3. Jaké podněty dala encyklika svépomoci

 

29. Konečně ukazuje papež, známý svou velikou prozíravostí, že zaměstnavatelé i dělníci sami "mohou v sociální otázce mnoho udělat, vytvoří-li si instituce, kterými by se vhodně pomáhalo těm, kdo potřebují pomoci, a které by také obě třídy sbližovaly"[1]. Na nejvýznačnější místo mezi těmito zařízeními klade papež sdružení, která by v sobě seskupovala buď samy dělníky, nebo zároveň dělníky i zaměstnavatele. Papež pak důkladně objasňuje a doporučuje tato sdružení a s moudrostí přímo obdivuhodnou vykládá jejich podstatu, úkoly, vhodnost, práva, povinnosti a zákony.

30. Tyto papežovy směrnice byly vydány skutečně v příhodné době, Neboť kruhy vládnoucí tehdy v různých státech, dosud ještě zcela oddané liberalismu, projevovaly takovým dělnickým organizacím málo přízně, dokonce je i otevřeně pronásledovaly. Přitom podobná sdružení jiných tříd obyvatelstva ochotně uznávaly a poskytovaly jim právní ochranu, protiprávně a nespravedlivě však odpíraly přirozené sdružovací právo těm, kdo ho na obranu proti útisku nejvíce potřebovali. Dokonce i někteří katolíci se dívali nevraživě na pokusy dělníků o vybudování takových sdružení - jako by to jaksi zavánělo socialismem nebo revolučním duchem.

Odborové dělnické organizace

31. Zásady Lva XIII. mají tedy pro jeho autoritu velký význam. Podařilo se jim zlomit tento odpor a rozptýlit podezření; staly se však ještě významnějšími tím, že nejen vybízely křesťanské dělníky, aby mezi sebou vytvořili organizace podle různých povolání, ale že jim dávaly návod, jak to učinit. Mnohé udržely na cestě povinnosti, ačkoliv byli lákáni do socialistických spolků, vydávajících se za jedinou ochranu a záštitu chudobných a utiskovaných.

32. Zvláště šťastný byl pokyn encykliky Rerum novarum, že při zakládání těchto spolků má platit zásada "Dělnické organizace ať se ustavují a jsou vedeny tak, aby byly co nejzpůsobilejším a nejpružnějším nástrojem pro účel, pro který jsou zřizovány, totiž k tomu, aby jednotlivým členům organizace dopomáhaly, pokud je to možné, k tělesnému a duchovnímu povznesení a k rodinnému prospěchu", že však "je evidentně nutné přihlížet k zdokonalení náboženského i mravního života jako k nejvýznačnějšímu cíli; sociální život se má vůbec řídit především tímto zřetelem"[2]. Neboť "když jsou takto stanovy sdružení postaveny na náboženském základě, je uvolněna cesta k upevnění vzájemných vztahů mezi členy, aby se dosáhlo pokojného soužití a rozkvětu"[3].

33. Zakládání těchto spolků se věnovali všude s chvályhodnou horlivostí jak kněží, tak četní laici, chtějíce doopravdy plně uskutečnit program Lva XIII. A tak tato sdružení vychovala dělníky skutečně křesťanské, takže nejen pilně pracovali ve svém povolání, ale zároveň svědomitě zachovávali spasitelné příkazy náboženské; dělníky, kteří dovedou účinně a pevně hájit své vlastní pozemské zájmy a práva, ale též zachovávat povinnou spravedlnost a upřímně se snaží o spolupráci s jinými společenskými třídami, aby obnovili veškerý společenský život v křesťanském duchu.

34. Tyto papežovy rady a napomenutí byly uskutečňovány různě podle poměrů v jednotlivých zemích. V některých státech jeden a týž spolek převzal plnění všech úkolů vytyčených papežem, jinde, kde k tomu okolnosti vybízely nebo to přímo vyžadovaly, došlo k jakémusi rozdělení úkolů a pro různé cíle byla založena různá sdružení: některá měla za úkol hájit na trhu práce práva a zákonem zajištěné zájmy členstva, jiná se starala, aby si členové navzájem pomáhali v záležitostech hospodářských, jiná pak se cele věnovala plnění úkolů náboženských, mravních a s nimi souvisejících.

35. Tuto druhou cestu volili zvláště tam, kde buď státní zákony, nebo určité hospodářské okolnosti či politováníhodná a v dnešní společnosti tolik rozšířená roztříštěnost názorů a nesvornost spolu s naléhavou nutností klást spojenými silami odpor semknutým řadám strůjců revolucí, bránily založení čistě katolických odborových organizací. Za takových okolností se jeví jako nutné, aby katolíci vstupovali do odborových organizací smíšených, ovšem za předpokladu, že tyto organizace budou vždy uznávat právo a spravedlnost a ponechají katolickým členům plnou svobodu, aby se mohli řídit svým svědomím a poslouchat příkazy církve. Je úkolem biskupů, aby tam, kde takové organizace vzhledem k poměrům uznají za nezbytné a v náboženském ohledu bezpečné, dali schválení k tomu, aby se katoličtí dělníci stali jejich členy. Budou mít přitom jistě na zřeteli i zásady a bezpečnostní opatření, která doporučil náš předchůdce Pius X. svaté paměti.[4] Prvním a nejdůležitějším bezpečnostním opatřením je, aby současně s těmito odborovými organizacemi zde vždy byly i dělnické spolky, které by horlivě usilovaly o dobrou náboženskou a mravní výchovu členstva, které by pak dokázalo proniknout odborová sdružení správným duchem, kterým je třeba se řídit při všem jednání. Tak budou mít tyto spolky požehnaný vliv i mimo okruh vlastních členů.

36. Tyto dělnické organizace jsou dík encyklice Lva XIII. všude na neustálém vzestupu, takže již nyní - ačkoliv organizace socialistické a komunistické je bohužel ještě stále počtem členstva převyšují - sdružují velmi značné množství dělnictva a mohou se jak uvnitř jednotlivých států, tak na mezinárodních sjezdech zasazovat o práva a zákonité požadavky katolických dělníků a zdravé křesťanské sociální zásady.

Jiné odborové organizace

37. To, co Lev XIII. tak moudře učil o přirozeném sdružovacím právu a co se s takovým úsilím snažil uskutečnit, se snadno začalo přenášet i do jiných povolání. Zřizovala se i jiná sdružení, ne pouze dělnická; a proto, jak se zdá, se musí této encyklice přičítat z velké části zásluha, že i mezi rolnictvem a jiným obyvatelstvem středního stavu tak vzkvétají a - jak je možno vidět - den ode dne se více množí velmi užitečná sdružení, v nichž se často šťastně spojuje s hospodářskými výhodami i vzdělání ducha.

Organizace zaměstnavatelů

38. Nelze tvrdit totéž o sdruženích podnikatelů a průmyslových manažerů, jejichž zřízení si Lev XIII. vroucně přál: je nám líto, že se jich vytvořilo jen tak málo. Nezavinil to však jen nedostatek dobré vůle, nýbrž i daleko větší překážky, které se takovým sdružením stavějí do cesty; známe dobře ty překážky a dovedeme zhodnotit jejich závažnost. Doufáme však, že budou v krátké době zdolány i tyto překážky a s upřímnou radostí vítáme již nyní určité první cenné pokusy v této oblasti: jejich hojné plody slibují ještě hojnější výsledky v budoucnosti.[5]

Rerum novarum, Magna charta sociálního řádu

39. Všechny tyto požehnané účinky encykliky papeže Lva XIII., které jsme, ctihodní bratři a milovaní synové, spíše jen načrtli než dopodrobna vypsali, jsou tak četné a tak veliké, že jasně ukazují jednu věc: obraz lidské společnosti, jak jej onen nesmrtelný dokument podává, není jen krásným snem; naopak: náš předchůdce čerpal své zásady z evangelia - tedy ze zdroje vždy živého a životodárného - tyto zásady jsou proto s to onen zhoubný a lidskou společnost drásající boj alespoň zmírnit, když už by nebylo možno jej hned úplně odstranit. A že část tohoto dobrého semene, před čtyřiceti lety tak hojně rozsetého, padla na dobrou půdu, to dokazuje radostná žeň, kterou od té doby bohudík, sklidila pro spásu Kristova církev i veškeré lidstvo. Právem se smí říci, že encyklika Lva XIII. se během té dlouhé doby osvědčila jako Magna charta, o kterou se jako o svůj základ musí opírat veškerá katolická sociální činnost. Ti však, kdo - jak se zdá - tento papežský list a oslavnou vzpomínku na něj podceňují, buď tupí, co neznají, nebo to sice znají, ale vůbec to nechápou, anebo, pokud to chápou, usvědčuje je to z mimořádné nespravedlnosti a nevděku.

40. V minulých čtyřiceti letech se však vyskytly i určité pochybnosti, jak správně vykládat některé odstavce Lvovy encykliky. Pochybnosti se týkaly rovněž důsledků, které by se měly z encykliky vyvodit. To dalo i mezi katolíky podnět k výměně názorů, která nebyla vždy poklidná. A na druhé straně změněné potřeby naší doby a změněné poměry nutně vyžadují, aby se jim Lvova nauka pečlivě přizpůsobila a připojily se i některé dodatky. Proto se s radostí chápeme vhodné příležitosti, abychom, pokud je na nás, ve smyslu svého apoštolského poslání, které nám ukládá závazky ke všem (srov. Řím 1,14), tyto pochybnosti rozptýlili a vyhověli požadavkům nynější doby.


[1] Tamtéž, 36

[2] Lev XIII., enc. Rerum novarum, 42

[3] Tamtéž, 43

[4] Pius X., enc. Singulari guadam (24. září 1912)

[5] Srov. List posvátné kongregace koncilu biskupovi v Lille z 5. června 1929

 

Rozhovor

"Environmentální poustevnictví" nás neochuzuje... (Marek Drápal)

Ing. et Ing. Marek Drápal, Ph.D. (nar. 1979) vystudoval biomedicínské inženýrství na elektrotechnické fakultě ČVUT, postgraduálně lékařskou biofyziku na 1. lékařské fakultě UK, a poté ekologické zemědělství na ČZU.

Žije v malé obci v podhůří Jizerských hor stylem ohleduplným k přírodě. Má pět dětí a devatero zaměstnání, nejvíce živí rodinu dálkovou správou serverů.

Je předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE. Založil a řídí Českou křesťanskou environmentální síť.

Sledujte nás