁLNÍ OTÁZKA MÁ DNES SVĚTOVÉ ROZMĚRY

I. ČÁST: ZA VŠESTRANNÝ ROZVOJ ČLOVĚKA

1. PODSTATA PROBLÉMU

2. CÍRKEV A ROZVOJ

3. CO JE TŘEBA DĚLAT

II. ČÁST: ZA SOLIDÁRNÍ ROZVOJ LIDSTVA

1. POMOC SLABÝM

2. SPRAVEDLNOST V OBCHODNÍCH VZTAZÍCH

3. LÁSKA KE VŠEM

Rozvoj je nové jméno pro mír

ZÁVĚREČNÁ VÝZVA

 

 

Ctihodní bratři a milovaní synové,

pozdrav a apoštolské požehnání!

Sociální otázka má dnes světové rozměry

1. Rozvoj národů sleduje církev pozorně, především těch, které se chtějí vymanit z hladu, bídy, endemických nemocí, nevzdělanosti; národů, které hledají bohatší účast na vymoženostech civilizace a dožadují se, aby jejich nadání došlo v civilizačním procesu většího ocenění; národů, které vytrvale usilují o svůj všestranný rozvoj. Po skončení Druhého vatikánského sněmu církev ještě jasněji a hlouběji posoudila a zvážila, co je v této věci požadavkem evangelia Ježíše Krista, a došla k závěru, že jí přísluší dát se ještě více do služeb lidí, aby závažnost tohoto problému nejen chápali v celé jeho šíři, ale také aby došli k přesvědčení, že v tomto rozhodujícím okamžiku dějin je naléhavě nutná solidární akce všech.

2. Ve svých encyklikách se naši předchůdci, papežové Lev XIII. v Rerum novarum[1], Pius XI. v Quadragesimo anno[2], Jan XXIII. v Mater et Magistra[3] a Pacem in terris[4]– přičemž se tu nezmiňujeme o rozhlasových poselstvích Pia XII. celému světu[5] – nevyhýbali povinnosti svého úřadu a svými vynikajícími dokumenty vysvětlovali sociální otázky své doby ve světle evangelia.

3. Dnes nejvíc záleží na tom, aby všichni byli přesvědčeni a cítili, že sociální otázka nyní nabyla světových rozměrů. Náš předchůdce blahé paměti Jan XXIII. to řekl naprosto jasně[6] a 2. vatikánský sněm to potvrdil ve své pastorální konstituci O církvi v dnešním světě[7]. Ponaučení v ní obsažená jsou nadmíru vážná; kromě toho je nejvyšší čas začít se jimi řídit. Národy trpící hladem volají s nářkem o pomoc k národům, které mají blahobyt. Církev se chvěje dojetím před tímto úzkostlivým voláním a obrací se na každého jednotlivce, aby s láskou konečně popřáli sluchu svým bratřím, kteří snažně prosí o pomoc.

4. Ještě předtím, než nám bylo svěřeno vedení katolické církve, nás dvě cesty, jedna do Latinské Ameriky (1960) a druhá do Afriky (1962), přivedly do přímého styku se skličujícími problémy, které sužují tyto světadíly plné života a naděje. Když jsme pak byli vybráni pro úřad Nejvyššího velekněze, mohli jsme na svých dalších cestách do Palestiny a do Indie vidět na vlastní oči a takřka vlastníma rukama se dotknout obrovských těžkostí, s kterými se musí vypořádávat tyto národy se starou kulturou, aby dosáhly vlastního rozvoje. A téměř před koncem Druhého vatikánského sněmu se nám řízením Božím naskytla příležitost obrátit se přímo k Valnému shromáždění Spojených národů a před tímto světovým parlamentem se stát mluvčím chudých národů.

5. Konečně nedávno, v touze splnit přání sněmu a ukázat, jak Apoštolský stolec podporuje spravedlivou a velkou věc rozvojových národů, jsme považovali za svou povinnost zřídit při Římské kurii zvláštní papežskou komisi, jejímž úkolem by bylo probouzet "v celém Božím lidu plné vědomí úkolu, jejž mu svěřila dnešní doba, totiž podporovat rozvoj chudších národů, šířit sociální spravedlnost mezi národy a pomáhat těm, které ještě nedosáhly náležitého rozvoje tak, aby ho jednou dosáhly svým vlastním přičiněním[8]"; Spravedlnost a mír je název i program této komise. Nepochybujeme, že k uskutečnění tohoto programu se k našim katolickým synům a křesťanským bratrům chtějí se svou usilovnou prací připojit také všichni lidé dobré vůle. K nim všem se dnes obracíme se svou naléhavou výzvou ke společné práci za všestranný rozvoj člověka i za rozvoj celého lidstva.

[1] Srov. Acta Leonis XIII., sv. XI (1892), s. 97-148

[2] Srov. AAS 23 (1931), s. 177-228

[3] Srov. AAS 53 (1961), s. 401-464

[4] Srov. AAS 55 (1963), s. 257-304

[5] Srov. zvláště: rozhlasové poselství z 1. června 1941 k 50. výročí vydání enc. Rerum novarum: AAS 33 (1941), s. 195-205; vánoční poselství z r. 1942: AAS 35 (1943), s. 9-24; proslov ke katolickému dělnickému hnutí Itálie u příležitosti výročí Rerum novarum ze 14. května 1953: AAS 45 (1953) s. 402-408

[6] Srov. Jan XXIII., enc. Mater et Magistra, 157: AAS 53 (1961), s. 440

[7] 2. vat. koncil, pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes, 63-72: AAS 58 (1968), s. 1084

[8] Motu proprio Catholicam Christi Ecclesiam z 6. ledna 1967: AAS 59 (1967), s. 27