3. Mravní obnova

 

127. Když se však na věc podíváme důkladněji a hlouběji, jasně uvidíme, že této velmi žádoucí sociální výstavbě musí předcházet obnova křesťanského ducha, od něhož se mnohde tolik lidí pracujících v hospodářství žalostně vzdálilo; jinak by bylo veškeré úsilí nadarmo a stavěl by se dům nikoliv na skále, nýbrž na uhýbavém písku.[1]

128. Opravdu, zahleděli jsme se na tvář dnešního hospodářství, ctihodní bratři a milovaní synové, a poznali jsme, že trpí velmi závažnými nedostatky. Soudili jsme také znovu komunismus a socialismus a zjistili jsme, že všechny jejich směry, i umírněné, daleko zbloudily od přikázání evangelia.

129. Proto - abychom užili slov svého předchůdce - "má-li se lidská společnost uzdravit, je možná jen jediná léčba: návrat ke křesťanskému životu a ke křesťanským zásadám"[2]. Neboť jedině tento návrat může být účinným lékem proti přílišné péči o pomíjející věci, která je zdrojem všech zlořádů, on jediný dovede zrak lidí, jako v zakletí plně upřený na vratké věci tohoto světa, od nich odtrhnout a povznést k nebesům. Neboť kdo by mohl popírat, že tento lék teď lidská společnost potřebuje nejvíce?

Hlavní zlo dnešní společnosti - zkáza duší

130. Mysl všech lidí je téměř výlučně zaujata pozemskými zmatky, prohrami a pustošením. Avšak když se díváme na to všechno, jak se sluší, křesťanskýma očima, co je to všechno proti zkáze duší? Přesto lze nyní bez přehánění označit poměry sociálního a hospodářského života za takové, že značnému počtu lidí jsou největší překážkou v péči o jediné potřebné, to jest o věčnou spásu.

131. Jsme pro tyto nesčíslné ovce ustanoveni pastýřem a ochráncem od Knížete pastýřů, který je vykoupil svou krví. Nemůžeme se tudíž nezúčastněně dívat na toto jejich nejvyšší nebezpečí; ba spíše, pamětlivi pastýřské povinnosti, s otcovskou starostlivostí neustále přemýšlíme, jak bychom jim mohli pomoci, a vyzýváme k neustálé horlivosti i jiné, kteří se o to mají zajímat buď ze spravedlnosti, nebo z lásky. Neboť co pomůže lidem, stanou-li se moudřejším používáním bohatství způsobilejšími třebas k získání celého světa, když tím utrpí škodu na duši?[3] Co pomůže učit je spolehlivým hospodářským zásadám, nechají-li se bezuzdnou a špinavou chtivostí a sobectvím strhovat k tomu, že "slyšíce příkazy Hospodinovy, všechno dělají opačně"[4]?

Příčiny této zkázy

132. Kořenem a zdrojem tohoto odpadu od křesťanských zásad v sociálním a hospodářském životě a odtud vyplývajícího odpadu velkého počtu dělníků od katolické víry jsou nezřízené vášně, smutný následek dědičného hříchu, jenž do podivuhodného souladu lidských sil vnesl takový rozvrat, že se člověk dá lehko zlákat špatnými žádostmi a je silně pokoušen k tomu, aby dával pomíjejícím statkům tohoto světa přednost před statky nebeskými a nepomíjejícími. Odtud ona nenasytná touha po bohatství a časných statcích, která sice ve všech dobách sváděla lidi k tomu, aby přestupovali Boží zákony a porušovali práva svých bližních, avšak dnešní hospodářská soustava nastražuje lidské slabosti daleko více léček.

133. Labilita hospodářské situace a celého hospodářství vyžaduje od lidí pracujících v hospodářství nejvyšší a neustálé vypětí sil. Proto mnozí otupěli vůči hlasům svědomí a dospěli k názoru, že je jim dovoleno zvyšovat své zisky jakýmkoli způsobem a používat dovolené i nedovolené prostředky k zabezpečení majetku, získaného s velkým úsilím, proti náhlým zvratům štěstěny. Snadné zisky, jichž se leckomu v neřízeném trhu dostává, lákají mnoho lidí k spekulaci; ti -pak dychtí jedině po tom, aby se dostali k ziskům co nejpohodlněji a často v bezuzdné podnikavosti svévolně a chtivě zvyšují nebo snižují ceny zboží tak, že se promyšlené plány výrobců ukazují bezcennými. Zákonná ustanovení o společnostech jednostranně orientovaných na zisk, umožňující rozdělení a omezení rizika podnikání, dala podnět k odporným zlořádům. Ukazuje se, že tímto způsobem silně oslabená zodpovědnost je málo funkční. V pološeru anonymity, za fasádou neutrální firmy se odehrávají nejhorší nespravedlnosti a podvody. Správní rady těchto společností jdou v opomíjení své zodpovědnosti až tak daleko, že zrazují práva těch, jejichž majetek převzaly do správy. Dále nesmíme vynechat zmínku o oněch obratných a vychytralých lidech, kteří se vůbec nestarají o to, aby byli činni poctivě a užitečně, ale bez ostychu vydražují lidskou ziskuchtivost a pak jí zneužívají ve svůj prospěch.

134. Přísná a pevná hospodářská morálka, kdyby ji byly státy energicky vymáhaly, by byla mohla tyto velmi těžké zlořády odvrátit, ano i jim předejít; to se však bohužel velmi často nestalo. Protože začátky nové hospodářské soustavy spadaly právě do doby, kdy se názory racionalismu uchytily a zapustily kořeny v mnoha duších, vytvořila se v krátké době národohospodářská věda odtržená od pravého mravního zákona, a tak se zcela uvolnily otěže lidské chtivosti.

135. Tak se stalo, že se mnohem větší počet lidí než dříve nestaral o nic jiného, než aby rozmnožil své bohatství, lhostejno jakým způsobem; toužili být nade vším a přede všemi a nedělali si nic ani z největších zločinů proti jiným lidem. Ti pak, kdo první vykročili touto pohodlnou cestou, která vede k záhubě,[5] snadno získali velmi mnoho napodobovatelů své nepravosti - ať již kouzlem svého očividného úspěchu, ať již okázalým přepychem svého bohatství, ať již tím, že se vysmívali výčitkám svědomí jiných lidí, jako by to byla jen malicherná úzkostlivost, ať již svou bezohledností, s níž šli přes mrtvoly svých méně úzkostlivých konkurentů.

136. Když vedoucí činitelé hospodářského života zbloudili z pravé cesty, pak bylo nasnadě, že i dělníci se za nimi všude vrhnou střemhlav do téže propasti; a to tím spíše, že velmi mnoho zaměstnavatelů používalo svých dělníků, jako by to byly pouhé nástroje, vůbec se nestarali o jejich duše, ba ani nepomysleli na nadzemské hodnoty. Člověk se opravdu zhrozí, když si uvědomí, jak velmi vážným nebezpečím je v moderních továrnách vydána mravnost dělníků (zvláště mladších) a stud dívek i jiných žen; když povážíme, jak často dnešní hospodářský život a zvláště nešťastná bytová otázka bývá překážkou rodinného pouta a návyku na rodinný život; když si uvědomíme, kolik a jakých obtíží se dělá řádnému svěcení svátečních dnů; když povážíme, jak všeobecně zesláblo a ochablo opravdu křesťanské cítění, jež působí, že i lidé prostí a neučení dovedou chápat vznešené pravdy, a na jehož místo nastoupila jediná starost: opatřit si tak neb onak živobytí. A tak tělesná práce, kterou Bůh v otcovské prozřetelnosti i po dědičném hříchu určil k tělesnému i duševnímu blahu lidí, se stává stále více pramenem mravní zkázy. Mrtvá hmota opouští továrny zušlechtěna, ale lidé se tam kazí a znehodnocují.

Léky:

a) Obnovení hospodářství v křesťanském duchu

137. Dokud bude toto žalostné ničení duší trvat, je marná jakákoli snaha o obrodu společnosti. A není proti němu jiného účinného prostředku, než aby se lidé otevřeně a upřímně vrátili k nauce evangelia, to je k přikázáním toho, který jediný má slova věčného života[6], totiž taková slova, která nepominou nikdy, ani až pominou nebe a země[7]. Neboť všichni, kdo sociálním potřebám opravdu rozumějí, si toužebně přejí, aby hospodářský život byl uspořádán podle rozumového řádu. Avšak tento řád, který si i my vroucně přejeme a o nějž se usilovně snažíme, bude v každém ohledu neúplný a nedokonalý, nesjednotí-li se harmonicky všechny lidské snahy po vzoru podivuhodné jednoty záměrů Božích, pokud ovšem u lidí lze tuto jednotu uskutečnit. Dokonalým nazýváme ten řád, jejž s velkým důrazem hlásá církev a požaduje i zdravý lidský rozum; aby totiž vše směřovalo k Bohu jakožto k prvnímu počátku a poslednímu cíli veškeré činnosti tvorů a aby všechny statky vytvořené pod vládou Boží byly pokládány za pouhé prostředky, jichž se má užívat jen potud, pokud napomáhají k dosažení posledního cíle. Nelze se domnívat, že se tím snižuje výdělečná činnost nebo se pokládá za méně přiměřenou lidské důstojnosti; naopak, dostává se nám poučení, abychom v ní s pokornou úctou uznali svatou vůli božského Stvořitele, který postavil člověka na zemi, aby ji obdělával a aby ji mnoha způsoby používal podle svých potřeb. Nebrání se poctivě a spravedlivě rozmnožovat jmění těm, kdo vyrábějí zboží, naopak je správné, aby ten, kdo slouží celku a zvyšuje jeho blahobyt, také sám podle svého postavení měl na tomto růstu bohatství podíl, jen když se to vše děje s náležitou poslušností k zákonům Božím a bez poškozování práv jiných lidí a používá-li se bohatství podle zásad víry a rozumu. Budou-li tyto zásady všichni vždy a všude zachovávat, pak se v krátké době prosadí spravedlnost a spravedlivá dělba nejen při výrobě a nabývání statků, nýbrž i při používání majetku, které nyní bývá často velice nezřízené: a proti špinavému úsilí o zájmy pouze sobecké, které je hanbou a velikým hříchem naší doby, bude životem a skutky postaven přemilý, ale zároveň velmi mocný zákon křesťanské umírněnosti a sebevlády, jenž velí člověku, aby hledal nejprve království Boží a jeho spravedlnost, neboť ví jistě, že mu z Boží štědrosti a z věrnosti zaslíbením budou, pokud třeba, přidány i statky časné.[8]

b) Úkol lásky v novém řádu

138. Avšak při tom všem musí mít vždy velmi význačnou úlohu zákon lásky, "neboť ona je svorník dokonalosti"[9]. Velmi se tedy klamou ti neprozíraví reformátoři, kteří pyšně zamítají pomoc lásky a žádají jen, aby se zachovávala spravedlnost, a to spravedlnost směnná. Ano, láska nemůže nahradit spravedlnost, když člověk protiprávně odmítá konat spravedlnost, kterou je povinen konat. Avšak i kdybychom předpokládali, že každý člověk nakonec získá všechno, čím jsou mu jiní povinni, vždy bude lásce otevřeno pole široširé: neboť spravedlnost sama, i když je velmi věrně zachovávána, dovede sice odstraňovat příčiny sociálních konfliktů, nikdy však nedovede sjednocovat srdce a vytvářet svornost ve smýšlení. Zaveďte sebedokonalejší zařízení pro upevnění míru mezi lidmi a pro vzájemnou pomoc: nejspolehlivější zabezpečení své pevnosti mají tato zařízení ve vzájemném spojení srdcí, ve vzájemné lásce členstva; a kde toto není, pak - neviděli jsme to často? - ani nejlepší předpisy nejsou k ničemu. Proto svorná spolupráce všech k dosažení jediného společného blaha zde opravdu bude jen tehdy, budou-li složky společnosti živě cítit, že jsou údy jediné veliké rodiny a dětmi téhož nebeského Otce, ano že jsou jediným tělem v Kristu, "k sobě navzájem ... však údy"[10], takže "trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy"[11]. Pak zajisté bohaté a vlivné kruhy změní svou dřívější nevšímavost vůči chudším bratřím ve starostlivou a účinnou lásku, s ochotným srdcem vyslechnou jejich spravedlivé požadavky, budou shovívaví k jejich případným proviněním a chybám. Dělníci pak upřímně odloží veškerou zášť a závist, jichž osnovatelé sociální revoluce tak zchytrale zneužívají, a nejenže nebudou s odporem nenávidět postavení, které jim v lidské společnosti vykázala Boží prozřetelnost, nýbrž naopak budou na ně hrdí, neboť si budou dobře vědomi, že každý podle svého úkolu a povinnosti opravdu užitečně a čestně přispívá k obecnému blahu a že kráčí ve šlépějích toho, jenž, ač byl Bohem, chtěl být mezi lidmi tesařem a chtěl být pokládán za tesařova syna.

Obtíže úsilí o nový řád

139. Rozleje-li se tedy takto znova po světě duch evangelia, jenž je duchem křesťanské mírnosti a všeobecné lásky, pak máme důvěru, že se uskuteční ono toužebně žádané a plné vybudování lidské společnosti v Kristu a onen "mír Kristův v království Kristově". Hned od samého počátku našeho pontifikátu jsme se pevně rozhodli, že všechny naše starosti a veškerá naše péče se zaměří na tento mír Kristův v království Kristově[12]; a vy, ctihodní bratři, kteří z ustanovení Ducha svatého s námi spravujete Boží církev[13] a přispíváte s horlivostí hodnou nejvyšší chvály k tomuto velmi důležitému a nyní nejnezbytnějšímu cíli ve všech končinách země, i v misijních zemích - vám náleží zasloužená chvála a uznání, jakož i těm kněžím a laikům, v nichž s radostí vidíme každodenní spolupracovníky na tomto velikém díle a zdatné pomocníky, totiž mým milovaným synům, pracujícím v Katolické akci, kteří se s námi tak horlivě starají o sociální život, pokud tato starost církvi přísluší a je jí uložena již jejím božským ustanovením. Ty opět a opět v Pánu vybízíme, aby nelitovali žádných prací, aby se nezalekli žádných obtíží, nýbrž aby byli den ze dne ještě zmužilejší a statečnější.[14] Ukládáme jim, aby se pustili do díla jistě těžkého, neboť dobře víme, že na obou stranách - ve vyšších i nižších společenských kruzích - je velmi mnoho překážek a ty musejí být překonány. Ať však neklesají na mysli; je známkou křesťanů pouštět se do svízelných zápasů; a zdolávat těžké námahy je známkou těch, kteří jako dobří vojáci Kristovi[15] jej následují zvlášť zblízka.

140. Když tedy doufáme jedině v pomoc Všemohoucího, jenž "chce, aby se všichni lidé zachránili"[16], ze všech sil buďme nápomocni oněm ubohým duším, které se od Boha odvrátily. Odvádějme je od pozemských starostí, v nichž se přespříliš ztrácejí, učme je s důvěrou pomýšlet na statky věčné. Toho někdy bude možno dosáhnout snáze, než se snad na prvý pohled zdá. Neboť jestliže v koutku srdce i nejzkaženějšího člověka se tají - jako ohnivé uhlíky pod popelem - obdivuhodné duchovní síly, nepochybná to svědectví toho, že duše je od přirozenosti křesťanská, oč více v srdcích nesčetného počtu lidí, kteří upadli do omylu spíše z nevědomosti nebo v důsledku nepříznivých okolností.

141. Ostatně i v dělnictvu se již ukazují některé potěšitelné známky obnovy společnosti. V jejich spolcích ke své veliké radosti vidíme i skupiny mladých dělníků, kteří ochotně poslouchají rady Boží milosti a s obdivuhodnou horlivostí se snaží získat pro Krista také své druhy. Neméně nutné je pochválit vůdce dělnických sdružení, kteří nehledí na vlastní prospěch, pečují jedině o blaho svých druhů a usilují o to, aby jejich spravedlivé požadavky nejen hájili a uplatňovali, ale též aby je moudře uváděli v soulad se zájmy celého "stavu" ; při tom se od tohoto svého vznešeného úkolu nedají odstrašit žádnými překážkami ani podezříváním. Dokonce i četní mladí lidé, kteří buď pro své nadání, nebo pro svůj majetek záhy stanou mezi předními lidmi společnosti, důkladně studují sociální problémy a vzbuzují radostnou naději, že se jednou budou skutečně cele věnovat práci na obnově společnosti.

Jak postupovat

142. A tak přítomné poměry samy, ctihodní bratři, jasně ukazují, jakou cestou se má jít. Neboť před námi nyní - jako i jindy nejednou v dějinách církve - stojí svět z velké části propadlý pohanství. Aby celé tyto vrstvy společnosti byly přivedeny zpět ke Kristu, kterého zapřely, musejí se pro tento účel z nich samých vybrat a vyškolit laičtí pomocníci, kteří by dobře znali je, jejich smýšlení a přání, kteří by si svým bratrským a přátelským přístupem našli cestu k jejich srdci. Neboť prvními a nejbližšími apoštoly dělníků musejí být zase dělníci; stejně tak apoštoly pro svět průmyslu a obchodu mají být lidé z těchto oblastí.

143. Tyto laiky, kteří by byli apoštoly mezi dělníky a mezi zaměstnavateli, pečlivě vyhledávat, opatrně vybírat, vhodně vychovávat a školit - to je především úlohou vaší a vašeho kléru, ctihodní bratři. Tím se ukládá kněžím úloha věru nesnadná, a aby mohla být splněna, musí kněžský dorost, jenž je nadějí církve, k ní být řádně vyzbrojen usilovným studiem sociální otázky. Především však je nutné, aby ti, kterým tento úkol určíte za zvláštní poslání, měli velmi vytříbený smysl pro spravedlnost; aby se dovedli s vytrvalostí vpravdě mužnou postavit proti komukoli, když klade nespravedlivé požadavky nebo když nespravedlivě jedná; dále aby vynikali obezřetností a umírněností, která je daleka jakéhokoli radikalismu; aby byli především proniknuti Kristovou láskou, jež jediná dovede mocně a zároveň sladce podrobovat srdce a vůli lidí zákonům spravedlnosti a slušnosti. Není důvodu k pochybnostem. Musíme se vší rozhodností jít touto cestou, která se v minulosti již tolikrát skvěle osvědčila.

144. Tyto pak, své milované syny, vybrané pro tak velikou úlohu, snažně v Pánu vybízíme, aby se zcela věnovali vzdělávání jim svěřených laických apoštolů a aby při tomto nad jiné kněžském a apoštolském díle vhodně používali prostředků křesťanské výchovy: aby učili mládež, zakládali křesťanské spolky, zřizovali v duchu víry studijní kroužky. Především však ať si vysoce váží a k prospěchu svých chovanců ať pilně používají nejvzácnějšího prostředku k obnově soukromé i sociální, totiž duchovních cvičení. Řekli jsme to v okružním listu Mens nostra[17]. V této encyklice jsme jasně zmínili a s velkým důrazem doporučili jak exercicie pro laiky vůbec, tak zvláště velmi užitečná duchovní cvičení pro dělníky. Neboť v této škole ducha se nejenom vychovávají výborní křesťané, nýbrž i skuteční apoštolové pro jakékoli životní poměry tím, že se v ní naplňují žárem Srdce Ježíšova. Z této školy - jako apoštolové z jeruzalémského večeřadla - vyjdou lidé vyzbrojeni neohroženou vírou, upevněni nezdolnou vytrvalostí v pronásledování, planoucí žhavou horlivostí pro Kristovo království a jeho stále větší rozšíření.

145. Nyní je skutečně nesmírně zapotřebí takových statečných bojovníků Kristových, kteří by všemi silami pracovali na tom, aby lidstvo uchránili před nevýslovnou zhoubou, do níž by se zřítilo, kdyby zavrhlo učení evangelia a kdyby připustilo, aby zvítězil onen směr, který šlape po právech jak přirozených, tak božských. Církev Kristova, vybudovaná na nerozborné skále, se nemá čeho bát, neboť ví bezpečně, že brány pekelné ji nikdy nepřemohou;[18] ano, zkušenost tolika staletí jí ukazuje, že z největších bouří vychází obyčejně ještě silnější a ozdobena novými triumfy. Ale její mateřská láska nemůže zůstat netečná při nesčetných hrůzách, jimiž je za takových bouří tolik tisíců lidí zmítáno, a zvláště při obrovských duchovních škodách z toho vyplývajících, kdy je tolik duší vykoupených krví Kristovou strhováno do věčné záhuby.

146. Aby se odvrátila od lidské společnosti tak hrozná zla, nesmí tedy ani jeden prostředek zůstat nevyzkoušen a nepoužit: k tomuto cíli musí směřovat všechny práce, všechna přičinlivost i vytrvalé vroucí modlitby k Bohu. Neboť - s pomocí milosti Boží - jsou osudy lidstva v našich rukou.

147. Nestrpme, ctihodní bratři a milovaní synové, aby se děti tohoto světa zdály být chytřejšími než my, kteří jsme z Boží dobroty synové světla.[19] Vždyť vidíme, jak oni si s největší promyšleností vyhledávají a školí odhodlané stoupence, aby jejich nesprávné ideje den co den šířili do všech vrstev obyvatelstva a do všech končin světa. Kdykoli pak má být podniknut zvláště mohutný útok na církev Kristovu, vídáme je, jak odkládají zarytá nepřátelství, jak se svorně řadí v jeden semknutý šik a jak spojují všechny své síly, aby dosáhli svého cíle.

Jednota a svornost

148. Není jistě člověka, který by nevěděl, kolik a jak veliké věci všude podniká neúnavná horlivost katolíků jak v oblasti sociální, tak v oblasti školství a náboženství. Ale tato podivuhodná a usilovná činnost ztrácí nezřídka na účinnosti, protože se příliš tříští síly. Ať se tedy sjednotí všichni mužové dobré vůle, kteří chtějí pod vedením církevních pastýřů bojovat tento dobrý a mírumilovný Kristův boj; a všichni, podřizujíce se vedení a učení církve, ať se snaží přispět - každý podle svých schopností, sil, postavení - k obrození lidské společnosti, jak k němu dal signál svou nesmrtelnou encyklikou Rerum novarum Lev XIII.; a to tak, že nebudou hledat sebe a své zájmy, nýbrž zájmy Ježíše Krista;[20] nebudou se snažit uplatnit stůj co stůj vlastní plán, nýbrž budou ochotni zříci se ho, i kdyby byl sebelepší, pokud by se ukázalo, že to vyžaduje větší obecné blaho: aby ve všem a nade vším Kristus kraloval, Kristus vládl, jemu byla "čest, sláva i moc na věčné věky"[21].

149. Aby se to uskutečnilo, k tomu vám, ctihodní bratři a milovaní synové, kteří jste příslušníky veliké katolické rodiny nám svěřené, a se zvláštní láskou dělníkům a pracovníkům v jiných rukodělných povoláních, protože nám byli Boží prozřetelností obzvláště svěřeni, jakož i křesťanským zaměstnavatelům a podnikatelům, udělujeme z otcovského srdce apoštolské požehnání.


[1] Srov. Mt 7,24nn

[2] Lev XIII., enc. Rerum novarum, 22

[3] Srov. Mt 16,26

[4] Srov. Sd 2,17

[5] Srov. Mt 7,13

[6] Srov. Jan 6,70

[7] Srov. Mt 24,35

[8] Srov. Mt 6,33

[9] Kol 3,14

[10] Řím 12,5

[11] 1 Kor 12,26

[12] Srov. Pius XI., enc. Ubi arcano (23. prosince 1922)

[13] Srov. Sk 20,28

[14] Srov. Dt 31,7

[15] Srov. 2 Tim 2,3

[16] 1 Tim 2,4

[17] Z 20. prosince 1929

[18] Srov. Mt 16,18

[19] Srov. Lk 16,8

[20] Srov. Flp 2,21

[21] Zj 5,13