3. Odproletarizování proletariátu

 

59. Cíl, ke kterému se musí nezbytně směřovat, označil již náš předchůdce: odproletarizování proletariátu. Je třeba to říkat hodně důrazně a velmi naléhavě opakovat, protože se často na tak spásné papežovy pokyny zapomnělo, buď že se úmyslně zamlčovaly, nebo že se vyhlašovaly za neproveditelné. Ve skutečnosti se však provést dají a mají. A tyto pokyny nepozbyly na důležitosti a moudrosti ani v naší době, ačkoliv se již poněkud zmírnil onen "pauperismus", který Lev XIII. ve své době v takové hrůznosti viděl. Postavení dělníků, zvláště ve vyspělejších a větších státech, se jistě zlepšilo a stalo se spravedlivějším; nedá se říci, že by všichni dělníci v těchto státech žili v bídě a trpěli nedostatkem. Když však moderní technika a industrializace velmi prudce pronikly do nesčetných krajů - jak do takzvaných nových zemí, tak i do říší se starobylou kulturou na Dálném východě - a zmocnily se jich, nekonečně vzrostl počet nuzných proletářů, jejichž nářek volá ze země k Bohu. K tomu přistupuje obrovská armáda zemědělských nádeníků, stlačených na nejnižší životní úroveň a zbavených jakékoliv naděje, že se kdy dopracují "nějakého, aspoň nevelkého, majetku"[1], a proto trvale spjatých s postavením proletářů, nedojde-li k přiměřené a účinné pomoci.

60. Je jistě pravda, že je třeba dobře rozlišovat mezi proletariátem a pauperismem. Avšak nesmírné množství proletářů na jedné straně a na druhé nesmírné jmění poměrně malé skupiny úžasných boháčů je dost spolehlivým důkazem, že pozemské statky, které jsou v našem věku takzvané "industrializace" v tak hojné míře vyráběny, nejsou rozdělovány spravedlivě a že různé třídy lidstva na nich nemají takový podíl, jaký by mít měly.

Záchrana proletariátu nabytím jmění

61. Proto se musí s největším úsilím pracovat na tom, aby se alespoň v budoucnosti nově vytvořené hospodářské statky hromadily v rukou majetných kruhů pouze ve spravedlivé míře, avšak hojně se jich dostalo těm, kdo poskytují svou práci. Ne proto, aby v práci ochabovali - neboť člověk se zrodil k práci jako pták k letu -, ale aby šetrností rozmnožovali rodinné jmění a aby rozmnožené jmění moudře spravovali, a tak snáze a bezpečněji unesli rodinná břemena; když se povznesou nad existenční nejistotu, která je životním osudem proletářů, aby nejen dovedli přečkat různé změny a životní krize, ale aby nabyli i důvěru, že po jejich smrti budou aspoň do jisté míry zajištěni i jejich pozůstalí.

62. To všechno náš předchůdce nejen naznačil, nýbrž i jasně a přímo prohlásil. A my to v této své encyklice s nejvyšším důrazem opakujeme. Nikdo ať si nenamlouvá, že je možné účinně uhájit veřejný pořádek, pokoj a mír v lidské společnosti proti revolučním činitelům, nepřikročí-li se rázně a bezodkladně k provádění tohoto pokynu.


[1] Lev XIII., enc. Rerum novarum, 35

 

Rozhovor

"Environmentální poustevnictví" nás neochuzuje... (Marek Drápal)

Ing. et Ing. Marek Drápal, Ph.D. (nar. 1979) vystudoval biomedicínské inženýrství na elektrotechnické fakultě ČVUT, postgraduálně lékařskou biofyziku na 1. lékařské fakultě UK, a poté ekologické zemědělství na ČZU.

Žije v malé obci v podhůří Jizerských hor stylem ohleduplným k přírodě. Má pět dětí a devatero zaměstnání, nejvíce živí rodinu dálkovou správou serverů.

Je předsedou poradního odboru pro životní prostředí při Synodní radě ČCE. Založil a řídí Českou křesťanskou environmentální síť.

Sledujte nás