Závěrečná výzva

 

Rozvoj je nové jméno pro mír

76. Příliš velké hospodářské, sociální a kulturní rozdíly mezi národy vyvolávají napětí a nesváry a často ohrožují mír. Po návratu z naší mírové cesty ke Spojeným národům jsme řekli Otcům na ekumenickém koncilu tato slova: "Předmětem našeho zamyšlení musí být životní podmínky v rozvojových zemích; řečeno jasněji: naše láska k chudým ve světě - a je jich bez počtu - se musí stát pozornější, účinnější, velkomyslnější."[64] Bojovat proti bídě a nespravedlnosti znamená spolu se zvyšováním blahobytu pracovat i na lidském a duchovním rozvoji všech, a tím na blahu celého lidstva. Mír se totiž nedá obnovit jen tím, že se zřekneme války, stejně jako není pouhou výslednicí stále nejisté rovnováhy sil. Mír se buduje den ze dne, a to tím, že usilujeme o řád, jejž chtěl Bůh a který naléhavě vyžaduje dokonalejší spravedlnost mezi lidmi.[65]

77. Protože rozvojové národy jsou budovateli svého vlastního pokroku, berou jen na sebe odpovědnost, které nikterak nebudou moci dostát, budou-li žít jedni od druhých izolováni. Oblastní smlouvy o vzájemné pomoci mezi slabšími národy, rozsáhlé podpůrné dohody a konečně ujednání o společných programech, jsou milníky na této cestě, která podporuje civilizační pokrok, a tím vede k míru.

78. Tato mezinárodní spolupráce na světové úrovni vyžaduje instituce, které by ji připravovaly, koordinovaly a řídily do doby, než se ustaví všeobecně uznávaný právní řád. Z celého srdce povzbuzujeme k činnosti organizace, které již dlouho pečují o civilizační rozvoj, a vyslovujeme přání, aby jejich autorita rostla. "Vaším úkolem," řekli jsme mezi jiným zástupcům Spojených národů v New Yorku, "je sbratřit nejenom některé, ale všechny národy ... Kdo by neviděl, jak je nutné postupně dojít k vytvoření světové autority, která by dovedla účinně jednat v rovině právní i politické?"[66]

79. Někteří lidé snad budou považovat tyto naděje za utopii. Může se však stát, že se ukáže mylným jejich realismus, protože si dosud neuvědomili dynamismus tohoto století, v němž lidé chtějí žít v těsnějších bratrských vztazích, a ačkoli jsou spoutáni nevědomostmi, omyly a proviněními a často upadají zpět do barbarství nebo bloudí daleko od cesty spásy, přesto - a třeba i bezděky - se přibližují ke svému Stvořiteli. Ovšemže toto snažení o lidštější způsob života vyžaduje námahu a zahrnuje i nepříjemnosti: avšak právě útrapy, když je na sebe bereme z lásky k bratřím a k jejich prospěchu, mohou velmi přispět k pokroku lidské rodiny. Křesťané totiž vědí, že oni, protože jsou spojeni se smírnou obětí božského Spasitele, nejvíce napomáhají k budování Kristova těla, aby došlo své plnosti ve shromáždění Božího lidu.[67]

80. Protože však je tuto cestu nutno vykonat v solidární jednotě myšlení a vůle všech lidí, pokládám za svou povinnost všechny upozornit na to, že jde o proces velice závažný a rozsáhlý a že je nanejvýš nutno ho uskutečnit. Nadešla hodina činu: běží totiž o život tolika nevinných dětí, o povznesení tolika nešťastných rodin na lidsky důstojnou životní úroveň, o mír ve světě a o budoucnost civilizace. Všichni lidé a všechny národy musí tak významný proces vzít za svůj.

Závěrečná výzva

81. V první řadě vyzýváme všechny své katolické syny a dcery. V rozvojových zemích, stejně jako jinde, musí laici přijmout za svůj úkol zlepšit pozemský řád. Přísluší-li hierarchii učit mravním zásadám, jimiž je třeba se v této oblasti řídit, a s autoritou je vykládat, pak laikům přísluší, aby ze své svobodné iniciativy, aniž by čekali na pokyny a směrnice, hleděli proniknout křesťanským duchem nejen smýšlení a mravy, ale i zákony a zřízení společnosti, ve které žijí.[68] Je jistě nutné ledacos změnit a dnešní poměry důkladně reformovat. Ti, kteří se do těchto změn pustí, musí se ze všech sil snažit vdechnout jim ducha evangelia. Zvláště katolické muže v zámožnějších zemích prosíme, aby nabídli své znalosti a svou intenzivní pomoc veřejným i soukromým organizacím, občanským i církevním, které pracují na odstraňování potíží rozvojových zemí. Jistě jim bude záležet na tom, aby stáli v první řadě mezi těmi, kdo nelitují žádné námahy, aby u všech národů vznikly na základě mravních norem spravedlivé zákony bez diskriminací.

82. Nepochybujeme dále, že všichni, kdo se počítají mezi křesťany a jsou proto našimi bratry, ochotně zvýší své společné úsilí, aby lidé zkrotili své sobectví a aroganci, vzdali se soupeření a rozbrojů, ovládli se ve svých nespravedlivých nárocích a všem tak otevřeli cestu k lidštějšímu životu, kde se budou lidé milovat jako bratři a bratrsky si budou pomáhat. Ještě nyní také s dojetím vzpomínáme na setkání v Bombaji s příslušníky mimokřesťanských vyznání a znovu tyto naše bratry nabádáme, aby celým srdcem a celým rozumem usilovali o vytvoření takových životních podmínek pro všechny lidi, jaké jsou důstojné Božích dětí.

83. Nakonec se obracíme ke všem lidem dobré vůle, kteří si jsou vědomi toho, že cesta k míru vede pouze přes kulturní a hospodářský rozvoj. Zástupci v mezinárodních organizacích, politici, žurnalisté, vychovatelé a učitelé, vy všichni, každý na svém místě, si uvědomte, že máte být každý podle svého povolání - budovateli nového světa. Co se týká nás, prosíme za vás všemohoucího Boha, aby vás osvítil a posílil, abyste v těchto vážných otázkách vyburcovali veřejné mínění a národy nadchli pro jejich řešení. Vychovatelé, na vás je, abyste již u dětí probouzeli lásku k strádajícím národům. Žurnalisté, snažte se předkládat nám jak to, co se již vykonalo k uskutečnění vzájemné pomoci mezi národy, tak i žalostnou podívanou na tolik běd, od kterých se lidé jednoduše odvracejí, aby je nepřipravovaly o jejich duševní klid. Zámožní musí totiž alespoň vědět, že u jejich dveří stojí chudí a čekají na drobty z jejich bohatě prostřených stolů.

84. Státníci, vaší povinností je mobilizovat své národy k účinnější světové solidaritě a přesvědčit je, že stačí omezit svůj přepych a odstranit plýtvání, aby bylo možné podporovat rozvoj a zachovat mír. Především na vás, představitelé mezinárodních organizací, závisí, zda místo nebezpečného a neplodného zbrojení nastoupí přátelská, mírová a nezištná spolupráce za dosažení solidárního rozvoje lidstva, v němž všichni lidé budou moci stále více rozvíjet své vlohy.

85. Protože však - je namístě přiznat - lidem se vede špatně přečasto proto, že o těchto věcech nedostatečně přemýšlejí a uvažují, voláme všechny rozvážné a moudré lidi, katolíky, křesťany, ty, kdo uctívají Boha, ty, kdo žízní po nejvyšší pravdě a spravedlnosti, tj. všechny lidi dobré vůle, a slovy Ježíše Krista je snažně prosíme: "Hledejte, a naleznete"[69], otevřete cesty, které vzájemnou pomocí, prohloubením vědění a stále se šířící láskou nastolí bratrštější život, tak aby lidská společnost opravdu spočívala na shodě mezi všemi.

86. Vás všech, kteří slyšíte volání trpících národů a snažíte se na ně odpovědět, si vážíme jako podporovatelů a apoštolů pravého a zdravého rozvoje; ten vůbec nespočívá v bohatství pro užitek jednotlivců nebo v bohatství, které je jako takové předmětem dychtivosti, ale v hospodářském řádu ustaveném pro blaho lidské osoby, v každodenním chlebu připraveném pro všechny; tím bratrská láska rozkvete a stane se zjevným znamením pomoci prozřetelného Boha.

87. Nakonec vám z plna srdce žehnáme a vyzýváme všechny lidi dobré vůle, aby se k vám bratrsky připojili. Jestliže totiž dnes nikdo nepochybuje, že rozvoj znamená totéž co mír, kdo by nechtěl na takovém rozvoji pracovat ze všech sil? Jistě všichni. Všechny vás tedy vyzýváme, abyste na naši výzvu plnou úzkosti ve jménu Páně odpověděli s mimořádnou odhodlaností.

 

Dáno v Římě u Svatého Petra, 26. března 1967 o svátku Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, ve čtvrtém roce našeho pontifikátu.

Papež Pavel VI.

[64] AAS 57 (1965), s. 896

[65] Srov. Jan XXIII.,enc. Pacem in terris, 163: AAS 55 (1963), s. 301

[66] AAS 57 (1965), s. 880

[67] Srov. Ef 4,12; 2. vat. koncil, věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, 13: AAS 57 (1965), s. 17

[68] Srov. 2. vat. koncil, dekret o apoštolátu laiků Apostolicam actuositatem, 7, 13-24: AAS 58 (1966), s. 843, 849 a 856

[69] Lk 11,9

 

Rozhovor

Věřím, že se probudíme včas (Bedřich Moldan)

Prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc. se mnoho let zabývá odbornou problematikou i politikou životního prostředí. Historicky první ministr životního prostředí u nás (1990). Působil a působí v řadě veřejných funkcí:  od r. 1992  čelný představitel Centra pro otázky životního prostředí UK; 1998–2001 vyjednavač pro životní prostředí, vědu a vzdělávání v rámci delegace ČR pro vyjednávání o přistoupení k EU; předseda Komise OSN pro udržitelný rozvoj (2000–2001); od 1999 člen Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani, v letech 2002–2005 její předseda; 2004 jmenován členem Skupiny na vysoké úrovni pro Lisabonskou strategii, tzv. "Kokova skupina" v Bruselu.

Z nejposlednějších děl: Podmaněná planeta (2015); Civilizace na planetě Zemi (2018); Životní prostředí v globální perspektivě (2020).

Sledujte nás