Úvod QA

 

Rerum novarum a sociální encykliky před ní

1. Čtyřicet let uplynulo od chvíle, kdy Lev XIII. blahé paměti vydal skvělý okružní list Rerum novarum. Při tomto výročí si celý katolický svět tuto encykliku vděčně připomíná a chystá se ji důstojně oslavit.

2. Je pravda, že tomuto jedinečnému projevu pastýřské péče už připravovaly cestu jiné encykliky téhož našeho předchůdce: o základu lidské společnosti, tj. o rodině a ctihodné svátosti manželství,[1] o původu státní moci[2] a jejím spořádaném poměru k církvi,[3] o nejdůležitějších povinnostech křesťanských občanů vůči státu,[4] proti názorům socialistů,[5] proti zhoubné nauce o lidské svobodě[6] a jiné podobné projevy, které v bohaté míře vyjádřily smýšlení Lva XIII. Avšak encyklika Rerum novarum měla před jinými tu zvláštnost, že pro veškeré lidstvo stanovila bezpečné směrnice pro správné řešení tzv. sociální otázky, svízelné otázky lidské společnosti, a že tak učinila v době, kdy to bylo nejvhodnější a kdy toho bylo naléhavě třeba.

Podnět k vydání Rerum novarum

3. Nové směry v hospodářském životě a rozmach industrializace u celé řady národů vedly na sklonku devatenáctého století k tomu, že se stále více projevovalo, jak se lidská společnost rozdělila do dvou tříd: jedna z nich - počtem nepatrná - požívala téměř všech výhod, které v tak hojné míře poskytují moderní vynálezy, druhá třída, k níž náležejí nesmírné dělnické masy, tísněna hroznou chudobou, marně usilovala o to, aby se vyprostila z bídného postavení.

4. S tímto stavem věcí byli samozřejmě zcela srozuměni ti, kdo oplývali bohatstvím, a tento stav pokládali za výsledek neodvratně působících ekonomických zákonů. Proto chtěli, aby se veškerá péče o chudé přenechávala jedině dobročinné lásce - jako by láska měla za úkol zakrývat svým pláštěm hříchy proti spravedlnosti, hříchy, které zákonodárci nejenom trpěli, ale někdy je i přímo schvalovali. Dělníci, kterým naopak tento stav přinášel velmi tvrdý osud, jej snášeli s rozhořčením a vzpírali se proti tvrdému jhu, které na ně po dlouhou dobu doléhalo. Někteří z nich, podníceni ohnivými projevy špatných rádců, usilovali o všeobecný převrat, jiní - totiž ti, které jejich křesťanská výchova od takového zhoubného snažení odrazovala - došli k přesvědčení, že je třeba uskutečnit mnoho velmi hlubokých reforem, a to co nejdříve.

5. Stejného názoru bylo i mnoho katolíků - kněží i laiků - kteří již dávno, vedeni obdivuhodnou láskou, se snažili ulehčovat nezaviněnou bídu proletariátu. Tito lidé se nemohli nikterak smířit s myšlenkou, že by se tak velká a nepřiměřená nerovnost v rozdělení majetku srovnávala s plány nejvýš moudrého Tvůrce.

6. Všichni tito lidé upřímně hledali proti těmto politováníhodným společenským zlořádům účinný lék pro přítomnou dobu a opatření k ochraně před ještě horším nebezpečím pro budoucnost, ale - jak už to s sebou přináší lidská slabost i u nejlepších lidí-někde byli odmítáni jako nebezpečné živly, které chtějí stále jen zavádět nějaké novoty, jinde se proti nim postavili dokonce i jejich vlastní spolupracovníci v tomtéž dobrém díle, kteří však zastávali jiné názory. A tak nakonec zůstali v rozpacích stát uprostřed různých mínění a nevěděli, kam se mají obrátit.

7. V prudkém střetu názorů, kdy se spor vedl hned tím a hned oním směrem a často velmi bouřlivě, se oči všech - jak se to častěji stávalo a stává i při jiných příležitostech - upíraly k Petrovu stolci, posvátné schránce veškeré pravdy, odkud vycházejí do celého světa slova spásy. U nohou náměstka Kristova na zemi se scházel velký počet odborníků na sociální otázky - zaměstnavatelů i dělníků - a jako jedněmi ústy žádali, aby jim byla konečně naznačena spolehlivá cesta.

8. Papež, proslulý svou opatrností, o tom všem dlouho uvažoval sám před Bohem, přibral si pak na poradu nejlepší odborníky a ze všech stran pečlivě promýšlel všechny okolnosti, až nakonec veden svědomitostí v "apoštolském úřadu"[7] i tím, že kdyby mlčel, "nutně by to vyvolávalo dojem, že jsme zanedbali svou povinnost"[8], rozhodl se i v této věci dostát závazku svého učitelského úřadu, který mu byl Bohem svěřen, a promluvit k celé církvi Kristově, a tím i k veškerému lidstvu.

9. A tak zazněl 15. května 1891 dlouho žádaný hlas. Nedal se zastrašit nesnadností úkolu ani slabostí stáří, ale v nové a svěží síle vyzval lidstvo, aby se vydalo na poli sociálním na novou cestu.

O čem pojednává Rerum novarum

10. Ctihodní bratři a milovaní synové, je vám všem dobře známo podivuhodné učení, které proslavilo encykliku Rerum novarum v dějinách. Nejvyšší pastýř, naplněn bolestí nad tím, že tak velká část lidstva, dělníci, bez vlastní viny "byli vydáni nesvědomitosti zaměstnavatelů a nezřízené ziskuchtivosti"[9], v ní sám vzal velkodušně na sebe úkol ochránce. Nedoprošuje se pomoci ani u liberalismu, ani u socialismu; Vždyť liberalismus se ukázal naprosto neschopným řádně vyřešit sociální otázky a socialismus přicházel s lékem, který byl ještě daleko horší než choroba sama a byl by tak uvrhl lidskou společnost do nebezpečí ještě horších.

11. Papež použil své nesporné pravomoci a správně trval na tom, že především jemu bylo svěřeno chránit náboženství a rozhodovat o těch věcech, které těsně souvisejí s náboženstvím. Šlo o otázku, "jejíž řešení se pravděpodobně nenajde bez pomoci náboženství a církve"[10]. Opíral se jedině o nezměnitelné zásady, čerpané ze zdravého rozumu a Božího zjevení. A tak s důvěrou a "jako ten, kdo má moc" (Mt 7,29), ukázal "práva a povinnosti ve vzájemném poměru mezi zámožnými a proletáři, mezi těmi, kdo propůjčují kapitál, a těmi, kteří poskytují svou práci"[11]. Stanovil také, co by měla dělat církev, co vlády států a co ti, o jejichž zájmy zde běží.

12. Papežova apoštolská slova nevyzněla naprázdno. S úžasem jim naslouchali a s nesmírnou radostí je uvítali všichni, nejen poslušní synové církve, nýbrž i mnozí z těch, kdo bloudí vzdáleni pravdy nebo vzdáleni jednotné víry, a téměř všichni ti, kdo se nadále věnovali v sociální nebo hospodářské oblasti vědeckému bádání nebo zákonodárné činnosti.

13. Ale s největší radostí přijali encykliku křesťanští dělníci, kteří vycítili, že se jich ujala a je obhájila nejvyšší autorita na zemi, a všichni ti šlechetní mužové, kteří se při svém houževnatém úsilí o zlepšení postavení dělníků setkávali namnoze jen s netečností, často i s nenávistným podezříváním, a někdy přímo se zřejmým nepřátelstvím. Právem je u nich všech apoštolský list v takové úctě, že na četných místech se každoročně z vděčnosti koná vzpomínková oslava této encykliky. Tato oslava mívá různý ráz podle místních poměrů.

14. Encyklika byla přijata většinou se souhlasem. Vyskytli se však i lidé, které silně zneklidnila. Vznešené a ušlechtilé nauce Lva XIII., jež byla pro svět něčím neslýchaným, se dostalo rozpačitého či dokonce odmítavého přijetí i mezi některými katolíky; pro některé byla přímo pohoršením. Neboť odvážně sahala na modly liberalismu a kácela je; bourala zastaralé, vžité předsudky a předpovídala budoucí vývoj ve směru, se kterým se nepočítalo. A tak lidé, kteří příliš lnuli k minulosti, opovrhovali touto novou sociální filozofií a bojácné duše se obávaly vystoupit do takových výšek. Nechyběli ani lidé, kteří se sice obdivovali tomuto zářnému ideálu, pokládali jej však za vysněný obraz dokonalosti, spíše žádoucí než reálně očekávatelný.

Důvody této nové encykliky

15. Čtyřicáté výročí vydání encykliky Rerum novarum, které s takovým nadšením všichni a všude - zvláště však katoličtí dělníci, scházející se v tomto Svatém městě - oslavují, poskytuje nám, ctihodní bratři a milovaní synové, vhodnou příležitost, abychom se ujali slova. Ohlédneme se znovu, jak velká dobrodiní z encykliky vyplynula pro katolickou církev i pro celou lidskou společnost. Proti některým pochybnostem pak zřetelně objasníme vynikající ekonomickou nauku a v některých bodech ji podrobněji rozvedeme. A nakonec zhodnotíme dnešní hospodářský řád, vyslovíme svůj úsudek o socialismu, odkryjeme základní příčiny dnešního sociálního zmatku a zároveň ukážeme jedinou cestu k ozdravné reformě, totiž křesťanskou nápravu mravů. O tom všem chceme pojednat ve třech hlavních oddílech této encykliky.


[1] Encyklika Arcanum z 10. února 1880

[2] Encyklika Diuturnum z 29. června 1881

[3] Encyklika Immortale Dei z 1. listopadu 1885

[4] Encyklika Sapientiae christianae z 10. ledna 1890

[5] Encyklika Quod apostolici muneris z 28. prosince 1878

[6] Encyklika Libertas z 20. června 1888

[7] Lev XIII., enc. Rerum novarum z 15. května 1891, l

[8] Tamtéž, 13

[9] Tamtéž, 2

[10] Tamtéž, 13

[11] Tamtéž, 1